Briard

FCI:

Briard patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 1896.

Povaha:

Briard je vyrovnaný, nesmí být ani bázlivý, ani agresivní, je však nadán jistou přirozenou ostrostí jako mnozí jiní orientální ovčáci. Z původního výkonného ovčáckého psa se stal v nové době psem společenským, příležitostně používaným k služebnímu (vojenskému, policejnímu nebo sportovnímu) výcviku. Je neúplatný a důrazný hlídač a především obranář.

Výchova:

Přestože je velmi sebevědomý, samostatný a dominantní, je při správné výchově a výcviku dobře ovladatelný, majiteli a členům jeho rodiny zcela oddaný. Nehodí se pro úplné začátečníky, potřebuje majitele klidného a trpělivého, který je důsledný a současně je nadán přirozenou autoritou. Majitel musí být skutečným „vůdcem“ smečky, a to za všech okolností. Vzájemný vztah mezi ním a vlastníkem musí být založen na oboustranné důvěře a respektu.

Toto plemeno vyžaduje specifický individuální přístup, rozhodně na něho nelze mechanicky aplikovat výcvikovou šablonu, která bývá na některých kynologických cvičištích zaběhlá. Velice prospívá, má-li pes možnost žít stále s majitelem a příslušníky jeho domácnosti. Briard je totiž velmi závislý na „své smečce“.

K neznámým lidem se chová nedůvěřivě až podezíravě. Osoby, se kterými se hodlá spřátelit, si vybírá výlučně sám. K dětem je kamarádský, ale musejí ho respektovat. Může být společníkem her větších, poučených a rozumných, vždy však za přítomnosti zodpovědné dospělé osoby.

Rád dává najevo svoji převahu vůči jiným psům, hlavně větším, a proto je důležitá jeho raná a co nejširší socializace a naprostá důslednost při výchově. Briard je aktivní a činorodý, nezbytně potřebuje hodně pohybu, min. požadavkem jsou každodenní dlouhé vycházky, stejně nutné je však také nějaké pravidelné zaměstnání, které na něho klade požadavky nejen fyzické, ale i mentální.

Hodí se kromě výcviku sportovního též k záchranářskému, ale široké uplatnění nalézá poslední dobou hlavně ve psích sportech jako je agility, obedience, flyball, frisbee atd. Dostane-li příležitost pracovat s ovcemi, radostně ji přivítá.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa rustikálního zjevu, mrštného, svalnatého, proporcionálního. Tělesný rámec má být obdélníkový. Kohoutková výška činí u psů 62 – 68 cm, u fen 56 – 64 cm.

Hlava má být silná, dlouhá. Mozkovna je stejně dlouhá jako čenichová partie, je patřičně velká a při pohledu z boku velmi lehce zaoblená. Celá hlava je pokryta srstí, která tvoří tzv. kozí bradku a vousy. Obočí lehce zakrývá oči. Čelo má být velmi mírně klenuté, čenichová partie je spíše hranatá než zaoblená. Nosní hřbet musí být rovný. Nos má být velký, s široce otevřenými nozdrami, vždy černý, pouze u modře zbarvených jedinců může mít barvu modrou nebo modravou (šedomodrou, břidličnou).

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům. Chrup má být silný, zuby jsou bílé, skus musí být perfektní nůžkový.

Oči jsou oválného tvaru, dosti otevřené, spíše velké, tmavé barvy, inteligentního a klidného výrazu, vodorovné, nikdy nesmějí být šikmé. U modře zbarvených jedinců mohou být světlejší.

Ušní boltce jsou vysoko nasazené, zavěšené. V zemi původu dávají přednost boltcům kupírovaným a vztyčeným, po kupírování vztyčené boltce nesmějí být svými vrcholky ani sbíhavé, ani rozbíhavé. V zemích, kde je zákrok zákonem na ochranu zvířat zakázán, se ponechávají ušní boltce nekrácené, mají být poměrně krátké a nemají těsně přiléhat k lícím.

Krk má být osvalený, pevně zasazený do plecí. Hrudník musí být tak široký, aby lokty byly od sebe vzdáleny na šířku dlaně, je dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Hřbet má být rovný, záď je lehce svažitá, mírně zaoblená.

Ocas by měl být nízko nesený, vždy nekupírovaný, dobře osrstěný. Na konci je háčkovitě zahnutý, má tvar písmene „J“. Nesmí být uhnutý ke straně. Musí dosahovat k hleznům, anebo je může max. o 5 cm přesahovat. V afektu nebo za pohybu bývá nesen výše a tvoří pak vodorovné prodloužení horní linie těla.

Končetiny jsou patřičně osvalené, silných kostí, kolmé k podkladu. Hrudní mají šikmo uložené, středně dlouhé a patřičně zaúhlené lopatky těsně přiléhající k hrudníku. Lokty musejí směřovat přímo vzad. Záprstí jsou mírně zešikmená. Tlapky musejí být okrouhlého tvaru a mají směřovat přímo kupředu. Prsty jsou klenuté, pevně sevřené, nášlapné polštářky tuhé a drápy černé (s výjimkou modře zbarvených jedinců).

Pánevní končetiny mají svalnatá stehna, hlezna nesmějí být příliš nízko nad podkladem a jsou přiměřeně zaúhlená. Nárty musejí být kolmé k podkladu, tlapky mají být velké, krátce oválného tvaru, se sevřenými prsty, musejí směřovat přímo vpřed. Paspárky musejí být zdvojené, nízko nad podkladem. Pohyb je pružný, rovnoměrný a harmonický.

Srst má být zkrepovaná, dlouhá, na omak suchá („kozí“), s řídkou podsadou. Zbarvení může být černé, plavé, plavé s modrým nádechem (slabým až středně silným), často s tmavou maskou v obličeji, šedé nebo modré. Srst teple plavého odstínu může mít konce pesíků světlejší, což některým částem těla dodává pískovou barvu. Černá, šedá a modrá může být místy světlejší. Všechny barvy mohou být v různém stupni šedavé. Srst má výraznou tendenci plstnatět. Je nutno pravidelně česat kovovým hřebenem s řídkými dlouhými zuby a poté hustším kovovým hřebenem s kratšími zuby.

Veškeré odchylky od uvedených požadavků standardu je nutno pokládat za vady a hodnotit přesně podle stupně jejich vyjádření s ohledem na zdraví a pohodu psa či feny. K vylučujícím vadám náleží agresivita, bázlivost, absolutně chybějící stop, barva nosu růžová nebo jiná než černá či modrá, předkus nebo podkus dolní čelisti, absence dvou dolnočelistních 4. premolárů (P4) nebo absence tří či většího počtu kterýchkoli jiných zubů s výjimkou 1. premolárů (P1), na které se nebere ohled, oči příliš světlé barvy (žluté) nebo skelné (bělavé), ušní boltce zavinuté dovnitř, nízko (pod úrovní linie očí) nasazené, porostlé krátkou srstí, přirozeně (nikoli v důsledku kupírování) vztyčené, ocas vzhůru zatočený nebo rovně vzhůru nesený, jednoduché nebo úplně chybějící paspárky na pánevních končetinách, zbarvení srsti bílé, hnědé, mahagonové, bikolorní (tvořené dvěma ostře od sebe oddělenými barvami), bílá lysina na hlavě, bílé znaky na distálních (koncových) partiích končetin, kohoutková výška vymykající se požadavkům standardu včetně tolerance +2 /-1 cm, každá nepovolená úprava zevnějšku nebo stopy po působení nějakých substancí (např. barviv na srst) či po veterinárním zákroku, který měl změnit exteriér.