Americký kokršpaněl

FCI:

VIII - slídiči, retrieveři a vodní psi

Povaha:

Americký kokršpaněl je vyrovnaný pes bez náznaku bázlivosti a sebemenšího sklonu k agresivitě. Je veselý, dobromyslný, hravý, inteligentní, naprosto věrný, doslova okouzlující, velice milý a přátelský k dětem. Je vlídný k cizím osobám, jiným psům i ostatním zvířatům.

Miluje pohyb nejrůznějšího druhu, dlouhé vycházky, hry, pobyt v přírodě a jiné aktivity. Je schopen vyvinout značnou rychlost a je vytrvalý. Velice mu vyhovuje každodenní zaměstnání, třeba trénink agility nebo jiného psího sportu.

Původně byl využíván jako lovecký pes-slídič. Při práci je odvážný a smělý. Špičkové osrstění výstavních jedinců se však s uplatněním v lovecké praxi příliš neslučuje.

Výchova:

A. k. je přirozeně poslušný, uznává autoritu majitele a neprahne po vyšším nebo dokonce vůdčím postavení ve „smečce“, takže může jeho výchovu velmi dobře zvládnout i úplný začátečník.

Socializace je u a. k. potřebná, protože některá štěňata mohou být poněkud ustrašená. V takovém případě je třeba při zespolečenšťování postupovat zvolna, opatrně, s pochopením a citem. S ohledem na jeho osrstění a společenskou povahu není vhodné chovat ho ve venkovních kotcích.

Stavba těla:

Americký kokršpaněl je pes ideální velikosti, dokonale vyvážený s robustní a kompaktní stavbou těla. Horní linie těla se lehce svažuje od kohoutku směrem k zádi, hřbet musí být pevný. Vzdálenost od vrcholu hrudní kosti k sedacímu hrbolu na pánvi má být delší než koh. výška. Trup musí být dostatečně dlouhý, aby umožňoval pohyb typický pro plemeno, ale nikdy nesmí pes vypadat celkově dlouhý a nízký. Ideální kohoutková výška činí u dospělého psa 38,1 (asi 38) cm a u dospělé feny 35,6 (asi 35,5) cm. Výška se může odchylovat o 1,3 (asi 1,5) cm oběma směry.

Hlava správných proporcí musí být velikostně v souladu s celkovou velikostí jedince. Mozkovna je svrchu zaoblená (klenutá), nikoli však přehnaně, a nesmí být ani náznakem plochá. Nadočnicové oblouky jsou výrazné a partie pod očima mírně prohloubené. Čelní sklon (stop) je svažitý. Aby hlava byla náležitě vyvážená, musí vzdálenost od stopu (spojnice vnitřních očních koutků) ke špičce nosu být rovna polovině vzdálenosti od stopu po týlní hrbol (délka čenichové partie se má k délce mozkovny jako 1 : 2). Ušní boltce jsou zavěšené, dlouhé, jemné, bohatě osrstěné, nasazené v úrovni spodní linie očí.

Čenichová partie má být široká a hluboká, nos musí být dostatečně velký, aby odpovídal velikosti čenichové partie i celé obličejové části hlavy. Nozdry by měly být dobře otevřené.

Horní pysk je silný a dostatečně hluboký, překrývá dolní čelist. Čelisti mají být na vrcholcích „hranaté“ (tj. dosti široké) a symetrické. Líce nesmějí být vyboulené. Zuby musejí být silné a zdravé, nikdy nesmějí být příliš malé. Požaduje se nůžkový skus.

Oči jsou okrouhlé, plné a hledí přímo vpřed, nesmějí být ani zapadlé, ani vypoulené. Oční víčka jim dodávají mírně mandlový tvar.

Krk je dostatečně dlouhý, aby pes snadno dosáhl nosem na zem. Má být svalnatý, bez volné kůže na hrdle. U plecí má být krk mohutný, směrem k hlavě se lehce zužovat a v šíji má být mírně klenutý.

Hrudník má být tak hluboký, aby jeho nejnižší bod nebyl nad úrovní loktů. Vpředu musí být dostatečně široký, aby poskytoval dostatek prostoru plícím a srdci, ne však tak široký, aby ztěžoval pohyb hrudních končetin. Žebra jsou dlouhá a patřičně klenutá. Kyčelní hrboly mají být poměrně daleko od sebe a celá záď je pěkně zaoblená a osvalená.

Ocas se kupíruje, nikdy nemá být vztyčený jako u teriéra a nikdy nesmí být nesen tak nízko, aby vzbuzoval dojem bázlivosti. Může být nasazený a nesený v prodloužení horní linie těla nebo poněkud výše. V pohybu jím pes vesele vrtí.

Hrudní končetiny musejí být rovné a vzájemně rovnoběžné, se silnými kostmi a svalnaté. Jejich volné části (od loktů k podkladu) mají být v normálním postoji přesně pod trupem. Lopatky by měly být šikmo uložené, jejich vrcholy mají směřovat nahoru a vzad. Plece jsou dokonale tvarované, nevystupují do stran (nejsou nadměrně osvalené ani vyboulené). Zápěstí jsou krátká a silná. Paspárky na hrudních i pánevních končetinách mohou být odstraněny.

Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu vzájemně rovnoběžné za pohybu i v postoji. Mají silné kosti a jsou svalnaté. Stehna mají být silná, mohutná, kolena přiměřené zaúhlená a pevná. Ani v pohybu, ani v postoji nesmějí být vbočená či vybočená. Hlezna jsou silná, nízko nad podkladem. Tlapky musejí být uzavřené (s těsně sevřenými prsty), velké, okrouhlé a pevné, s tuhými nášlapnými polštářky. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.

Pohyb má být typický pro loveckého psa - jeho předpokladem je vyvážená akce hrudních a pánevních končetin. Správná stavba hrudních končetin umožňuje jejich ničím neomezený, patřičně dlouhý krok, který vyrovnává mohutnou akci končetin pánevních. Především musí být pohyb vždy dokonale koordinovaný, plynulý a snadný, prostorný.

Srst je na hlavě krátká a jemná, na trupu středně dlouhá s dostatečně hustou podsadou, která zajišťuje ochranu proti nepřízni počasí. Na ušních boltcích, hrudi, břiše a končetinách má být srst dlouhá, ne však tak, aby zakrývala skutečné obrysové linie těla. Nesmí psu ani překážet v pohybu, ani ovlivňovat jeho vzhled a příp. pracovní schopnosti.

Nejdůležitější je struktura srsti: má být hedvábná, rovná nebo mírně zvlněná a taková, aby ji bylo možno snadno udržovat. Nadměrně bohatá, kučeravá nebo vatovitá srst musí být přísně penalizována. Použití mechanického nebo elektrického stříhacího strojku k úpravě srsti na svrchní straně těla je nežádoucí, ale např. na hrdle je naopak nezbytné.

A. k. je černé barvy u černých, černo-tříslových a černo-bílých jedinců, u ostatních barev může být hnědý, játrový nebo černý – čím je barva sytější, tím lépe. Zbarvení nosu odpovídá barvě okrajů očních víček. Barva oční duhovky má být tmavě hnědá.