Kanárská doga

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Jde o klidného, sebevědomého psa ostražitého výrazu, který se používá na Kanárských ostrovech dosud tradičním způsobem, tedy k ochraně skotu před zloději a jako na pomoc řezníkům při zvládání jatečných zvířat zdivočelých strachem před porážkou. Povahově je vyrovnaný, samostatný, a pokud při jeho výchově nebylo nic zanedbáno, také dobře ovladatelný.

Majiteli a členům jeho rodiny je oddaný, i když si většinou udržuje určitý odstup. Jeho chování je sebejisté a může být i značně dominantní. Oč vlídnější je k vlastním lidem, o to podezíravější a nedůvěřivější bývá k osobám neznámým. Ve styku s nimi si počíná, pokud je dobře vychovaný, neútočně, ale poněkud odtažitě. Dobře socializovaní jedinci ze zájmových chovů jsou však mírní, trpěliví a značně tolerantní i ke zcela cizím lidem. Jako hlídač a obranář je spolehlivý, důvěryhodný a pozorný. Štěká málo, hlubokým hlasem a nikdy zbytečně.

Výchova:

Nehodí se jako společenské plemeno pro úplné začátečníky, vyžaduje majitele zkušené, klidné a především důsledné. Důležitá je raná a co nejširší socializace a systematická výchova. Nikdy by neměl přijít do rukou osob, které nemají dostatek zkušeností se psy podobného povahového založení, a lidí nedůsledných, submisivních, nerozhodných, pasivních, těkavých, často měnících názor a neobdařených vrozenou autoritou. Rozhodně se nesmí dostat do rukou těch, kteří si jeho prostřednictvím chtějí dodávat sebedůvěru, anebo jím dokonce zastrašovat okolí. V jejich vlastnictví by v krajním případě mohl být i nebezpečný.

Má vrozenou tendenci zaujmout ve smečce, za kterou považuje rodinu majitele, co nejvyšší, pokud možno vůdčí postavení (α-pozici). To se ovšem nesmí nikdy stát. Aby k tomu nedošlo, musí majitel a všichni příslušníci rodiny dbát i na zdánlivé detaily. Na vycházce nesmí jít pes na vodítku nikdy před tím, kdo ho vede, neboť ve smečce volně žijících psovitých šelem jde vždy jako první α-jedinec a pro k. b. by taková procházka mohla být signálem, že je vůdčím jedincem určujícím, kam se půjde. Proto musí být vždy veden tak, aby majitel byl o krok nebo alespoň o 1/2 kroku před ním. Ve smečce psovitých šelem musí být relativní klid, všechny vážné spory α-jedinec v zárodku tlumí, neboť by smečku oslabovaly, a proto vypukne-li v rodině větší svár, může to k. b. pokládat po chvíli za výraz neschopnosti vůdčího jedince zjednat pořádek. To ho může motivovat ke snaze ujmout se tohoto úkolu sám „v zájmu záchrany smečky“, která je pro něho zárukou přežití. V přírodě by totiž societa bez schopného vůdce byla dříve či později rozbita některou sousední smečkou. Proto je radno jakýmkoli vážnějším konfliktům v jeho přítomnosti předcházet.

S výchovou se musí začít u nejmenšího štěněte v den jeho převzetí. Je zapotřebí s ním jednat veskrze mírně, klidně, vlídně, ale důsledně, což musejí dodržovat všichni příslušníci rodiny. Není možné, aby mu někdo dovoloval něco, co jiní zakazují. Výchova a výcvik se musí zaměřit především na poslušnost, nikoli podle nějakého zkušebního řádu, ale takovou, aby byl v dospělosti za všech situací, i nečekaných, plně ovladatelný.  Žádné nátlakové a donucovací metody nebo dokonce tresty k tomu nejsou nutné, jen by vše pokazily. Stačí neústupná důslednost, co bylo přikázáno, musí být splněno – samozřejmě za předpokladu, že pes povel ovládá, že se ho předtím naučil. Majitel nikdy nesmí vydat příkaz, který pes nezná a za jeho nesplnění ho trestat. To by vedlo u psa k pocitu nespravedlnosti a ke ztrátě důvěry v majitele, která je základem žádoucího dobrého vzájemného vztahu.

Stavba těla:

Jde o středně velkého až velkého impozantního psa obdélníkového tělesného rámce (délka trupu je větší než koh. výš., zvláště u fen), robustní a dokonale proporcionální stavby těla. Koh. výš. činí u psů 60 – 65 cm, u fen 56 – 61 cm. 

Mozkovna má být svrchu mírně klenutá, a to ve směru podélném (předozadním) i příčném (transverzálním). Její délka by měla být téměř stejná jako šířka. Čelní kosti mají být skoro ploché. Jařmové oblouky jsou silné stejně jako žvýkací svaly upínající se na ně i pod ně, líce však do stran nevystupují. Týlní hrbol má být jen sotva znatelný. Čelní sklon (stop) je zřetelně svažitý, nikoli však srázný.

Vnitřní strany pysků jsou tmavě pigmentované.  Požaduje se nůžkový skus, klešťový je také přípustný, ale nežádoucí pro riziko brzkého otěru středních lalůčků řezáků. Neveliký předkus dolní čelisti je povolen. Zubní oblouky jsou v úrovni špičáků široké, zuby pevně zasazené do alveol. Stoličky mají být velké, řezáky malé, špičáky dlouhé.

Oči jsou lehce oválného tvaru, středně velké až velké, uložené v očnicích dále od sebe. Oční víčka těsně přiléhají k očním bulvám, dolní nesmějí být nikdy volná (pokleslá, s obnaženou spojivkou). Barva očí je tmavě až středně hnědá v závislosti na zbarvení srsti. Nikdy nesmí být světlá.

Ušní boltce nemají být ani nadměrně velké, ani příliš malé, měly by být nasazené dále od sebe a poněkud nad úrovní linie očí, pokryté krátkou, jemnou srstí. Jsou zavěšené po stranách hlavy, někdy vzad složené.

Tlapky mají být „kočičí“ (okrouhlého tvaru), s klenutými prsty, které nejsou úplně těsně sevřené. Nášlapné polštářky musejí být silné, černě zbarvené. Drápy mají být tmavé, ale tam, kde to odpovídá zbarvení srsti, mohou být i bílé.

Pohyb je čilý, plynulý a zabírá „hodně půdy“ (má být prostorný). Krok musí mít dostatečnou délku. V pohybu je ocas nesen dolů zavěšený a hlava je držena jen málo nad úrovní horní linie těla.

Srst je krátká, hrubá, ploše přilehlá, na pohmat dosti drsná. Podsada téměř chybí, smí se vyskytovat pouze na krku a zadních stranách stehen. Na ušních boltcích je srst velmi krátká a jemná, na kohoutku a zezadu na stehnech poněkud delší. Přípustné jsou všechny odstíny žíhaného zbarvení srsti, od teple tmavě hnědého po světle šedý nebo plavý. Veškeré odstíny plavé a pískové barvy jsou povoleny. Bílé znaky mohou být zepředu na hrudi, u kořene krku a na hrdle i na prstech hrudních a pánevních končetin, nesmějí však být příliš rozsáhlé. V obličeji je vždy černá maska, která nesmí zasahovat nad úroveň linie očí.