Československý vlčák

FCI:

Patří do skupiny I – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi.

Povaha:

Je to živý, aktivní, vytrvalý a učenlivý pes s nečekaně rychlými reakcemi, nebojácný a odvážný, ale také nedůvěřivý, oddaný svému majiteli, věrný a poslušný, ale také velmi opatrný. Dobře odolává rozmarům počasí. Nikdy nikoho bezdůvodně nenapadne, ale když je ohrožen, nezná strach.

Výchova:

Štěňata se nechovají tak jako štěňata jiných plemen, a proto je již u chovatele a ode dne převzetí u majitele nutno jim věnovat mimořádnou péči a pozornost. Důležitá pro budoucnost každého jedince je systematická, důkladná raná socializace. Výchova musí být vlídná, ale velice důsledná a musí začít rovněž v den převzetí štěněte.

Československý vlčák nepatří do rukou nezkušených a nepoučených majitelů, kteří ho mohou snadno zkazit, anebo dokonce do rukou osob, které si ho pořizují proto, aby jiným lidem naháněli strach (v psychice mnohých – pokud jde o vlka – hluboce, i když zcela bezdůvodně, zakořeněný). Majitelem může být pouze osoba s přirozenou autoritou, která za všech okolností zůstává jednoznačným „vůdcem smečky“. Musí to být člověk klidný, rozvážný, trpělivý, zodpovědný, který je se psem či fenou schopen komunikovat srozumitelně a konzistentně a má pro něho či ni vždy dostatek pochopení.

Výcvik se nemůže řídit týmiž pravidly jako u jiných pracovních či služebních plemen. Metody uplatňující se např. u německého ovčáka úspěch nepřinášejí. Výcvik pro československého vlčáka musí být hrou, musí ho bavit. K ničemu ho nelze nutit a vůbec už ne násilím. Cvičení by mělo trvat vždy jen krátce. Psa je třeba hodně chválit, odměňovat (nejlepší odměnou je pamlsek, který má velice rád, ale nikdy jindy jej nedostane než při výcviku).

Stavba těla:

Jde o psa pevné konstituce, nadprůměrné velikosti, obdélníkového tělesného rámce. Stavbou těla, pohybem, texturou a zbarvením srsti s tzv. maskou (světlou) v obličeji se podobá vlkovi. Koh. výš. činí min. 65 cm u psů a min. 60 cm u fen, těl. hmot. obnáší u psů min. 26 kg a u fen min. 20 kg.

Hlava je symetrická, dobře osvalená, s patřičně silnými svaly ovládajícími dolní čelist. Při pohledu ze strany a shora má tvar tupého klínu. Odpovídá pohlaví jedince, je důležitým druhotným pohlavním znakem, u psů těžší, u fen lehčí. Mozkovna má při pohledu ze strany a zepředu lehce klenuté čelo, nepříliš vyznačenou podélnou čelní brázdičku a zřetelný týlní hrbol. Čelní sklon (stop) je svažitý. Čenichová partie má být suchá, nikdy příliš široká, nosní hřbet rovný, nos oválného tvaru, černý.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, ústní koutky jsou uzavřené, okraje pysků černé. Čelisti mají být silné a symetrické. Chrup musí být mohutný, zvláště silné mají být špičáky. Žádoucí je nůžkový nebo klešťový skus a úplný chrup se 42 zuby. Zuby jsou v čelistech pravidelně rozmístěné.

Líce mají být suché, dostatečně osvalené, ale nijak výrazně nevystupují do stran. Oči jsou malé, šikmé, jantarově zbarvené s očními víčky dobře přiléhajícími k bulvám. Ušní boltce musejí být vztyčené, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké. Vnější okraje jejich bází a vnější oční koutky jsou v jedné rovině. Svislice spuštěná ze špičky ušního boltce prochází těsně podél hlavy.

Krk je suchý, svalnatý. Musí být dostatečně dlouhý tak, aby se nos, je-li hlava skloněná, dotýkal země. Šíje plynule přechází do trupu. Horní linie těla má být mírně svažitá, kohoutek je výrazný, nesmí však narušovat plynulost horní linie těla. Hřbet má být pevný a rovný, bedra jsou krátká, patřičně svalnatá, lehce klenutá, ne však příliš široká. Záď se požaduje krátká, dobře osvalená, neměla by mít nadměrnou šířku. Při pohledu ze strany je mírně svažitá. Ocas by měl být vysoko nasazený, zavěšený, v afektu zvednutý a šavlovitě zahnutý.

Hrudník musí být symetrický, prostorný - na pomyslném příčném řezu má tvar hrušky, zužuje se směrem k hrudní kosti. Hloubkou nedosahuje až k loktům. Vrchol hrudní kosti nevystupuje před přední okraje ramenních kloubů. Břicho má být napjaté, vtažené, slabiny jsou mírně vykasané. Hrudní končetiny musejí být rovné, silné a suché. Jejich postoj je poměrně úzký a tlapky jsou mírně vybočené. Lopatky mají být poměrně strmě uložené.

Tlapky hrudních končetin jsou velké, s protáhle klenutými prsty a silnými, tmavými drápy. Nášlapné polštářky mají být velké, pružné, tmavě zbarvené. Pánevní končetiny musejí být mohutné, v postoji rovnoběžné. Paspárky jsou nežádoucí a musejí se odstraňovat.

Kyčelní klouby jsou pevné a pružné. Kolena mají být silná a dobře ohebná, bérce dlouhé, suché a řádně osvalené. Hlezna musejí být suchá, pevná a pružná. Nárty jsou dlouhé, suché, téměř kolmé k podkladu. Tlapky pánevních končetin mají protáhle klenuté prsty se silnými tmavými drápy a velkými nášlapnými polštářky.

Typickým pohybem je harmonický, lehký, prostorný klus, při němž se končetiny pohybují co nejníže nad zemí. Hlava a krk je přitom téměř v úrovni horní linie těla. V kroku je možný mimochod.

Kůže je pružná, bez vrásek, nepigmentovaná. Přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Srst má být rovná a uzavřená, jiná v zimě a v létě. V zimním osrstění převládá velmi hustá podsada, která spolu s krycí srstí hustě pokrývá celé tělo. Také na břiše, vnitřních stranách stehen a ušních boltců, v meziprstí a u samců na šourku má být husté osrstění. Na krku je srst poněkud delší; zbarvení musí být žlutavě šedé až stříbrošedé, s charakteristickou světlou maskou. Světle zbarvená srst je také na spodní straně krku a zepředu na hrudi. Přípustná je i tmavě šedá barva se světlou maskou.