Bílý švýcarský ovčák

FCI:

Bílý švýcarský ovčák patří do skupiny I. – Ovčáčtí a honáčtí psi, sekce 1 – Ovčáčtí psi. Uznán v roce 2003.

Povaha:

Bílý švýcarský ovčák je temperamentní, inteligentní, učenlivý, pozorný a ostražitý pes, který nikdy není nervózní. Povahově je vyrovnaný a přátelský, velmi přítulný, společenský. Při odpovídající výchově je poslušný, ochotně a rád pracuje.

Výchova:

Jeho výchova nečiní větší problémy, je-li vlídně důsledná. Neměl by být trvale držen ve venkovním kotci, potřebuje častý kontakt s majitelem a členy jeho rodiny. Nemůže-li být s nimi, duševně strádá.

K cizím osobám bývá poněkud zdrženlivý, nikdy však neprojevuje bázlivost ani agresivitu. Obvykle dobře snáší děti a nevyhledává konflikty ani se psy, ani s jinými zvířaty, je však zapotřebí, aby si na ně mohl zvykat od útlého mládí. Raná socializace je nezbytná.

Potřebuje dostatek pohybu, vhodné jsou dlouhé vycházky. Jestliže je za všech okolností spolehlivě přivolatelný, může být pouštěn volně, nemá sklon utíkat. Je rovněž možné běhání u kola jedoucího přiměřenou rychlostí či aportování. Nutné jsou však také aktivity mentální, jako např. sportovní výcvik, obedience, agility apod.

Odpovídající pozornost je třeba věnovat také výživě v období intenzivního růstu a výměny chrupu mléčného za trvalý, a to nejen co do množství, ale také co do kvality, a hlavně složení. Zejména u rychle rostoucích jedinců je nezbytná dotace vápníku v rychle a dobře využitelné formě chondroprotektiv a vitaminu C, aby byl zajištěn příznivý vývoj a stav pohybové soustavy. Nažloutlé odstíny jsou u něho nežádoucí, není vhodné mu podávat dlouhodobě doplňková krmiva s obsahem betakarotenu a krmiva, ve kterých je jako zdroj vlákniny použita mrkev.

Stavba těla:

Jde o silného, mocně osvaleného, středně velkého psa obdélníkového tělesného rámce. Stavba těla musí být elegantní a harmonická, kostra přiměřeně silná. Kohoutková výška u psů činí 60 – 66 cm, u fen 55 – 61 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 30 – 40 kg u psů a 25 – 35 kg u fen.

Hlava je silná a čistě modelovaná, má klínovitý tvar. Velikostí odpovídá velikosti trupu. Horní linie mozkovny je rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Mozkovna má být málo klenutá, se znatelnou podélnou čelní brázdičkou. Čelní sklon je velmi povlovný, ale patrný.

Čenichová partie má být silná, směrem k nosu se mírně zužuje a v poměru k mozkovně by měla být přiměřeně dlouhá. Nosní hřbet a dolní okraj čenichové partie je rovný a obě linie jsou směrem k nosu mírně sbíhavé. Nos má být středně velký, černě pigmentovaný, sezónní (zimní) vysvětlání nebo světlá barva se však připouští.

Ušní boltce jsou vysoko nasazené, velké, vztyčené, protáhle trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích lehce zaoblené, navzájem rovnoběžné a směřující kupředu.

Pysky jsou suché a těsně přiléhají k čelistem a zubům. Jejich okraje mají být celé černé. Žádoucí je silný chrup a úplný nůžkový skus, přičemž zuby musejí být v čelistech zasazeny svisle.

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, poněkud šikmé, s duhovkami hnědé až tmavě hnědé barvy. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám a jejich okraje by měly být černé.

Krk je středně dlouhý, velmi svalnatý, harmonicky přechází do trupu. Šíje má být elegantně klenutá a plynule přechází do dosti vysoko nesené hlavy i kohoutku. Trup musí být silný, svalnatý, středně dlouhý, kohoutek výrazný, hřbet rovný, pevný. Bedra jsou výrazně osvalená, záď je dlouhá, středně široká a směrem ke kořeni ocasu se lehce svažuje.

Ocas má být spíše nízko nasazený, kolem dokola hustě osrstěný, směrem ke špičce se zužuje. Dosahuje minimálně k hleznům. V klidu bývá zavěšený, rovný nebo v dolní třetině lehce šavlovitě vzhůru zahnutý, za pohybu výše nesený, nikdy však nad horní linií těla.

Hrudník není příliš široký, ale má být hluboký. Má oválný tvar a žebra dosahují daleko vzad. Předhrudí je při pohledu ze strany výrazné, slabiny jsou pevné, úzké, břicho má být lehce vtažené.

Končetiny musejí být silné, šlachovité, přiměřeně silných kostí. Hrudní jsou rovné a jejich postoj má být přiměřeně široký. Lopatky mají být dlouhé, šikmo uložené, náležitě osvalené. Ramenní kosti jsou dostatečně dlouhé, mohutně osvalené. Lokty dobře přiléhají k trupu, předloktí musejí být dlouhá, rovná, šlachovitá, záprstí pevná a mírně zešikmená.

Pánevní končetiny jsou rovné a navzájem rovnoběžné, jejich postoj nemá být příliš široký. Stehna jsou středně dlouhá, velmi svalnatá, bérce přiměřené délky, šikmé, pevných kostí, velmi svalnaté. Hlezna by měla být silná, patřičně úhlená, nárty musejí být rovné, šlachovitě suché.

Paspárky mají být odstraněny (s výjimkou zemí, kde je úkon zakázán zákonem na ochranu zvířat). Tlapky by měly být oválného tvaru, na pánevních končetinách o něco delší než na hrudních. Prsty jsou těsně sevřené a patřičně klenuté s pevnými, odolnými, černě zbarvenými nášlapnými polštářky tlapek. Tmavé drápy jsou žádoucí. Pohyb má být rytmický, rovnoměrný a vytrvalý.

Osrstění má být středně dlouhé, kratší nebo delší, husté a dobře přilehlé, tvořené krycí srstí a bohatou podsadou. Tvrdší srst je přípustná. Barva srsti nemůže být jiná než bílá. Srst vyžaduje, zejména u jedinců žijících ve městech, pravidelnou údržbu a koupání za použití kvalitní kosmetiky (obsahující výhradně rostlinné oleje).

Každá odchylka od požadavků standardu musí být považována za vadu a hodnocena přesně podle stupně vyjádření. K vylučujícím vadám se počítá bázlivost nebo agresivita, jedno oko nebo obě oči modré, oči vypoulené, entropium, ektropium, předkus nebo podkus dolní čelisti, skus nepravidelný nebo zkřížený, úplná depigmentace nosu, okrajů pysků a/nebo očních víček, úplný nedostatek pigmentu v kůži a na nášlapných polštářcích tlapek, albinismus (s červeně zbarvenými duhovkami).