Belgický grifonek

FCI:

Belgický grifonek patří do skupiny XI. – Společenská plemena, sekce - Malí belgičtí psi

Povaha:

Je to pes velmi inteligentní, pozorný, hravý, hrdý a vyrovnaný, velice ostražitý a svému majiteli oddaný. Je ale také zvědavý a podnikavý, milý, citlivý a velice vnímavý k duševnímu rozpoložení vlastníka i členů jeho rodiny.

Za normálních okolností je jeho chování klidné a rozvážné. Nikdy není bázlivý, agresivní, hyperaktivní, ani dotěrný. Je vynikajícím společníkem i pro starší majitele. Výborně se hodí velikostí i osrstěním do městských bytů.

Výchova:

Jeho výchova musí být laskavě důsledná, není třeba na něho křičet - slyší výborně a chápe velmi dobře, stačí zřetelná intonace hlasu. Pochvala musí „pohladit“ a potěšit, oprávněné pokárání zamrzet. Přestože je malý, spolehlivě plní úlohu hlídacího psa. Nikdo cizí mu neujde, každého pečlivě ohlásí štěkotem, přesto nelze říci, že by byl uštěkaný.

Stavba těla:

Jde o malého psa vyvážené, robustní stavby těla, téměř čtvercového tělesného rámce, pevné kostry a elegantních pohybů, připomínajícího celkovým habitem poníka. Dojem podmiňují vedle relativně velké hlavy také krátké, a díky osrstění silné, končetiny. Pozornost upoutává především svým téměř lidským výrazem obličeje.

Délka trupu měřená od předního okraje ramenního kloubu po sedací hrbol na pánvi by měla být pokud možno stejná jako koh. výška. Těl. hmot. se pohybuje v rozmezí 3,5 – 6 kg. Hlava je nejcharakterističtější a nejnápadnější částí celého těla. Má být poměrně velká v porovnání s trupem a srst na ní je hrubá, odstávající, tvoří bohatý knír a vous. Ten také zdůrazňuje optický dojem „velké hlavy“. Mozkovna musí být široká a zaoblená, čelo náležitě klenuté.

Nos, který má být při pohledu zepředu ve stejné úrovni jako oči, musí být černý, široký, s řádně otevřenými nozdrami. Jeho špička má být tak daleko vzadu, že je při pohledu ze strany v jedné rovině s bradou a čelem.

Pysky jsou na okrajích černé, uzavřené, těsně přiléhají k čelistem a zubům. Horní není převislý a nepřekrývá dolní. Pokud by byl příliš volný, narušoval by žádoucí výraz. Dolní čelist je delší než horní (předkus dolní čelisti je fyziologický), směřuje poněkud vzhůru, je široká a na vrcholu nesmí být zašpičatělá. Její šířka je velice důležitá stejně jako vystupující brada. Řezáky v obou čelistech mají být pravidelně uspořádané v jedné řadě, přičemž horní i dolní jsou spolu rovnoběžné. Žádné řezáky nesmějí chybět. Jsou-li ústa zavřená, nesmí být vidět ani zuby, ani jazyk.

Oči mají být uložené daleko od sebe, jsou velké, okrouhlé, nikdy však nesmějí být vypoulené. Duhovka má hnědou barvu, čím tmavší, tím lépe. Okraje očních víček by měly být černé. Za vadu se pokládají oči malé, oválného tvaru či světlé barvy.

Hřbet je rovný, krátký, pevný. Ocas musí být vysoko nasazený a nesený. Je-li kupírovaný, má být zkrácen o 2/3 původní délky. Pokud zákon na ochranu zvířat krácení zakazuje, může zůstat nekrácený. Je-li nekupírovaný, má být nesen vysoko, zahnutý tak, že jeho špička směřuje ke hřbetu, nesmí se jej však dotýkat a nesmí být zakroucená. Vrozeně krátký, zalomený nebo zakroucený ocas se pokládá za těžkou vadu.

Grifonci mají hrubou krycí srst s podsadou. Pesíky jsou hrubé, mírně zvlněné, nikoli však kudrnaté. Osrstění se upravuje, ale aby mohla být správně hodnocena jeho struktura, musí zůstat dostatečně dlouhé. Příliš dlouhá srst však zastírá typickou siluetu, a je proto nežádoucí. Hedvábná nebo vlnovitá srst se hodnotí jako těžká vada. Brabantík je krátkosrstý, jeho srst je hrubá, přilehlá a lesklá, o max. délce 2 cm.