Jämthund - švédský losí pes

FCI:

Patří do skupiny V – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 2 – Severští lovečtí psi.

Povaha:

Je to odvážný a energický, ale také dobře ovladatelný a naprosto klidný pes. Proto se hodí nejen k lovecké práci, ale uplatňuje se též jako ovčák, hlídací pes, tažný saňový pes a dokonce jako armádní služební pes. Při správném vedení, odpovídající socializaci, výchově a výcviku dokáže být také příjemným společníkem člověka. Tím se stává především mimo svoji vlast, doma se používá téměř výlučně k lovu losů.

Je mimořádně inteligentní a pracovitý. Pracuje v podstatě jako honič, najde-li stopu losa, jde po ní a dostiženou oběť dokáže, dokonce i když je sám, udržet na místě třeba hodinu, až do příchodu lovců, kteří se řídí jeho hlasem. Obíhá lovené zvíře kolem dokola, předstírá výpady a hbitě uhýbá jeho kopytům i parohům.

Výchova:

Výchova musí být vlídná, ale naprosto nezbytně důsledná. Pro osoby postrádající tuto vlastnost není proto vhodným plemenem. Není nejvhodnějším plemenem ani pro úplné začátečníky. Není možné ho trestat za jeho lovecké instinkty. Důležité je vytvořit mezi ním a majitelem vztah založený na vzájemném pochopení a respektu.

S jinými psy se snáší vcelku dobře, ale je třeba ho na ně, stejně jako na ostatní zvířata, navykat už v útlém věku, v průběhu nezbytné socializace. Ta je nutná i proto, že někteří jedinci mívají sklon počínat si vůči jiným psům dominantně a ostatní zvířata pokládat především za kořist. Bez problémů vychází se staršími a náležitě poučenými dětmi.

K cizím lidem se chová rezervovaně, není však vůči nim agresivní. Úlohu hlídacího psa plní tím, že každou nenadálou návštěvu oznámí štěkotem. Doma je to mírný a přátelský pes, který je majiteli i členům rodiny oddaným a věrným kamarádem. Cítí se v jejich společnosti velmi dobře, přesto však dává přednost celoročnímu ubytování ve venkovním kotci. Častý a dostatečný kontakt s lidmi musí však mít zaručen. K držení v bytě vhodný není. Pokud by musel být delší dobu doma sám, mohl by se pustit i do destrukce bytového zařízení. Ale ani v kotci není rád osamocen, smečkový instinkt je u něho příliš silný, takže opravdu šťastný je, když může žít ve společnosti dalších psů tohoto plemene. Na vycházkách je jistější ho vodit na vodítku.

Stavba těla:

Je to větší silný severský špicovitý pes obdélníkového tělesného rámce, statný, ale přitom mrštný. Nikdy nesmí být příliš dlouhého tělesného rámce, ani nadměrně těžký. Kohoutková výška psů se pohybuje v rozmezí 57 – 65 (ideál. 61) cm, u fen v rozmezí 52 – 60 (ideál. 56) cm.

Hlava je protáhlá, mezi ušními boltci přiměřeně široká, mozkovna má být svrchu mírně klenutá. Čelní sklon je zřetelný, nikoli však příliš srázný, čenichová partie měřená od stopu po špičku nosu je poněkud kratší než délka mozkovny. Směrem k nosu se čenichová partie pozvolna zužuje, ale ani při pohledu shora, ani při pohledu ze strany nesmí být zašpičatělá, musí být tupě zakončená. Nosní hřbet je rovný, široký a silný. Nos má mít široce otevřené nozdry.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, skus se požaduje nůžkový. Líce musejí být suché, nesmějí prominovat do stran. Oči jsou lehce oválného tvaru, hnědé barvy, jejich výraz je čilý, ale klidný. Ušní boltce mají být vysoko nasazené, dokonale vztyčené, na vrcholcích zašpičatělé a velmi pohyblivé. Jejich délka je poněkud větší než šířka u základny a z vnitřních stran jsou dobře osrstěné. Poloha boltců odráží pro dobrého pozorovatele přesné citové rozpoložení psa.

Krk má být dlouhý, silný a vysoko nesený. Trup je mohutný, jeho délka má být poněkud větší než kohoutková výška. Hřbet musí být rovný, od kohoutku k zádi se lehce svažuje. Bedra jsou široká, dobře vyvinutá. Záď má patřičnou šíři a je jen mírně svažitá. Ocas musí být vysoko nasazený, středně dlouhý, přiměřeně silný, vzhůru nesený, zatočený, nesmí však být stočený do těsného kroužku nebo přiložený k zádi či bedrům, má být hustě osrstěný, srst však netvoří na spodní straně delší „třásně“.

Hrudník musí být patřičně hluboký, tvořený náležitě klenutými žebry, břicho by mělo být jen lehce vtažené. Hrudní končetiny mají dlouhé, šikmo uložené lopatky, lokty správně přiléhají k hrudníku. Předloktí jsou rovná, suchá, silných kostí. Tlapky mají být pevné, lehce oválného tvaru, s těsně sevřenými prsty, které směřují přímo vpřed. Pánevní končetiny jsou vzájemně rovnoběžné. Kolena musejí být správně zaúhlená, stejně jako hlezna.

Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst je dosti těsně přilehlá ke kůži, nikoli však úplně hladká. Podsada má být krátká, měkká, světleji, převážně krémově zbarvená. Na hlavě a na předních stranách končetin je osrstění krátké, na krku, hrudi, ocase a zadních stranách hrudních končetin a stehen delší.

Zbarvení může být světle nebo tmavě šedé. Typické jsou světle šedé nebo krémové znaky po stranách čenichové partie, na lících, na hrdle a zepředu na hrudi. Na břiše, koncových částech končetin a pod ocasem bývá zbarvení světlejší.

Jakákoliv odchylka od požadavků standardu se považuje za vadu a hodnotí se přesně podle stupně vyjádření.