Airedale terier

FCI:

Airedale terier patří do skupiny III. – Teriéři.

Povaha:

Jde o odvážného psa rychlých pohybů, vždy připraveného reagovat se zájmem a okamžitě na vše, co se děje v jeho okolí. Výraz očí, nesení ušních boltců a vztyčený ocas je odrazem povahového založení a zdůrazňuje jej.

Tento bystrý, důvěryhodný, spolehlivý, přátelský, naprosto nebojácný, odvážný, inteligentní a stále ostražitý pes není nikdy ani agresivní, ani bázlivý. Díky těmto vlastnostem se z původně loveckého psa stalo postupem doby pozoruhodné společenské plemeno, které má dobré předpoklady jak ke sportovnímu, tak ke služebnímu výcviku (u armády, policie a záchranářů) i k nejrůznějším psím sportům. V žádném případě mu nechybí sebevědomí, a protože je i dostatečně chytrý, rád se rozhoduje sám – potom není snadné ho k něčemu přinutit nebo mu v něčem zabránit.

Výchova:

Pokud vycítí, že není nezbytně nutné uposlechnout, jednoduše dělá, že „ale vůbec neví, co se po něm žádá a proč“. Někdy může mít majitel dokonce dojem, že si z něho dělá legraci, to však musí přejít se stoickým klidem, což však rozhodně neznamená, že by měl ustoupit.

Domněnka, že jde o plemeno vzdorovité a neposlušné, které nemiluje svého majitele, je zcela mylná, ve skutečnosti by e. dal život za toho, s kým má dobré vztahy. Jeho důvěru ovšem může narušit třeba neuvážené a nespravedlivé potrestání. Má svoji hrdost a s tvrdostí u něho nikdo nic nepořídí, mnohem víc zmůže laskavá domluva (hodně záleží na intonaci hlasu). Majitel na něho musí zkrátka přívětivě vyzrát a tak dosáhnout svého. Dostane-li se e. od útlého věku náležité výchovy založené na železné a zároveň vlídné důslednosti, vyroste z něho pes poslušný a dobře ovladatelný. Jeho poslušnost však nebude nikdy otrocká, tupá a odevzdaná.

S oblibou bude cvičit při služebním výcviku zadržení figuranta s ochranným návlekem na jedné ruce a s proutkem coby zbraní ve druhé, ale ne tak, jak se po něm podle zkušebního řádu žádá. Pro zákus, při němž je proutkem „přetažen“, si doběhne jen jednou, podruhé se „zbrani“ hbitě vyhne, figuranta si rychle oběhne a ten má spoustu práce, aby mu stačil nastavit tu správnou ruku s návlekem k zakousnutí.

Stavba těla:

Je největším původním představitelem vývojové skupiny teriérů. Kohotková výška činí u psů asi 58 – 61 cm, u fen asi 56 – 59 cm. Hlava musí být vyvážená, bez výrazného rozdílu mezi délkou mozkovny a čenichové partie. Na čele nesmí kůže tvořit vrásky. Mozkovna má být dlouhá, svrchu plochá, nepříliš široká mezi ušními boltci, směrem k očím se mírně zužuje. Čelní sklon (stop) by měl být sotva patrný. Čenichová partie musí být „dobře vyplněná“ před a pod očima, což znamená, že nesmí být ani propadlá, ani se nesmí výrazně zužovat v úrovni základny (stopu) – musí být tak utvářená, aby nebyla klínovitá nebo jinak nevzhledná. Nos má být černý, pysky musejí těsně přiléhat k čelistem a zubům.

Čelisti jsou vysoké, mohutné a silné. Velmi žádoucí je náležitá síla čenichové partie, ale nadměrná mohutnost čelistí, která by mohla být příčinou vyklenutí čenichové partie (při pohledu shora) do stran, je stejně nežádoucí jako vystupující jařmové oblouky.

Zuby musejí být silné, přednost se dává nůžkovému skusu, při němž hornočelistní řezáky těsně překrývají dolnočelistní – obojí musejí být přitom zasazené kolmo v čelistech. Klešťový skus je také přípustný, předkus nebo podkus dolní čelisti se pokládá za nežádoucí.

Oči mají být tmavé barvy, malé, typicky teriérského výrazu, s bystrým a inteligentním pohledem. Světle zbarvené nebo vypoulené jsou krajně nežádoucí.

Ušní boltce mají mít tvar písmene „V“, jsou dopředu klopené, malé. Musejí odpovídat celkové velikosti jedince, zlom musí být poněkud nad horní linií mozkovny. Zavěšené nebo příliš vysoko nasazené ušní boltce jsou velmi nežádoucí.

Krk má být suchý, svalnatý, přiměřeně dlouhý a silný, směrem k plecím se zvolna rozšiřuje. Na hrdle nesmí být volná kůže, hřbet je krátký, silný, rovný a vodorovný, prostý jakýchkoli známek ochablosti či slabosti – musí být velmi pevný.

Ocas se obvykle kupíruje (pokud úkon není zákonem na ochranu zvířat zakázán). Ať je kupírovaný, nebo ne, musí mít náležitou sílu a substanci – nesmí být tenký. Je vysoko nasazený, vesele nesený, nikdy však nesmí být zatočený nad hřbet. Konec kupírovaného ocasu by měl být přibližně ve stejné výšce jako temeno hlavy.

Hrudník musí být hluboký, má dosahovat přibližně k loktům, není příliš široký, ale žebra musejí být patřičně klenutá. Hrudní končetiny by měly být dokonale rovné, pevných kostí. Lopatky jsou dlouhé, přiměřeně šikmo uložené s vrcholy směřujícími nahoru a vzad, ploše osvalené. Lokty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené a jsou volně pohyblivé. Předloktí mají být dokonale rovná, pevných kostí.

Tlapky musejí být malé, okrouhlého tvaru, uzavřené (kompaktní) s řádně klenutými prsty a patřičně vysokými a pružnými nášlapnými polštářky. Nikdy nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Za pohybu mají končetiny směřovat přímo vpřed, akce hrudních je volná, navzájem rovnoběžná, paralelní se střední svislou podélnou rovinou těla, takže tlapky jsou i za pohybu od sebe vzdáleny stejně jako lokty. Při pohledu zepředu by měly být volné části hrudních končetin přímým pokračováním bočních linií přední části hrudníku (tzv. přední fronty).

Osrstění je tvrdé, husté a drátovité, nesmí být tak dlouhé, aby bylo zježené. Ploše a těsně přiléhá ke kůži a pokrývá trup i končetiny. Krycí srst je tvrdá, drátovitá a tuhá, podsada kratší a měkčí. Nejtvrdší srst se obvykle velmi mírně kroutí nebo vlní, avšak kučeravá být nesmí – taková je krajně nežádoucí stejně jako srst měkká.

Zbarvení musí být černo-tříslové, tzv. plášť na svrchní straně a bocích trupu, příp. i horních partiích stehen, je černé nebo šedavé barvy (černý promíšený šedými pesíky) stejně jako šíje a horní strana ocasu. Všechny ostatní části těla mají barvu tříslovou; ušní boltce bývají často sytěji tříslově zbarvené a na hrdle, po stranách krku a na spáncích může být tmavé (černé) stínování. Několik málo bílých pesíků zepředu na hrudi mezi končetinami je přípustných.