Irský teriér

FCI:

Patří do skupiny III –  Teriéři, sekce 1 - Vysokonozí.

Povaha:

Je to pes aktivní, temperamentní, čilý, hbitý, houževnatý, veselý a hravý, ale hlavně a především odvážný. Je-li mu něco absolutně cizí, pak je to strach. Umí si zjednat respekt u ostatních psů včetně těch, kteří jsou mnohem větší než on sám. Je však také pozoruhodně oddaný majiteli, povahově spolehlivý a k lidem laskavý. Pokud by však byl napaden, projeví okamžitě nesmírnou odvahu a bojuje až do úplného konce.

Pověst, že se často pouští do potyček s jinými psy, někdy dokonce i ve výstavním kruhu, není oprávněná. Vznikla nejspíš z počínání některých nevychovaných nebo nesprávnou výchovou zkažených jedinců, kteří měli tu smůlu, že se dostali do nepovolaných rukou. Vyžadují-li to okolnosti, dokáže být tvrdý a nesmlouvavý, žádnou výzvu k boji neodmítne, jinak je však laskavým společníkem, kterého lze poměrně snadno, při nezbytném respektování požadavku vlídné důslednosti, vychovat.

Výchova:

Dobře vedený irský teriér je přesně takový, jak byl kdysi popsán – „strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana“. Tvrdé metody při jeho výchově a výcviku jsou zbytečné, ani by nebyly nic platné, jen by se zatvrdil. Vyžaduje cit a pochopení. Široká raná socializace je velmi potřebná, zejména má-li žít ve společnosti nějakých volně držených domácích miláčků (potkanů, morčat. zakrslých králíků). Nikdy by s nimi neměl být o samotě. Bude-li tolerovat „vlastní“ kočku, neznamená to, že nebude cizí kočky tvrdě pronásledovat.

Miluje děti a je neúnavným společníkem jejich her; nikdy jim neublíží a pokud by ho snad chtěly trápit, raději se vzdálí. Jeho lovecké vlohy jsou stále živé a dá-li se před ním na útěk zvíře osrstěné nebo opeřené, učiní vše pro to, aby je dostihl a ulovil. I když je za jiných okolností dobře ovladatelný, tam, kde je takové setkání možné, je lépe ho vést na vodítku. Je inteligentní a učenlivý, vhodný pro agility aj. psí sporty vyžadující rychlost a hbitost, ale také pro canisterapii a práci záchranářského psa.

Stavba těla:

Musí být dostatečně silný (mít dostatek substance), současně však nesmí být nemotorný, protože rychlost, vytrvalost a síla byla pro jeho původní praktické uplatnění podstatná. Nikdy nesmí být ani hrubý, ani příliš podsaditý, měl by být rychlý a elegantní. Koh. výš. činí zhruba 45,5 cm, těl. hmot. se pohybuje u psů kolem 12,25 kg a u fen kolem 11,4 kg.

Hlava je dlouhá a kůže na ní netvoří nikde žádné vrásky. Mozkovna má být svrchu plochá a dosti úzká mezi ušními boltci. Směrem k očím se mírně zužuje. Čelní sklon (stop) je povlovný a z jiného pohledu než ze strany sotva patrný. Nos musí být černý.

Pysky mají těsně přiléhat k čelistem a zubům, jejich okraje jsou téměř černé. Čelisti mají být silné, jejich délka musí umožňovat pevný zákus. Dolní čelist ovládají náležitě mocné žvýkací svaly. Zuby mají být silné a zdravé, uspořádané v jedné souvislé řadě. Hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, žádoucí je nůžkový skus. Líce nejsou příliš plné (nesmějí být vyboulené do stran) a partie pod očima by měly být pouze mírně „spádité“.

Oči musejí být tmavé barvy, malé, nevypoulené, plné života, odvážného a inteligentního výrazu. Žluté nebo světlé oči jsou nanejvýš nežádoucí. Ušní boltce mají být malé, tvaru písmene „V“, přiměřeně silné, patřičně vysoko nasazené a dopředu klopené tak, že vnitřními okraji těsně přiléhají k lícím. Linie ohybu ucha má být zřetelně nad úrovní horní linie mozkovny. Ušní boltce zavěšené po stranách hlavy, jako např. u honičů, nebo polovztyčené jsou nežádoucí. Srst na nich by měla být krátká a tmavší než na trupu.

Krk musí být dosti dlouhý a postupně se směrem k plecím rozšiřuje. Má být správně nesený. Hrdlo je bez laloku. Po obou stranách krku bývají patrné mírně zvlněné hranice mezi srstí rostoucí na šíji směrem dolů a tou, která roste na hrdle směrem nahoru. Dosahují téměř až k základnám ušních boltců.

Trup má být symetrický, ani příliš dlouhý, ani nadměrně krátký, hřbet silný a rovný, bez známek poklesu za kohoutkem. Bedra jsou svalnatá, velmi mírně vyklenutá. Feny mohou být v bedrech poněkud delší než psi.

Ocas by měl být nasazen poměrně vysoko, nesen čile (vztyčený), nikoli však překlopený nad hřbet nebo zatočený. Musí být patřičně silný a dosti dlouhý. Obvykle se kupíruje na 2/3 původní délky, je hustě porostlý hrubou srstí, která není ani rozcuchaná, ani netvoří „vlajku“. V zemích, kde je krácení ocasu zakázáno zákonem na ochranu zvířat, může zůstat přirozeně dlouhý.

Hrudník je hluboký a patřičně osvalený, nesmí však být příliš objemný či široký. Žebra jsou náležitě pružná, spíše dlouhá než příliš klenutá.

Pánevní končetiny mají být silné a svalnaté. Stehna jsou mohutná, kolena přiměřeně zaúhlená, hlezna nízko nad podkladem. Tlapky by měly být silné, krátce oválného tvaru, vcelku malé s klenutými prsty. Nesmějí být vybočené ani vbočené, žádoucí jsou drápy černé barvy a nášlapné polštářky zdravé, nerozpraskané, bez rohovitých výrůstků. V pohybu by měly směřovat oba páry končetin přímo vpřed.

Lokty se za lokomoce pohybují rovnoběžně se střední svislou podélnou rovinou těla, volně po stranách hrudníku. Kolena nesmějí být ani vybočená, ani vbočená.

Srst musí být hustá, drátovitá, jakoby lámavá, avšak vždy ploše přilehlá. Jednotlivé pesíky rostou tak hustě, že když se rozhrnou, není vidět kůži. Srst nesmí být měkká, hedvábná a tak dlouhá, aby zakrývala obrysy těla, zejména na pánevních končetinách. Nesmí být zvlněná, ani kučeravá. Na hlavě musí být stejná jako na těle, ale kratší (asi 7 mm dlouhá), téměř hladká a rovná. Neveliký vous je tvořen (ve srovnání se zbývajícím osrstěním) delší srstí, jedinou, která je u plemene přípustná a pro ně typická. Má-li podobu „kozí bradky“, znamená to, že osrstěním prostupuje nežádoucí hedvábná srst.

Končetiny jsou bez „praporců“ a bez „kalhot“, pokryté stejně jako hlava srstí téže kvality jako na ostatních partiích těla, avšak poněkud kratší. V porovnání s ostatními vysokonohými teriéry, má být osrstění i. t. ze všech nejkratší. Zbarvení by mělo být jednotné, přednost se dává jasně červenému, pšeničnému (odstínu zralé pšenice) nebo žlutočervenému. Zepředu na hrudi smí být bílá skvrna.