Tibetský teriér

FCI:

Tibetský teriér patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce – Tibetská plemena

Povaha:

Třebaže tibetský teriér může na první pohled vypadat jako trochu větší živá hračka, je to čilý, velmi ostražitý, odvážný a v případě nutnosti velice důrazný pes, pozorný hlídač hlásící přítomnost kohokoli nepovolaného hlasitým štěkotem.

K cizím osobám je odměřený, až nedůvěřivý. Jeho náklonnost si nikdo neznámý nezíská snadno. O tom, komu svoji přízeň věnuje, rozhoduje výlučně sám. Nikdy však není bezdůvodně nepřátelský nebo útočný. K majiteli je vždy milý a je mu cele oddán. Povahově je otevřený, vyrovnaný, pozorný a velmi citlivý, dokonale vycítí rozpoložení člověka.

Výchova:

Jeho výchova nečiní při správném přístupu založeném na vlídné důslednosti větší problémy, k příp. pokárání stačí napomenutí o patřičné, spíš vyčítané než zlostné intonaci.

Jelikož je inteligentní, učenlivý a hravý, rozumí si dobře s dětmi a může být, protože miluje pohyb, ideálním společníkem jejich her. Potřebuje hodně pohybu. Kromě dlouhých procházek to může být také aportování nebo různé sporty, např. agility. K tomu je díky vrozené rychlosti a hbitosti obzvlášť vhodný.

Stavba těla:

Je to středně velký, robustní, dlouhosrstý pes čtvercového formátu těla s odhodlaným a rozhodným výrazem v obličeji. Vzdálenost od kohoutku ke kořeni ocasu se rovná koh. výšce. Ta činí u psů 35,6 – 40,6 cm, feny jsou o něco menší.

Hlava je pokrytá bohatou dlouhou dopředu spadající srstí, která však nesmí zakrývat oči a znemožňovat psu dobrý výhled. Na dolní čelisti má být neveliký, nikdy však přehnaně velký vous, který výrazu dodává na důrazu. Dolní čelist musí být patřičně silná, řezáky jsou uspořádány v mírném oblouku, pravidelně rozmístěné a zasazené kolmo v čelistech. Požaduje se nůžkový skus nebo těsný předkus dolní čelisti.

Oči jsou velké, okrouhlé, ani vypoulené, ani zapadlé, uložené dosti daleko od sebe, tmavě hnědé barvy. Okraje očních víček mají být černé. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, zavěšené, tvaru písmene „V“, bohatě osrstěné. Nesmějí být příliš velké a nemají přiléhat příliš těsně k hlavě.

Ocas má být středně dlouhý, poměrně vysoko nasazený a vesele (vzhůru) nesený, překlopený nad záď a bedra, velmi bohatě osrstěný. Háčkovité zahnutí na konci je časté a přípustné.

Hrudník je tak hluboký, že dosahuje k lotům. Tvoří jej přiměřeně pružná žebra. Poslední zasahují daleko vzad, vzdálenost od posledního žebra ke kyčli musí být krátká, aby trup byl kompaktní.

Krycí srst je bohatá, jemná, nikoli však hedvábná nebo vlnovitá. Musí být dlouhá, rovná nebo zvlněná, nesmí však být kadeřavá. Podsada je jemná a vlnovitá. Zbarvení srsti může být bílé, zlaté, krémové, šedé nebo kouřové, černé, bikolorní i trikolorní. Přípustné jsou vlastně všechny barvy kromě čokoládově či játrově hnědé.