Border teriér

FCI:

Border teriér patří do skupiny III. – Teriéři

Povaha:

Standard FCI pokládá b. stále především za loveckého psa, který musí být schopen doprovázet jezdce na koni a vynikat chutí „jít za zvěří“. Podíl krve smečkových honičů kolující v jeho žilách se v povaze projevuje obecně větší snášenlivostí vůči jiným psům než u některých jiných převážně nebo výhradně lovecky používaných teriérů. To je vlastnost velmi příhodná i pro společenského psa - v podstatě je nekonfliktní, spory s jinými psy obvykle nevyhledává, spíše má sklon se jim vyhýbat, i když odvahy má dost. Pouze někteří jedinci „trpí“ tzv. komplexem malého psa, který je do určité míry obdobou napoleonského komplexu u lidí – počínají si provokativně vůči příslušníkům velkých plemen.

Výchova:

Je věcí správného vedení, tj. co nejširší rané socializace a navazující vlídně důsledné výchovy, aby výše zmíněné nežádoucí chování bylo max. utlumeno. B. vyniká inteligencí, je nesmírně houževnatý, veselý, optimisticky založený a doslova plný energie, kterou má potřebu uplatnit při nějaké činnosti. Jeho hravost je nesmírná, a proto vychází velmi dobře s dětmi. Vzhledem ke své pohyblivosti a aktivitě může být vhodným účastníkem jejich her, které mohou být při jeho hbitosti, obratnosti a velikosti i divočejší.

Miluje majitele i ostatní členy rodiny a je na ně silně fixován. Touží po tom, aby mu, pokud možno co nejčastěji, také projevili svoji přízeň, někdy se jí dokonce domáhá. I když se přihodí, že k tomu dojde v méně vhodném okamžiku, neměl by být stroze odbyt, kárán či dokonce hrubě okřiknut - nezaslouží si to. Stačí vlídné slovo a letmé pohlazení a majitel by měl uvážit, zda-li se mu delší dobu předtím dostatečně věnoval. Pokud by byl pes drsně odehnán, urazil by se (právem), což by v případě častějšího opakování vzájemný vztah mezi ním a majitelem určitě neposílilo. Rozhodně by neměl prožít celý život s výjimkou pracovního využití ve venkovním kotci, trvalý kontakt s lidmi by mu velice chyběl.

Silný lovecký instinkt mu velí pronásledovat vše živé, proto nemůže dost dobře žít ve společné domácnosti s jinými volně drženými drobnými zvířaty, potkany, morčaty, fretkami, kočkami nebo exotickými ptáky. Důslednou výchovou ho sice lze naučit, že tito spolubydlící se nepronásledují, to však nic nemění na tom, že by s nimi nikdy neměl zůstávat o samotě bez dohledu zasvěcené osoby. Cizí drobná zvířata bude však i potom pronásledovat s nezmenšenou intenzitou, protože chuť prohnat a ulovit jakékoli menší zvíře (třeba i slepici) ho neopustí. Důležité tudíž je, aby byl dokonale ovladatelný a nechal se i v této situaci odvolat.

Protože je velice čilý, bystrý a činorodý, potřebuje nutně nejen dostatek pohybu, ale i psychické aktivity. Díky své živosti, učenlivosti a pracovitosti je velmi vhodný např. k výcviku agility. Každodenní dlouhé vycházky vyžadují, stejně jako příp. výcvik, dostatek času. Kdo jej nemá, měl by zvolit raději jiné plemeno, najde ho i mezi teriéry.

B. může být současně nejen psem společenským, ale po odpovídající přípravě i výkonným psem loveckým, jedno uplatnění nevylučuje druhé. Při lovu je doslova ve svém živlu, tvrdit však, že bez něj je nešťastný, nelze. Pokud se mu majitel dostatečně věnuje a poskytne mu možnost každodenního zaměstnání, např. tréninku některého ze psích sportů vyhovujícího jeho velikosti a založení, je spokojený. Pokud musí být doma sám, měl by mít k dispozici dostatek hraček, nejlépe interaktivních.

Stavba těla:

Jde o poměrně drobného vysokonohého teriéra. Těl. hmot. psů se pohybuje v rozmezí 5,9 – 7,1 kg, u fen činí 5,1 – 6,4 kg.

Hlava se celkovým tvarem podobá hlavě vydry říční. Je zřetelně dorzoventrálně oploštělá, v mozkovně musí být přiměřeně široká. Čenichová partie je krátká a silná. Přednost se dává černě zbarvenému nosu, ale játrově hnědý nebo masově (růžově) zbarvený není pokládán za těžkou vadu.

Skus by měl být nůžkový, což znamená že hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní, přičemž obojí musejí být zasazené do čelistí svisle. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus dolní čelisti je hrubou vadou a pokládá se za krajně nežádoucí.

Oči mají být tmavé, bystrého výrazu. Ušní boltce jsou malé, tvaru písmene „V“, přiměřeně silné, dopředu klopené - vnitřními okraji přiléhají k lícím.

Krk musí mít patřičnou délku. Bedra mají být silná. Ocas by měl být spíš krátký, u kořene je silnější, směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Má být vysoko nasazený a vesele (vzhůru) nesený, nikoli však zatočený nad hřbet.

Hrudník je hluboký, úzký a náležitě dlouhý. Žebra nejsou příliš klenutá, takže při obejmutí psa či feny oběma rukama těsně za hrudními končetinami (plecemi) se musejí prostředníky a palce dotýkat. Poslední žebra zasahují daleko dozadu, takže vzdálenost mezi nimi a kyčlemi je krátká, což přispívá k celkově kompaktní stavbě těla.

Hrudní končetiny musejí být rovné a jejich kosti nemají být příliš těžké (tlusté). Pánevní by měly být zdrojem vydatného odrazu, a proto velmi silné. Tlapky jsou malé, se silnými nášlapnými polštářky. Pohyb musí být dostatečně rychlý a vytrvalý.

Kůže se požaduje silná, srst je hrubá a hustá, s přiléhající podsadou. Zbarvení může být červené, pšeničné, tzv. grizzly (červenočerně melírované) s tříslovými odznaky nebo modro-tříslové.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně jejich závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. Jakékoli patrné abnormality fyzické i v chování jsou na výstavě důvodem k vyloučení jedince z posuzování.