Dánsko-švédský farmářský pes

FCI:

Dánsko-švédský farmářský pes patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Je pohyblivý, čilý, zvědavý a inteligentní, miluje vzrušení a přispívá svojí trvale dobrou náladou k rodinné pohodě. Přes svoji velikost je nezpochybnitelnou osobností. K dětem se chová přátelský a kdykoli je připraven si s nimi hrát. Obecně je vlídný k jiným psům, není však úplně důvěryhodný ve společnosti volně držených drobných domácích miláčků, jako jsou morčata, potkani, křečci, zakrslí králíci nebo papoušci či jiní ptáci. Není radno nechávat ho s nimi samotného bez dohledu poučené zodpovědné osoby, a to i když byl řádně v raném věku socializován.

Je velice rychlý a najde-li na zahradě v zemi nějakou díru, která mu připomíná vstup do myší nory, okamžitě začne prudce hrabat. Není tudíž nejvhodnějším plemenem pro zahrádkáře, pokud mu nejsou schopni třeba vyhradit část pozemku, na kterém jim tato činnost vadit nebude.

Výchova:

Rychle se učí a poměrně snadno se dá trénovat pro účely různých psích sportů vyhovujících jeho velikosti, jako je agility, frisbee, obedience apod. Se schopným trenérem je zvládá na špičkové úrovni. Pro tyto účely je nejlépe začít s tréninkem v přiměřeném rozsahu a hravým způsobem už u odrůstajícího štěněte. Dokáže se také naučit a dokonale zvládnout sérii různých cviků a triků, což umožňuje jeho využití v cirkusových představeních.

Přestože je dnes převážně společenským plemenem, umí si po patřičné průpravě poradit na pastvě i s velkým dobytkem, aniž by z něho měl sebemenší strach. Je ostražitým hlídačem, není však uštěkaný - štěká-li, může si být majitel jist, že se děje něco neobvyklého, co si zaslouží jeho pozornost.

Lze ho držet v bytě, ale musí-li zůstávat doma sám, je třeba mu poskytnout vzhledem k jeho vrozené činorodosti dostatek možností k zabavení (různé hračky, zejména interaktivní apod.). Důležité jsou také vycházky. Součástí té nejdelší, která by měla každý den trvat min. 1 h, musí být nějaká další pohybová aktivita (házení míčku, skákání přes překážky odpovídající výšky, honička s majitelem či dětmi, trénink agility, obedience apod.). Velmi vítaná je každodenní možnost volného výběhu na oploceném pozemku. Při dobré poslušnosti je možné ho volně pustit také v přírodě, ale vždy je třeba pamatovat, že mu neujde ani jeden divoký králík nebo zajíc, veverka nebo kočka či jiné menší zvíře, které se dostane do jeho zorného pole. Okamžitě je začne pronásledovat a v takových případech se většinou nedá odvolat, i když má jinak přivolání dobré.

Základem výchovy i příp. výcviku je jako u jiných plemen důslednost. Musí být laskavá, ale zcela nekompromisní. I majitel–začátečník, respektuje-li tento požadavek, dokáže z d.–š. f . p. vychovat dobře ovladatelného a sympatického společníka.

Stavba těla:

Jde o menší plemeno kompaktní stavby těla, lehce obdélníkového tělesného rámce - poměr koh. výš. a délky těla se má jako 9 : 10. Koh. výš. činí 34 – 37 cm u psů a 32 – 35 cm u fen; těl. hmot. v rozpětí 7 – 12 kg.

Hlava má být trojúhelníkového tvaru, v poměru k velikosti těla relativně malá. Mozkovna je dosti široká a svrchu mírně klenutá. Čelní sklon (stop) musí být zřetelně svažitý, čenichová partie má být silná a postupně se zužuje směrem k nosu, ale nikdy nesmí být vysloveně špičatá nebo slabá. Její délka měřená od špičky nosu po stop (spojnici vnitřních očních koutků) je poněkud kratší než délka mozkovny měřená od stopu po týlní hrbol.

Nosní hřbet musí být rovný a má zbarvením odpovídat barvě srsti. Čelisti jsou silné, skus se požaduje pravidelný, nůžkový, ale klešťový je také přípustný, řezáky mají být velké. Líce vystupují do stran (jejich svalovina je silná), nikoli však přehnaně.

Oči mají být středně velké, téměř okrouhlého tvaru. Nikdy nesmějí být ani zapadlé, ani vypoulené. Měly by být u jedinců s černými skvrnami v osrstění tmavé, světlejší jsou přípustné u jedinců se žlutým nebo čokoládově hnědým skvrněním. Jejich výraz má být odvážný, ale klidný.

Ušní boltce jsou dozadu složené nebo dopředu klopené (jsou původní), a to tak, že ohyb je vždy těsně nad horní linií mozkovny. V obou případech mají být v úrovni horní linie mozkovny nebo poněkud nad ní. Špičky dopředu klopených boltců musejí těsně přiléhat k lícím.

Krk má být středně dlouhý, silný, v šíji mírně klenutý. Na hrdle nesmí být lalok. Trup je kompaktní, náležité substance (patřičně silný). Bedra mají být krátká, široká, lehce vyklenutá. Záď se požaduje mírně zaoblená. Ocas nesmí být nasazen neúměrně vysoko a může být vrozeně krátký nebo normálně dlouhý. Je rovný, směrem ke konci poněkud vzhůru prohnutý nebo srpovitě zahnutý.

Hrudník má být dlouhý, hluboký a velmi prostorný, tvořený patřičně klenutými žebry. Předhrudí je výrazné, při pohledu zepředu širší než hrudní koš. Břicho nemá být příliš vtažené (jako např. u vipeta).

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a navzájem rovnoběžné. Lopatky a ramenní kosti musejí být šikmo uložené. Záprstí mají být silná a pružná, tlapky jsou malé, oválného tvaru, s jen mírně sevřenými prsty. Pánevní končetiny mají být při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné, silně osvalené, v kolenou i hleznech náležitě zaúhlené. Stehna jsou dosti široká, tlapky by měly být stejné jako tlapky hrudních končetin. Za pohybu jsou končetiny navzájem rovnoběžné, jejich akce je lehká (snadná).

Srst má být krátká, hladce přilehlá, na trupu tvrdá. V jejím zbarvení by měla převládat bílá. Znaky mohou být různé barvy i velikosti, jakkoli kombinované (černé, tříslové, hnědé nebo různých odstínů plavé), s tzv. pálením (tříslovými odznaky) nebo bez něj. Strakaté zbarvení, při němž barevné znaky převládají nad bílou, je přípustné.