Ruskoevropská lajka

FCI:

Ruskoevropská lajka patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi. Uznána v roce 1949.

Povaha:

Ruskoevropská lajka je vyrovnaný, inteligentní a učenlivý pes, u kterého je však, jako téměř u všech severských loveckých psů, nutno počítat s mimořádnou samostatností, neboť při lovu, když lovec je daleko a zvěř uniká, se musí řídit vlastním uvážením. Proto od ní nelze očekávat absolutní otrockou poslušnost.

Výchova:

Při patřičné rané socializaci a důsledné, ale laskavé výchově od nejútlejšího mládí, vychází dobře s jinými psy a k rodině majitele, včetně dětí, se chová velice přátelsky. Pozorně hlídá a dokonce je i výborným, majiteli naprosto věrným obranářem. Protože se v chovu klade mimořádný důraz na ostrost (de facto agresivitu), dáví kočky, ale i jiná drobná zvířata takřka „na potkání“.

Může žít ve městě, ale hodí se nejlépe na venkov, kde má dostatek příležitostí k lovu, a to v co nejrozlehlejších honitbách. Má dokonalý orientační smysl, vyniká nezměrnou odvahou, je ochotna zaútočit i na zvíře mnohem větší, než je sama. Je-li držena ve městě, vyžaduje pravidelné, dlouhé a vydatné vycházky do přírody, např. rozlehlých lesoparků, ovšem nikdy přitom nemůže být puštěna z vodítka, její lovecký pud je tak mocný, že jakmile má možnost, vydá se na lov a v takovém případě se ani při jinak dobré ovladatelnosti nedá odvolat. Může být celoročně ubytována ve venkovním kotci, ale pro její soužití s člověkem je lepší, nemusí-li v něm prožít celý život.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa přiměřeně silné konstituce, s dobře vyvinutou suchou svalovinou, čtvercového tělesného rámce. Kohoutková výška činí 52 – 58 cm u psů a 48 – 54 cm u fen. Sexuální dimorfismus musí být zřetelný, sekundární pohlavní znaky mají být výrazné.

Hlava je vcelku štíhlá (suchá), tvaru trojúhelníku, delší než širší. Mozkovna má být poměrně široká, týlní hrbol výrazný. Čelní sklon je zřetelný díky výrazným nadočnicovým obloukům, nikdy však nesmí být srázný. Čenichová partie má být štíhlá a na konci zašpičatělá, nos je střední velikosti, bez ohledu na zbarvení srsti vždy černý.

Pysky jsou tenké a těsně přiléhají k čelistem a zubům, ty musejí být velké, silné, bílé, pravidelně rozmístěné v čelistech. Požaduje se úplný chrup a nůžkový skus.

Jařmové oblouky zřetelně vystupují do stran stejně jako svalovina lící. Oči nemají být velké, jsou oválného tvaru, přiměřeně šikmé, živého a inteligentního výrazu. Jejich barva má být tmavě hnědá nebo hnědá odstínu odpovídajícího zbarvení srsti.

Ušní boltce musejí být vysoko nasazené, vztyčené, pohyblivé, tvaru písmene „V“, na vrcholcích zašpičatělé.

Krk je svalnatý, štíhlý, suchý, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru. Trup má výrazný, zřetelně prominující kohoutek, zejména u samců. Hřbet by měl být rovný, pevný, svalnatý a přiměřeně široký, bedra jsou krátká, široká, dostatečně osvalená a mírně vyklenutá. Záď se požaduje široká, přiměřeně dlouhá, lehce svažitá.

Ocas musí být vzhůru nesený, srpovitě zahnutý nebo zatočený do kruhu a dotýkající se zádi, horní části stehna nebo sedacího hrbolu na pánvi.

Hrudník by měl být široký a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Břicho je zřetelně vtažené, spodní linie těla od hrudníku směrem vzad stoupá. Hrudní končetiny jsou štíhlé, svalnaté, rovné. Lopatky jsou dlouhé, šikmo uložené, ramenní kosti mají být dlouhé, zešikmené, řádně osvalené, lokty těsně přiléhají k hrudníku a jejich vrcholy směřují přímo vzad, předloktí musejí být rovná, štíhlá, náležitě svalnatá a vzájemně rovnoběžná. Záprstí jsou krátká a mírně zešikmená. Tlapky mají být oválné, klenuté, s prsty těsně sevřenými. Přednost se dává absenci paspárků.

Pánevní končetiny mají být svalnaté, zřetelně ve všech velkých kloubech zaúhlené, rovné a vzájemně rovnoběžné. Stehenní kosti by měly být přiměřeně dlouhé a zešikmené, bérce nesmějí být kratší než stehna a jsou šikmé. Nárty jsou kolmé k podkladu. Pohyb má být volný.

Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Pesíky krycí srsti jsou rovné, tvrdé. Podsada je bohatá, hustá, měkká, vlnovitá. Na hlavě, v obličeji a na ušních boltcích je srst krátká a hustá, na krku, kohoutku a plecích má být delší a tvoří tzv. límec, který je nápadný zejména u samců. Také na lících bývá srst delší a tvoří „licousy“.

Na předních stranách končetin musí být krátká, hrubá a hustá, na zadních stranách hrudních končetin je delší stejně jako zezadu na stehnech, kde tvoří „kalhoty“, nikoli však „třásnění“. Meziprstní prostory pokrývá krátká srst, která chrání tlapky. Ocas by měl být bohatě osrstěný, porostlý rovnou, hrubou a na spodní straně poněkud delší srstí, která však netvoří ani tzv. vlajku, ani „třásnění“. Za nejtypičtější je pokládáno zbarvení černo-bílé nebo bílo-černé, přípustné je rovněž jednotně černé nebo bílé.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně vyjádření s ohledem na zdraví, pohodu a schopnost tradičního pracovního uplatnění jedince. Vylučující vady zahrnují agresivitu nebo bázlivost, jakékoli zřetelné abnormality fyzické nebo v chování, nekorektní skus, absenci jiných zubů než 1. premolárů (P1) nebo 3. stoliček (M3), klešťový skus u jedinců starších šesti let, „skelné“ (bělavé) oči, skvrnitou nebo jinak než stanoví standard zbarvenou duhovku, ušní boltce zavěšené nebo dopředu klopené, ocas vrozeně zkrácený, šavlovitý, „vydří“ (pokrytý kolem dokola stejně dlouhou srstí), velmi krátce či dlouze osrstěný nebo chundelatý, jakékoli jiné než ve standardu uvedené zbarvení srsti.