Basenji

FCI:

Patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 6 – Primitivní plemena.

Povaha:

Je to inteligentní, čilý, hravý a veselý, zvědavý a ostražitý, naprosto samostatný a nezávislý pes, který se vyznačuje schopností rychle se rozhodovat podle nastalé situace. Počíná si dominantně, je chytrý, až mazaný. Má sklon prosazovat se za všech příhodných situací a získávat tak pro sebe různé výhody.

Výchova:

Zejména začátečníci mu nemusí správně rozumět. Můžou ho za některé pro něj typické vlastnosti chování kárat, a to by mohlo narušit jejich vzájemný vztah. Vyžaduje rozsáhlou a nenásilnou ranou socializaci a vlídnou, ale naprosto neústupnou, důslednou výchovu. Patří pouze do rukou zkušených majitelů, kteří jsou nadáni autoritou a schopností ji nenásilně uplatnit, jednají s ním naprosto konzistentně a vyvinou snahu mu porozumět.

Potřebuje stálý kontakt s majitelem, nemůže být trvale ubytován ve venkovním kotci. Je vhodný zejména do měst. Svým chováním se odlišuje od většiny plemen, např. se čistí olizováním podobně jako kočky, postrádá jakýkoli osobitý pach a neštěká (vydává jiné zvuky – vyje, vrčí, kňučí). Má sklon být „psem jednoho pána“. Kladný vztah má i k ostatním příslušníkům rodiny, nebývá však tak intenzivní. S dětmi vychází dobře, musí však mít možnost přivyknout jim už v raném mládí a musejí ho respektovat. K neznámým osobám je rezervovaný a velmi nedůvěřivý, zejména pokud si počínají příliš uvolněně nebo dokonce dotěrně, ale nenapadá je.

Pokud je socializovaný, vychází s ostatními psy a dalšími zvířaty obvykle dobře, vždy je však, zejména u samců, nezbytná maximální opatrnost při kontaktu s nimi. V jeho chování obvykle přetrvává určitá nevyzpytatelnost.

Potřebuje hodně pohybu, pravidelné každodenní dlouhé vycházky jsou nutné za pěkného a slunečného počasí, jelikož miluje teplo a sucho. V zimě nebo za deštivého počasí dává přednost vycházkám kratším. Je vhodné mít ho na vycházce stále na vodítku.

Stavba těla:

Je to lehce stavěný, dokonale vyvážený pes útlých kostí, aristokratického výrazu, s půvabem gazely. Celkový zjev podtrhuje na vznosně drženém krku vysoko, hrdě nesená hlava a v poměru k velikosti těla dlouhé končetiny. Kohoutková výška činí u psů 43 cm, u fen 40 cm. Za ideální tělesnou hmotnost se pokládá u psů asi 11 kg, u fen asi 9,5 kg.

Hlava má svrchu plochou, středně širokou mozkovnu, která se zužuje. Při vzpřímených ušních boltcích jsou na čele stejně jako na lících četné drobné vrásky, ty nemají být příliš výrazné, nesmějí tvořit nápadné záhyby, jsou však žádoucí. U štěňat bývají výraznější a nápadnější, u trikolorně zbarvených jedinců se naopak opticky ztrácejí. Boční linie mozkovny se směrem k čenichové partii sbíhají, takže líce do ní přecházejí hladce a plynule. Čelní sklon je slabě naznačený. Nos musí být černý. Čelisti jsou silné, skus se požaduje perfektní, pravidelný, úplný nůžkový.

Oči jsou šikmé, mandlového tvaru a mají tmavě zbarvené duhovky, jejich výraz je téměř neproniknutelný, pohled směřuje kamsi do dálky. Ušní boltce mají být vztyčené, tvaru připomínajícího kápi (kapuci), malé, jemné, zašpičatělé, nasazené poměrně hodně vpředu. Jejich vrcholky jsou blíže ke střední podélné ose mozkovny než vnější okraje základen.

Krk je patřičně dlouhý, silný, má být dobře tvarovaný, v šíji elegantně klenutý. Trup musí být vyvážený, hřbet krátký, vodorovný, bedra nesmějí být příliš dlouhá. Ocas je nasazený vysoko, před sedacími hrboly na pánvi, vzhůru nesený, jednou nebo dvakrát elegantně těsně na zádi stočený, přiložený těsně k horní části jednoho nebo druhého stehna.

Hrudník má být hluboký, tvořený dlouhými, klenutými žebry. Břicho je vtažené a tvoří s dolním okrajem hrudníku čistou, plynulou dolní linii těla. Hrudní končetiny jsou rovné, jemných kostí, kolmé k podkladu. Lopatky mají být šikmo uložené, osvalené, nikoli však „přesvalené“ (do stran vyboulené).

Lokty těsně přiléhají k hrudníku a při pohledu zepředu jsou přesně v úrovni žeber. Předloktí musejí být velmi dlouhá, zápěstí pohyblivá, záprstí správné délky mají být rovná.

Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, kolena mírně zaúhlená. Bérce jsou dlouhé, hlezna musejí být nízko nad pokladem a nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Tlapky se požadují malé, úzké, tzv. uzavřené, se silnými nášlapnými polštářky, dobře utvářenými prsty a krátkými drápy.

Osrstění musí být krátké, lesklé, hladké, jemné. Zbarvení srsti bývá černo-bílé, červeno-bílé, trikolorní (černo-bílé s tříslovými odznaky), černé, tříslovo-bílé, žíhané (černé pruhy na červeném podkladu, čím zřetelněji ohraničené, tím lépe). Bílé znaky mohou být na tlapkách, zepředu na hrudi a na špičce ocasu. Bíle zbarvené končetiny, bílá lysina na čele a bílý „límec“ kolem krku nevadí.

Všechny odchylky od požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s přihlédnutím ke zdraví a pohodě psa či feny.