Alpský jezevčíkovitý brakýř

FCI:

Alpský jezevčíkovitý brakýř patří do skupiny VI. - Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1 - Barváři

Povaha:

Po pracovní stránce je a. j. h. pracovitý lovecký pes, který jde po stopě zvěře vždy hlasitě (se štěkáním) a od lovce se vzdaluje jen na kratší vzdálenost, jak to požadovali již členové chovatelského klubu založeného koncem 19. století. Je pracovitý, vytrvalý, nebojácný, vůči nepřízni počasí odolný, v honitbě samostatný, doma naopak klidný a mírný.
Příležitost k tomu má jen zřídka, protože je převážně v rukách lovců, ale dostane-li možnost, dokáže být rovněž příjemným společníkem člověka. Při dostatečném kontaktu s majitelem je milý, živý, společenský. Poněkud jiné to bývá u jedinců nucených prožít s výjimkou pracovního využití celý život ve venkovním kotci.
Dnes se používá hlavně k dohledávce vysoké zvěře a k lovu zajíců a lišek. Je naprosto nebojácný, a proto se uplatňuje i při lovu černé zvěře, která bývá, např. je-li raněna, pro psy velmi nebezpečná. Menší velikost je při takovém střetu pro psa výhodou – je pro protivníka relativně malým, a proto hůře zasažitelným cílem.

Výchova:

Základem výchovy je laskavá důslednost. Tvrdé výcvikové metody, které nejsou v podstatě ničím jiným než týráním psa, vedou jen a jen k jeho zatvrzelosti. Pokusy o jeho psychické zlomení jsou kontraproduktivní. S ohledem na přirozenou samostatnost nelze od něho očekávat ani za každou cenu vyžadovat absolutní otrockou poslušnost, přesto je při správném vedení (dobrém vztahu s majitelem) dobře ovladatelný.

Stavba těla:

Jde o menšího, ale silného a robustního loveckého psa se zkrácenými končetinami, s mocnou, suše osvalenou kostrou. Koh. výš. se má k délce těla jako 2 : 3, což znamená, že formát těla je obdélníkový. Koh. výš. činí 34 – 42 cm, za ideální se pokládá rozmezí 37 – 38 cm u psů a 36 – 37 cm u fen.
Pysky přiléhají k čelistem a zubům a jsou při pohledu zepředu na okrajích mírně zaoblené. Okraje pysků mají být černě pigmentované. Chrup by měl být úplný, je žádoucí, aby pozůstával ze 42 zubů. Vzdor požadavku plnochruposti však platný standard konstatuje, že chybění dvou 1. nebo 2. premolárů (P1 nebo P2) se toleruje a na 3. stoličky (M3) se nebere ohled. Požaduje se kompletní nůžkový nebo klešťový skus (6 řezáků nahoře, 6 dole). Zuby mají být silné.
Oční duhovka je tmavě hnědá. Okraje očních víček jsou černé a těsně přiléhají k očním bulvám.
Ušní boltce musejí být zavěšené, vysoko nasazené, bez záhybů, hladké a široké, středně dlouhé (nataženy bez násilí kupředu musejí dosahovat ke špičákům). Na koncích jsou pěkně zaoblené.
Ocas by měl být vysoko nasazený, silný u kořene, dolů nesený. Natažený dosahuje bezmála k podkladu. Srst na jeho spodní straně je delší a tvoří tzv. kartáč.
Hrudník je široký a hluboký s výrazným předhrudím. Jeho hloubka musí být zhruba rovna 1/2 koh. výšky. Hrudní končetiny jsou rovné a silné, v poměru k celkové velikosti jedince krátké.
Celé pánevní končetiny mají být svalnaté, silné a přiměřeně zaúhlené. Při pohledu zezadu jsou rovné (hlezna nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá). Tlapky mají být velké, okrouhlé, s těsně sevřenými prsty, silnými nášlapnými polštářky a černými drápy.
Osrstění sestává z dokonale uzavřené (přilehlé) krycí srsti střední délky (tzv. přechodné délky, něm. stockhaar, angl. double coat), která pokrývá rovnoměrně celé tělo, a husté podsady. Za ideální zbarvení se pokládá sytá barva odstínu jelení červeně s lehkým černým stínováním nebo bez něho, anebo černo-tříslová. Tzv. pálení tvoří ohraničené rezavě zbarvené odznaky na hlavě nad očima, zepředu na hrudi (po obou stranách předhrudí), na končetinách včetně tlapek a kolem řitního otvoru. Bílý odznak zepředu na hrudi (uprostřed) je přípustný.
K vadám patří slabá kostra, slabé osvalení, příliš zašpičatělá, velice krátká nebo moc dlouhá čenichová partie, velmi světlé oko, volná oční víčka, ušní boltce krátké nebo na koncích zašpičatělé, volné lopatky, špatně zaúhlené hrudní nebo pánevní končetiny, srst řídká nebo příliš krátká, jiné zbarvení srsti než požaduje standard.