Manchesterský teriér

FCI:

Patří do skupiny III. –  Teriéři, sekce 1 - Vysokonozí.

Povaha:

Přestože je dnešní m. t. již dlouho výhradně společenským plemenem, stále je nesmírně odvážný, velmi ostrý (zejména vůči drobným šelmám, krysám, potkanům a myším), vynikající hlídač a obranář. Povahově je veselý, dobrácký, přátelský, temperamentní, oduševnělý, inteligentní, ba dokonce mazaný a učenlivý. Majiteli je naprosto věrný a oddaný, současně však také umí být značně samostatný. Jeho počínání je hbité, bystré, bdělé.

Výchova:

Svého majitele rád potěší - učí se ochotně a rychle, dobře zvládá trénink na soutěže v agility, ale i obedience. Při své čilosti, živosti a aktivitě nezbytně potřebuje nějaké pravidelné zaměstnání, trénink některého ze psích sportů je pro něho tou nejlepší životní náplní. Pracuje s nadšením a potěšením. Pokud se mu fyzických a mentálních aktivit nedostává v odpovídající míře, může se, zejména pokud musí být doma sám, nudit, a pak zbytečně štěká nebo si počíná destruktivně.

Vyhovuje osobám aktivním, nadaným přirozenou autoritou, kterou umí vycítit a respektovat. Pro svoji neutuchající činorodost nemusí naproti tomu vyhovovat lidem, kteří milují klid a pohodlí. Jeho výchova musí být vlídná, ale důsledná. Stejně nezbytná je raná a co nejširší socializace. Jeho přirozené vlastnosti - ostrost, odvaha a sebevědomí - by při nesprávné výchově a nedostatečné nebo zcela chybějící socializaci mohly vést k agresivitě, a to vůči neznámým osobám i psům.

Jeho lovecký instinkt, i když se v praxi už poměrně dlouho neuplatňuje, je stále silný, a proto není vhodným partnerem pro soužití s jinými doma volně drženými domácími miláčky (morčaty aj. hlodavci, zakrslými králíky, fretkami). S většími a poučenými dětmi si rozumí výborně, pokud měl příležitost jim přivyknout již v raném mládí. Dobře vychovaný a správně vedený m. t. je pro majitele vynikajícím společníkem.

Stavba těla:

Je to kompaktní pes elegantní stavby těla a odpovídající substance (síly) překypující vitalitou. Ideální koh. výš. činí u psů 40 – 41 cm a u fen asi 38 cm.

Hlava je celkově klínovitá, rovných linií, bez výrazného osvalení lící. Mozkovna má být dlouhá, svrchu plochá a úzká. Partie pod očima musejí být náležitě vyplněné (nepropadlé). Čenichová partie má být na konci zašpičatělá. Nos je sytě černý.

Čelisti jsou rovné, s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem, což znamená, že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí jsou v čelistech zasazené kolmo. Pysky přiléhají těsně k čelistem a zubům.

Oči jsou malé, tmavé a jiskrné, mandlového tvaru, nesmějí být vypoulené. Ušní botce mají být malé, dopředu klopené, tvaru písmene „V“, nesené dostatečně vysoko nad horní linií mozkovny a přiložené těsně k hlavě nad očima.

Krk by měl být poměrně dlouhý, od plecí se směrem k hlavě zužuje. Šíje je mírně klenutá, kůže na hrdle nesmí tvořit lalok. Trup má být krátký. Horní linie těla je v partii beder mírně konvexní.

Ocas by měl být krátký a tvořit její plynulé pokračování. U kořene je silný, směrem ke špičce se zužuje. Nesmí být nesen nad úrovní horní linie těla.

Hruď zepředu by měla být úzká a hluboká. Žebra jsou náležitě klenutá. Dolní linie těla za žebry stoupá směrem k zádi. Hrudní končetiny musejí být zcela rovné, v postoji přímo pod trupem. Jejich délka je úměrná velikosti trupu. Plece nesmějí být do stran vyboulené (tzv. přesvalené), lopatky jsou náležitě šikmo uložené.

Pánevní končetiny mají být silné a svalnaté. Kolena musejí být patřičně zaúhlená. Hlezna nemají být ani sbíhavá (nežádoucí je „kravský“ postoj, do „X“), ani rozbíhavá (i „sudovitý“ postoj - do „O“ - je nežádoucí). Tlapky jsou malé, krátce oválného tvaru, silné, s pěkně klenutými prsty. Nemají být ani vybočené (jako při  tzv. kravském postoji), ani vbočené (jako při postoji „sudovitém“).

Pohyb směřuje přímo vpřed, je volný a vyvážený. Akce hrudních končetin musí být vydatná, pánevní jsou zdrojem mohutné dopředné hnací síly (odrazu).

Srst je tzv. uzavřená (dokonale přilehlá), hladká, krátká a lesklá, pevné struktury. Zbarvení má být sytě černé s tmavým pálením (tříslovými odznaky). Tříslově je zbarvena čenichová partie až k nosu, nos a nosní hřbet je však sytě černý. Malé tříslové odznaky jsou na lících a nad očima. Dolní čelist je tříslově zbarvená a toto zbarvení přechází na hrdlo, kde tvoří zřetelnou skvrnu tvaru písmene „V“ směřující špičkou dolů.

Hrudní končetiny jsou tříslově zbarvené vpředu od tlapek až po zápěstí, na vnitřní a zadní straně pak pokračuje tříslová barva až pod lokty. Na každém prstu je tenká černá čárka a uprostřed záprstí a pod bradou je v tříslové barvě zřetelná černá skvrna zvaná thumb mark. Pánevní končetiny jsou tříslově zbarvené vepředu a zevnitř. Uprostřed bérce rozděluje tříslovou barvu příčný černý proužek. Sytě tříslové zbarvení na vnější straně pánevních končetin zvané breeching je nežádoucí. Prsty mají na svrchní straně po tmavém proužku.

Spodní strana ocasu je tříslově zbarvená. Tříslový odznak kolem řitního otvoru má být pokud možno co nejužší, tak aby byl zakryt ocasem. Světle tříslové odznaky jsou po obou stranách hrudníku. Černá barva by nikdy neměla plynule přecházet do tříslové, rozhraní mezi nimi mají být zřetelná, ostrá.