Západosibiřská lajka

FCI:

Patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi.

Povaha:

Povahově je čilá, odvážná, vyrovnaná, temperamentní, přátelská a velice čistotná. Celkem snadno se učí a je velmi hravá. Aniž by cokoli ztratila ze svých loveckých schopností, je doma velice klidná. Vyniká inteligencí a učenlivostí, ráda poznává vše nové a neznámé.

Musí se u ní počítat s určitou mírou samostatnosti, která souvisí s jejím uplatněním loveckého psa pracujícího jako honič. V každé situaci si musí umět poradit sama, takže od ní není možno požadovat absolutní tupou poslušnost. Má vynikající smysl pro orientaci, i ve velice členitém a neznámém terénu, i když se musí vzdálit při lovu velmi daleko, vrací se spolehlivě k majiteli.

Výchova:

Miluje svého majitele a členy jeho rodiny. Potřebuje však vlastníka, který je za všech okolností skutečným vůdcem „smečky“, takového bezvýhradně respektuje. Je pracovitá, nesnáší však tvrdé zacházení, tím ji lze nejspíš zradit a zkazit. Vzhledem k úzkému vztahu k majiteli snáší velmi špatně jeho změnu a měla by jí být v dospělosti pokud možno ušetřena.

Je-li řádně socializovaná, snáší se dobře jak s dětmi, tak i s různými volně drženými drobnými domácími zvířaty. Vůči dětem je velice vstřícná, vlídná a při přímém kontaktu opatrná. Dobře snáší jiné psy a je velmi přátelská. Kromě loveckého použití je také dobrým hlídačem a obranářem. Má-li možnost žit trvale s majitelem, je milým společníkem. Může být celoročně ubytována ve venkovním kotci, ale pro vybudování vztahu s vlastníkem není takové držení ideální, protože pak mezi ní a člověkem nevznikne velmi těsný vztah, který je předpokladem její opravdu špičkové výkonnosti.

Potřebuje hodně pohybu, nejlépe v přírodě. Krátké vycházky jí nestačí. Většinou bývá v rukou výkonných lovců. Po určitém zácviku může pracovat také jako tažný saňový pes. Je schopna doprovázet majitele při joggingu, jízdě na lyžích i na kole. Na vycházce v přírodě je potřeba ji mít na vodítku, protože její lovecký instinkt je tak mocný, že jí neujde žádná potenciální kořist, po níž stále pátrá nejen výborným čichem, ale také vynikajícím zrakem.

Stavba těla:

Je to středně velký silný a statný pes suché konstituce, s pevnou, nikoli však příliš masivní nebo hrubou kostrou a silnou, dobře vyvinutou svalovinou. Kohoutková výška činí 55 – 62 cm (psi), resp. 51 – 58 cm (feny). Sexuální dimorfismus musí být zřetelný, druhotné pohlavní znaky mají být výrazné.

Hlava má být suchá, klínovitá, zhruba tvaru rovnoramenného trojúhelníku, přiměřeně široká v mozkovně, se zašpičatělou čenichovou partií. Mozkovna je protáhlá, delší než širší, svrchu plochá nebo mírně klenutá. Týlní hrbol by měl být velmi zřetelný, nadočnicové hrboly jsou jen naznačené. Čelní sklon má být povlovný, málo patrný.

Čenichová partie je mírně zašpičatělá, v úrovni stopu širší, při pohledu ze strany má mít tvar klínu. Nos by měl být středně velký, černě zbarvený. U bílých jedinců se toleruje světlejší (nahnědlé) zbarvení. Pysky jsou suché a těsně přiléhají k čelistem a zubům, které mají být silné, velké, bílé, rovnoměrně a nepříliš těsně u sebe rozmístěné v čelistech. Chrup se požaduje úplný, skus nůžkový. Líce jsou čistě modelované, jařmové oblouky příliš nevystupují.

Oči nemají být nadměrně velké, jsou oválného tvaru, šikmé a poměrně hluboko uložené, pozorného a inteligentního výrazu. Barva duhovky má být tmavě hnědá nebo hnědá odstínu odpovídajícího srsti. Ušní boltce musejí být vztyčené, vysoko nasazené, tvaru písmene „V“, na vrcholcích zašpičatělé, pohyblivé. Duplikatury na jejich vnějších okrajích jsou nenápadné.

Krk je suše osvalený, dlouhý stejně jako hlava. Horní linie těla má být pevná, od kohoutku k nasazení ocasu mírně svažitá. Kohoutek musí být výrazný, zejména u samců. Hřbet je silný, rovný, řádně osvalený a přiměřeně široký. Bedra by měla být krátká, dostatečně široká, náležitě svalnatá a lehce klenutá. Záď musí být široká, patřičně dlouhá, mírně svažitá.

Ocas je vzhůru nesený, kruhovitě zatočený a nesený nad zádí tak, že špička je u horní části stehna. Dolů natažený má dosahovat k hleznům nebo může být o 1 – 2 cm kratší.

Hrudník musí být přiměřeně hluboký, široký a dlouhý. Spodní linie těla směrem vzad lehce stoupá. Hrudní končetiny jsou rovné, rovnoběžné a přiměřeně od sebe vzdálené. Lopatky jsou protáhlé, šikmo uložené, ramenní kosti dlouhé, zešikmené a řádně osvalené. Lokty těsně přiléhají k hrudníku. Předloktí mají být protáhlá, rovná, svalnatá. Záprstí mají být spíš kratší, mírně zešikmená. Paspárky se považují za nežádoucí. Tlapky musejí být oválného tvaru, pěkně klenuté, s těsně sevřenými prsty, z nichž dva střední jsou poněkud delší než postranní.

Pánevní končetiny mají být svalnaté, silné, řádně zaúhlené, rovné a navzájem rovnoběžné. Stehenní kosti mají být přiměřené délky, šikmé. Bérce jsou zešikmené. Nárty kolmé k podkladu. Pohyb musí být volný, energický.

Osrstění sestává z krycí srsti a husté podsady. Krycí srst je hustá, hrubá a rovná. Podsada musí být bohatá a měkká, objemná a vlnovitá. Osrstění na hlavě a ušních boltcích je krátké, husté. Na krku a na plecích má být delší a tvoří tzv. límec, u samců je srst na kohoutku delší. Podobná na lících představuje tzv. licousy.

Na končetinách musí být srst tvrdá a hustá, zepředu krátká, zezadu delší. Osrstění zadní strany stehen tvoří tzv. kalhoty, tzv. třásnění je nežádoucí. Krátká kartáčovitá srst v meziprstí představuje ochranu tlapek.

Ocas musí být bohatě osrstěný, pokrývá ho rovná hrubá srst, která je na spodní straně delší. Zbarvení srsti může být jednotné, kaštanově červené, červené, šedé nebo plavé, vždy jakéhokoli odstínu, nebo bílé, ale také strakaté, bílé se skvrnami výše uvedených barev.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady, které se musejí hodnotit přesně podle stupně vyjádření a s ohledem na zdraví, pohodu a pracovní využitelnost jedince.

K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo přehnaná bázlivost, jakékoli abnormality fyzické nebo v chování, nesprávný skus, čelisti do sebe správně nezapadající, více než čtyři chybějící zuby včetně 1. premolárů (P1) a 3. stoliček (M3), nadpočetné řezáky, oči „skelné“ (bělavé) barvy nebo se skvrnitou duhovkou, ušní boltce zavěšené nebo dopředu klopené, ocas příliš bohatě osrstěný, vydří (kolem dokola pokrytý stejně dlouhou srstí), šavlovitě zahnutý, zkrácený, srst příliš krátká nebo dlouhá, zbarvení srsti hnědé, modré a žíhané, albinismus.