Americká akita neboli Velký japonský pes

FCI:

Americká akita patří do skupiny V. – Špicové a tzv. primitivní plemena, sekce 5 – Asijští špicové a příbuzná plemena. Uznána v roce 1999.

Povaha:

Americká akita je v podstatě přátelský, ostražitý a vnímavý pes důstojného zjevu, učenlivý a odvážný, který znamenitě a účinně hlídá. Přízeň člověka ho vždy potěší, ale nikdy o ni neškemrá. Je hrdá, sebevědomá a má svoji důstojnost. Je velmi inteligentní, učí se rychle.

Výchova:

Nepatří do rukou nezkušených majitelů, vhodná je pro osoby nadané přirozenou autoritou, klidné, rozvážné, poučené a naprosto důsledné. Každý pokus vydobýt si vůdčí místo ve smečce je třeba důsledně tlumit v samém zárodku, nikoli však násilím. Akita musí být vždy dokonale ovladatelná, proto je důležitá raná socializace.

Je-li opravdu dobře vychována, může být ponechána sama s většími a patřičně poučenými dětmi. Vztah k jiným psům a ostatním zvířatům nemusí být jednoznačný, někteří jedinci mohou být agresivní vůči jiným zvířatům, včetně malých psů (ale např. i ptáků). Mají tendenci pokládat je za kořist a mohou se pokoušet je ulovit. Ke zvířatům, která zná od útlého mládí a s nimiž vyrůstala, se chová přátelsky. K neznámým, cizím zvířatům nemusí být příliš snášenlivá. Kdo ji chce držet spolu s jiným psem, měl by volit jedince opačného pohlaví.

Na vycházkách by neměla být pouštěna volně bez vodítka, volný výběh je naprosto bezpečný pouze na opravdu dobře oploceném pozemku (plot musí být důkladný a musí mít i patřičnou výšku, jelikož výborně šplhá i hrabe). Nutně potřebuje úzký kontakt s majitelem a členy jeho rodiny, v žádném případě nemůže být trvale zavřena ve venkovním kotci.

Stavba těla:

Jde o velkého psa robustní konstituce, celkově mohutného, harmonické stavby těla a silné kostry. Kohoutková výška činí u psů 66 – 71 cm a u fen 61 – 66 cm.

Hlava je typická, masivní, shora je tvaru tupého trojúhelníku. Mozkovna je svrchu plochá a mezi ušními boltci široká. Čelní sklon má být svažitý, čenichová partie musí být široká, hluboká a plná. Nos je široký a černý, u bílých jedinců se připouští světlejší pigmentace nosu nebo zřetelně neohraničené depigmentované skvrny.

Pysky nesmějí být příliš volné a jejich okraje mají být černé, jazyk je růžový. Čelisti musejí být velmi silné, mohutné. Zuby mají být silné, pravidelně rozmístěné v čelistech. Skus se požaduje úplný, přednost se dává nůžkovému, ale klešťový je také přípustný.

Oči jsou tmavě hnědé, poměrně malé, nevypoulené, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních víček mají být černé. Ušní boltce jsou pevně vztyčené a v poměru k hlavě malé, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích poněkud zaoblené, u základen široké. Nesmějí být nasazeny příliš nízko. Ohnuty dopředu dosahují uši špičkami k horním okrajům očí.

Krk je silný a svalnatý, s co nejmenším lalokem na hrdle, poměrně krátký, směrem k plecím se zřetelně rozšiřuje. Hřbet je silný a rovný, bedra jsou pevně osvalená.

Ocas musí být mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad zádí a bedry tak, že špičkou směřuje ke hřbetu nebo ke slabině. Může být zatočený ze tří čtvrtin, zcela nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ním. U kořene je široký a silný. Natažen dolů dosahuje posledním obratlem k hleznu. Srst je na něm hrubá, rovná a hustá.

Hrudník má být široký a hluboký, žebra jsou dobře klenutá. Břicho by mělo být lehce vtažené. Hrudní končetiny jsou silných kostí, rovné, lopatky silné a mohutné. Záprstí lehce zešikmená. Tlapky musejí směřovat přímo vpřed, jsou okrouhlého tvaru, s patřičně klenutými prsty a silnými nášlapnými polštářky.

Pánevní končetiny musejí být mocně osvalené, široké, silných kostí. Stehna jsou silná, velmi mohutná a rovnoběžná. Kolena mají být přiměřeně zaúhlená. Nárty jsou kolmé k podkladu. Paspárky se na pánevních končetinách odstraňují. Pohyb je energický, prostorný a vydatný, rovnoběžný.

Osrstění sestává z jemné, velmi husté podsady, která je kratší než krycí srst, a z krycí srsti tvořené rovnými, tvrdými a poněkud odstávajícími pesíky. Srst na hlavě, koncových částech končetin a ušních boltcích je krátká. Na kohoutku a zádi měří přibližně 5 cm. Zbarvení srsti může být jakékoliv - červené, žluté, bílé atd., i strakaté nebo žíhané, s „maskou“ v obličeji nebo bez ní, příp. s lysinou na čele.

Barvy musejí být zářivé a jasné, znaky pěkně vyvážené. Jednotně bílí jedinci masku nemají. Strakatí mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než 1/3 těla. Barva podsady může být jiná než barva krycí srsti.

Jakákoliv odchylka od požadavků standardu se považuje za vadu a hodnotí se přesně podle stupně vyjádření. K těžkým vadám náleží nedostatečná substance (celkově slabá stavba těla) a lehká kostra. K vylučujícím vadám se počítá agresivita nebo přílišná bojácnost, naprostá depigmentace nosu, nos s depigmentovanými zřetelně ohraničenými skvrnami, ušní boltce zavěšené, dopředu klopené nebo dozadu složené, předkus nebo podkus, srpovitě prohnutý nebo rovný ocas, kohoutková výška menší než 63,5 cm u psů a 58,5 cm u fen.