Peruánský naháč

FCI:

Peruánský naháč patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 6 – Primitivní plemena. Uznán v roce 1970.

Povaha:

Peruánský naháč je klidný, spolehlivý, živý a přátelský pes, který je však do značné míry také samostatný. Proto se může někdy zdát, že není tak poslušný jako třeba jiná plemena.

Výchova:

Při výchově je nesmírně nutná veskrze vlídná, ale železná důslednost. Nelze vydávat příkazy, které pes nezná a nemůže proto splnit, ale na splnění rozkazu, který zná a ovládá, je nezbytně nutné při vší laskavosti neústupně trvat. Úspěšné výchově lze účinně napomoci pozitivní stimulací - za každé splnění požadavku musí být pes vřele pochválen a odměněn.

K cizím osobám je nedůvěřivý, chová se ostražitě a je vynikajícím hlídačem. Velkou oblibu si získal jako společenské plemeno vhodné pro alergiky, které dráždí úlomky srsti. Případné zbytkové osrstění na ohraničených partiích těla je takové textury, že alergii nezpůsobuje.

Lysí jedinci vyžadují zvláštní péči v zimním období, kdy musejí být chráněni před omrznutím, zvláště ušních boltců, ale i v létě, zejména pokud jsou málo pigmentovaní. Pak musejí být při pobytu na slunci chráněni před spálením pokožky. Je k tomu třeba používat vhodné kosmetické přípravky (kvalitní opalovací krémy s co nejvyšším faktorem), ale nežádoucím následkům nadměrného ozáření kůže lze také preventivně předcházet posílením její pigmentace aplikací doplňkových krmiv na bázi hnědých mořských řas (chaluh).

Stavba těla:

Je to elegantní, celkově vyvážený pes, má být štíhlý a jeho stavba těla svědčí o kombinaci rychlosti a síly, nikdy nesmí být hrubý. Nejdůležitějším plemenným znakem je chybění srsti na celém trupu, dalším typickým znakem je neúplný chrup. Standard FCI rozeznává tři velikostní rázy, a to malý: koh. výš. 25 – 40 cm, střední: koh. výš. 40 – 50 cm, a velký: koh. výš. 50 – 65 cm. Tělesná hmotnost činí u malého rázu 4 – 8 kg, u středního 8 – 12 kg a u velkého 12 – 25 kg.

Hlava je lupoidního („vlčího“) typu, přiměřených proporcí. Při pohledu shora je mozkovna široká a čenichová partie se směrem k nosu zužuje. Nadočnicové oblouky jsou slabě vyznačené, týlní hrbol je málo patrný. Čelní sklon má být povlovný. Čenichová partie má rovný nosní hřbet. Barva nosu musí odpovídat barvě kůže.

Pysky jsou napjaté a musejí co možná nejtěsněji přiléhat k čelistem a zubům. Řezáky tvoří nůžkový skus, špičáky jsou normálně vyvinuté, chybění jednoho nebo většího počtu premolárů a stoliček je přípustné. Spodní čelist má být poměrně nevýrazná, nesmí však být slabá nebo krátká.

Líce nevystupují, oči jsou středně velké, lehce mandlového tvaru, nesmějí být zapadlé ani vypoulené. Jejich pohled je bystrý, inteligentní. Barva oční duhovky smí být různá - od černé přes všechny odstíny hnědé po žlutou, má odpovídat barvě kůže. V každém případě musí být na obou očích stejná. Také zbarvení okrajů očních víček může být různé - od černého po růžové, ale to je přípustné pouze u jedinců se světle zbarveným, nepigmentovaným obličejem. I u nich se však považuje za nežádoucí.

Ušní boltce musejí být vztyčené, zejména je-li pes v afektu, v klidu mohou být dozadu složené. Jsou středně dlouhé, u základny široké, rovnoměrně se zužují směrem k zašpičatělému vrcholu.

Krk má vyklenutou linii šíje a je přibližně stejně dlouhý jako hlava. Má zhruba tvar komolého kužele, je pružný a patřičně osvalený. Trup by neměl být ani hrubý, ani příliš lehký, horní linie těla má být rovná, ale u některých jedinců je v oblasti přechodu hřbetu do beder poněkud vyklenutá. Kohoutek by měl být málo nápadný, hřbet rovný, bedra jsou silná, patřičně svalnatá, záď je zaobleně svažitá, musí být pevná a řádně osvalená.

Ocas má být nízko nasazený, u kořene silný, směrem ke špičce se zužuje. Při vzrušení bývá nesen vzhůru, obloukovitě zahnutý nad hřbet. Nikdy nesmí být stočený do kroužku. V klidu je obvykle dolů zavěšený, dosahuje k hleznům a na konci se mírně hákovitě zahýbá, případně může být též stažený pod břicho. Nikdy nesmí být kupírovaný.

Hrudník je náležitě široký, žebra musejí být mírně klenutá, nikdy nesmějí být plochá, dolní linie těla tvoří pěknou elegantní křivku, která od nejnižšího bodu hrudníku stoupá do přiměřeně vtaženého břicha. Hrudní končetiny musejí být dokonale kolmé k podkladu. Lokty nemají vybočovat. Tlapky jsou oválného tvaru, podobné tlapkám zaječím, nášlapné polštářky mají být silné, odolné vůči vysoké teplotě podkladu. Kožní duplikatury (zdvojeniny) mezi prsty musejí být správně utvářené. U černě zbarvených jedinců bývají drápy většinou černé, u světle zbarvených jsou zpravidla světlé.

Pánevní končetiny mají oblé a pružné svaly. Zadní strany stehen jsou při pohledu ze strany zřetelně vyklenuté, oblé. Volné části pánevních končetin jsou kolmé k podkladu. Paspárky musejí být odstraněny.

Kůže na celém těle je hladká a pružná, ale na hlavě, kolem očí a na lících, může tvořit okrouhlé, téměř koncentrické vrásky. Na trupu osrstění úplně chybí, jeho zbytky jsou na hlavě, na distálních (koncových) partiích končetin a na konci ocasu. Někdy je troška srsti také na hřbetě.

Vnitřní i vnější teplota těla naháčů je stejná jako u osrstěných plemen, absence srsti však způsobuje rychlé a přímé vyzařování a odvod tepla, kterému u jiných plemen přirozeně brání srst působící jako izolant.

Barva kůže může být jednotná, černá, břidlicově šedá, sloní šedá, modročerná, šedá jakéhokoli jiného odstínu, sytě hnědá až světle plavá, anebo strakatá, s růžovými (nepigmentovanými) skvrnami na kterékoli části těla. Zbarvení zbytků srsti odpovídá zbarvení pokožky.

Všechny odchylky od požadavků standardu se pokládají za vady a hodnotí přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny.