Chien Fila de Saint Miguel - Azorská doga

FCI:

Azorská doga patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Honáčtí psi. Uznána v roce 1995.

Povaha:

Povahově je to nesmírně sebevědomý a samostatný, pozorný a ostrý hlídač, kterého formovalo dlouhodobě převažující praktické uplatnění skotáckého a honáckého psa. Je inteligentní a snadno a rychle se učí.

Výchova:

K cizím osobám je krajně nedůvěřivý, až agresivní. K vlastním je naopak lidem mírný a poslušný. Pro správného majitele je vynikajícím hlídacím psem, obranářem i společníkem, nehodí se ale do rodin s dětmi.

Má-li být držen jako pes společenský, vyžaduje širokou důkladnou ranou socializaci a od útlého mládí neochvějně důslednou, i když vlídnou výchovu. Pak je z něho přizpůsobivý, oddaný a učenlivý společník.

Azorská doga patří jen do rukou velmi zkušených majitelů, kteří jsou od přírody nadáni autoritou a dokážou ji naprosto nenásilně, ale patřičně rázně za všech okolností uplatnit. Je velmi tvrdá a po zlém s ní nikdo nic nepořídí, nanejvýš si nepřiměřenou drsností vychová psa, před kterým se bude muset mít stále na pozoru. Jde totiž o plemeno velice dominantní a zbytečně hrubě vychovávaný jedinec bude vždy připraven se v příhodné chvíli utkat o vedoucí postavení ve smečce.

Na vycházkách by měla být azorská doga na vodítku a pouze v rukou člověka, který má dostatek síly, aby ji bezpečně udržel. Kromě toho je zapotřebí, aby šla vždy asi 1/2 m za ním, přinejhorším s nosem v úrovni jeho nohou. Podle zákonů psí smečky jde totiž v jejím čele vůdčí jedinec a ten rozhoduje o tom, kdy a kam se půjde. Majitel také musí být předvídavý a vždy dostatečně obezřetný, ani na chvíli nesmí zapomenout na nedůvěru svého psa vůči všem neznámým a třeba jen pachem nebo bezděčným pohybem podezřelým osobám.

Protože jde původně o pracovní plemeno, vyžaduje nějaké zaměstnání, např. pravidelný trénink některého ze psích sportů, např. obedience, agility, flyball, pulling nebo stopování. Ideální pro ni je, může-li aspoň jednou za čas uplatnit v praxi svůj velice silný instinkt starat se o stádo dobytka na pastvě. K běžnému sportovnímu či služebnímu výcviku se nehodí, vysloveně nevhodný by pro ni byl nácvik obrany, který by mohl vést k agresivitě.

Stavba těla:

Je to silný, svalnatý pes obdélníkového tělesného rámce, vhodný svým povahovým založením a pracovním uplatněním především na venkov. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 50 – 60 cm u psů a 48 – 58 cm u fen. Tělesná hmotnost činí u psů 25 – 35 kg, u fen 20 – 30 kg.

Hlava má být mohutná, kvadratická. Mozkovna je široká, svrchu lehce klenutá, týlní hrbol má být pouze slabě patrný. Čelní sklon je výrazný, nos má být velký, černě zbarvený. Nosní hřbet by měl být při pohledu zepředu přímý, při pohledu ze strany lehce vyklenutý. Celá čenichová partie má být poněkud kratší než délka mozkovny.

Pysky jsou na okrajích sytě pigmentované, horní překrývá při zavřených ústech dolní a je převislý s výjimkou ústních koutků. Čelisti jsou velmi pevné, silné a musejí na sebe přesně nasedat. Chrup se požaduje úplný, skus nůžkový nebo klešťový.

Oči mají být oválného tvaru, poněkud zapadlé, ale výrazné, středně velké, vodorovné, s duhovkou sytě kaštanově hnědé barvy. Ušní boltce mají být středně vysoko nasazené, nejsou-li kupírované, mají být středně velké, trojúhelníkového tvaru a zavěšené tak, že poněkud odstávají od lící. Kupírují-li se, zastřihávají se do oblouku.

Krk má být rovný, silný, středně dlouhý, bez laloku. Je pevným osvalením spojen s trupem. Trup musí být svalnatý, poměrně mohutný, hřbet rovný. Bedra mají být středně dlouhá, řádně osvalená. Břicho je patřičně vtažené, slabiny jsou vykasané. Záď má být středně dlouhá.

Ocas je vysoko nasazený, silný, přiměřené délky, lehce vzhůru zahnutý. Obvykle se krátí (v zemích, kde to není zakázáno) u druhého nebo třetího ocasního obratle.

Hrudník se požaduje prostorný, má mít patřičnou šířku. Hrudní končetiny musejí být pevné a rovné, jejich postoj má být široký. Ramenní kosti jsou středně dlouhé, dobře osvalené, plece pevné. Předloktí mají být silná, svalnatá. Zápěstí nesmějí být slabá, záprstí jsou pevná, středně dlouhá. Tlapky hrudních končetin mají mít oválný tvar, pevné prsty a drápy. Pánevní končetiny jsou silné, stehna mají být dlouhá, svalnatá, bérce jsou středně dlouhé a náležitě osvalené. Nárty musejí být zešikmené, středně dlouhé.

Kůže musí být tlustá, pokožka pigmentovaná, srst krátká, hladce přilehlá, hustá. Zbarvení musí být vždy žíhané. Na žlutohnědém, žlutém nebo šedém podkladu, který může být světlejšího nebo tmavšího odstínu, tvoří více méně nepravidelné tmavé pruhy mramorovanou kresbu. Na čele, na bradě a zepředu na hrudi, jakož i na koncích prstů, mohou být neveliké bílé znaky.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu jedince. K vylučujícím vadám patří, kromě diveregence pomyslného prodloužení horní linie mozkovny a linie nosního hřbetu při pohledu z boku, též agresivita, nadměrná bázlivost a velký podkus nebo předkus dolní čelisti.