Německý lovecký teriér

FCI:

Patří do skupiny III –  Teriéři, sekce 1 - Vysokonozí.

Povaha:

Je to především všestranně lovecky upotřebitelný, pracovitý, vytrvalý, vitální, temperamentní, mimořádně ostrý pes, v práci naprosto spolehlivý, vůči majiteli vstřícný a dobře ovladatelný. Nesmí být plachý ani agresivní vůči lidem. Podle některých názorů je však tak útočný, že se vůbec nehodí jako společenský pes a pro sklon napadat bezhlavě jiné psy aj. domácí zvířata není ani vhodný do měst. S tím mnozí jeho majitelé-lovci nesouhlasí, i když přiznávají, že vůči ostatním psům je nesnášenlivý. Zdůrazňují však, že vůči majiteli a dětem se chová naprosto přátelsky. Bezpochyby záleží hodně na prostředí, v němž vyrůstá, na způsobu výchovy a výcviku, ale i na tom, z jakého chovu pochází a jak se s ním zachází.

Někteří lovci pokládají za jeho nejvhodnější ubytování v podstatě trvalé zavření ve venkovním kotci, z něhož je brán pouze na lov nebo k výcviku, neboť pak prý je rád, že se z kotce dostal ven, a pracuje s o to větším nadšením a nasazením. Jiní naopak tvrdí, že není vhodné držet ho v kotci trvale, protože nejlepší lovecké výkony podávají ti jedinci, kteří mají možnost žít v kontaktu s majitelem.

Výchova:

Obecně je ceněn jako přizpůsobivé a poslušné plemeno, otázkou zůstávají představy a požadavky hodnotitelů. I při výcviku projevuje n. l. t. nezměrnou energii, dychtivost a radost z práce. Vhodnější je na venkov než do měst, ovšem je-li puštěn na volno, nemůže si být před ním jista žádná kočka či drůbež, ale ani jiné, třeba i mnohem větší zvíře. Nehodí se pro začátečníky. Pokud je socializován od raného věku, je velice snaživý a chce se zavděčit svému majiteli.

Stavba těla:

Je to malý kompaktní vysokonohý teriér proporcionální stavby těla. Trup má být poněkud delší než koh. výška. Ta činí u psů i fen 33 – 40 cm. Těl. hmot. (v pracovní kondici) obnáší u psů 9 – 10 kg, u fen 7,5 – 8,5 kg.

Hlava je protáhlá, poněkud klínovitá, nikoli však na vrcholu čenichové partie zašpičatělá. Mozkovna má být svrchu plochá, mezi ušními boltci široká, v úrovni očí užší. Stop je povlovný. Čenichová partie je poněkud kratší než délka mozkovny měřená od týlního hrbolu po čelní sklon (stop) a musí být silná. Dolní čelist má být mohutná, brada výrazná. Nos nesmí být ani příliš úzký, ani příliš malý a nesmí být postižen rozštěpem. Má být zbarvený černě, u jedinců s čokoládově (játrově) hnědou základní barvou srsti hnědě. Líce jsou plné.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům a jejich okraje jsou plně pigmentované. Zuby mají být velké, čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Hornočelistní řezáky přesahují přes dolnočelistní a dotýkají se jich. Obojí musejí být v čelistech zasazené kolmo. Chrup je úplný, tvořený 42 zuby odpovídajícími zubnímu vzorci, nicméně chybění jedné nebo obou 3. stoliček (M3) se nepovažuje za vadu (!).

Oči mají být tmavé, malé, oválné, správně uložené tak, aby byly chráněny před zraněním. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám. Pohled je odhodlaný. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, dopředu klopené, tvaru písmene „V“, zlehka přiléhají vnitřními hranami k lícím a nejsou vysloveně malé.

Krk má být silný, ne však příliš dlouhý. Bývá nesen poněkud vztyčený a v místě přechodu do plecí je silnější. Horní linie těla má být rovná, kohoutek výrazný. Hřbet je pevný, rovný, nesmí být příliš krátký. Bedra jsou silně osvalená. Záď by měla být svalnatá, rovná, protáhlá.

Ocas musí být správně nasazen a krátí se zhruba o 1/3 (pouze v zemích, kde to zákon na ochranu zvířat nezakazuje). Je nesen spíše mírně zvednutý než strmě vzhůru vztyčený, nesmí být přetočený nad hřbet. V zemích, kde je kupírování zákonem na ochranu zvířat zakázáno, může zůstat přirozeně dlouhý a měl by pak být nesen vodorovně nebo lehce šavlovitě prohnutý.

Hrudník musí být hluboký, jeho obvod by měl být o 10 – 12 cm větší než koh. výška a hloubka se rovná zhruba 55 – 60 % koh. výšky. Hrudní kost je dlouhá, žebra jsou náležitě klenutá, nemají být příliš široká a poslední zasahují daleko vzad.

Hrudní končetiny musejí být při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany mají být jejich volné části (od loktů po tlapky) právě pod trupem. Tlapky hrudních končetin bývají širší než tlapky končetin pánevních. Směřují přímo vpřed, nejsou vybočené, ani vbočené - jak v postoji, tak v pohybu. Prsty jsou těsně sevřené, s dostatečně silnými, tvrdými, odolnými a plně pigmentovanými nášlapnými polštářky.

Pánevní končetiny mají být při pohledu zezadu rovné a navzájem rovnoběžné, silných kostí, při pohledu ze strany dobře zaúhlené v kolenech i hleznech. Pohyb je prostorný, plynulý. Akce hrudních končetin musí být dostatečně dlouhá, pánevní jsou zdrojem mocné dopředné hnací síly (odrazu). Končetiny se pohybují přímo vpřed a za lokomoce jsou vzájemně rovnoběžné. Nikdy nesmějí být chůdovité.

Srst je buď hrubá, přilehlá, hustá a tvrdá, nebo krátká a drsná. Dosud se vyskytují četné přechody mezi oběma typy osrstění, někdy je na čenichové partii různě rozsáhlý náznak vousu. Zbarvení srsti může být černé, tmavě hnědé nebo černošedě melírované s tříslovými (žlutočervenými), ostře ohraničenými čistými odznaky nad očima, na čenichové partii, zepředu na hrudi, na končetinách a kolem řitního otvoru. Světlá i tmavá maska v obličeji se hodnotí stejně. Malé bílé odznaky zepředu na hrudi a na tlapkách jsou přípustné.