Pontaudemerský dlouhosrstý ohař

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.

Povaha:

Jde o plemeno mírné a laskavé povahy, skutečně něžně milující svého majitele, dobře ovladatelné, snadno cvičitelné, spolehlivé a učenlivé, které se kromě svého loveckého uplatnění může stát díky povahovému založení i velmi příjemným společníkem člověka. Je klidný a snášenlivý, nevyhledává zbytečný kontakt s jinými psy a tím méně konflikty.

Výchova:

Při výcviku je třeba s ním zacházet velice ohleduplně, hrubé zacházení ho spolehlivě psychicky zničí, protože ztratí důvěru v majitele. Výchova musí být založena, stejně jako výcvik, na laskavé důslednosti. Pak nečiní žádné problémy, neboť pes se snaží majiteli, na kterého je silně fixován, ve všem vyhovět. Potřebuje dostatek pohybu, ale není v tomto směru tak náročný jako většina jiných loveckých plemen. Pracuje velmi snaživě, projevuje značnou loveckou náruživost a velkou radost z úspěchu.

Stavba těla:

Je to silně stavěný pes poněkud zavalitější postavy. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 52 – 58 cm.

Hlava má okrouhlou, svrchu klenutou mozkovnu s vystupujícím týlním hrbolem, po stranách mírně zaoblenou. V obličeji je srst krátká, na temeni dlouhá, kadeřavá a tvoří „chocholku“. Čelo k ní stoupá, ale není dlouze osrstěné, čelní sklon (stop) svírá s linií nosního hřbetu tupý úhel, je však zřetelný.

Čenichová partie má být protáhlá, nosní hřbet uprostřed mírně vyklenutý, nos hnědý, spíš zahrocený. Při pohledu z boku mírně vystupuje před přední okraj horního pysku. Pysky jsou tenké a jen maličko převislé, proto čenichová partie vypadá spíš zašpičatělá.

Oči mají být tmavě jantarové nebo oříškově hnědé barvy. Jsou spíš menší a nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Ušní boltce se požadují ploše zavěšené, středně silné, poněkud níže nasazené a pokryté dlouhou, hedvábnou, zkadeřenou srstí, která přechází do „chocholky“ s níž tvoří slušivou „paruku“.

Krk má být v šíji mírně klenutý, suchý, svalnatý, štíhlý u hlavy a silný tam, kde přechází do plecí. Hřbet je rovný nebo lehce konvexní (vyklenutý). Bedra musejí být krátká, široká, pevná, osvalená. Záď je mírně svažitá, kyčelní hrboly zřetelně vystupují a dosahují úrovně horní linie těla.

Ocas je nasazen zhruba ve výšce beder, bývá nesen téměř vodorovně a obvykle se krátí asi na 1/3 . U kořene je silný a kolem dokola hustě pokrytý kučeravou srstí. V zemích, kde je kupírování zákonem zakázané, může zůstat přirozeně dlouhý. Není-li krácený, má být středně dlouhý a lehce vzhůru prohnutý.

Hrudník by měl být dlouhý, široký a tak hluboký, aby dosahoval k loktům. Žebra jsou dlouhá. Slabiny mají být nehluboké, jen málo vykasané. Končetiny jsou poměrně krátké, takže trup je nízko nad podkladem, ale nesmějí být tak krátké, aby celkový vzhled připomínal kokršpaněla. Hrudní mají silné, dlouhé, šikmo uložené lopatky, které těsně přiléhají k hrudníku. Ramenní kosti jsou dostatečně osvalené.

Pánevní končetiny mají dlouhá, svalnatá stehna, na nichž srst tvoří zezadu „kalhoty“. Hlezna jsou široká a směřují přímo vzad, nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá.

Nárty mají být spíš krátké a především na zadní straně porostlé kučeravou srstí. Paspárky se odstraňují. Tlapky jsou okrouhlé, směřují přímo vpřed, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Mezi prsty je dlouhá, kučeravá srst.

Osrstění bývá vlnité, na některých místech těla zkadeřené a připomíná tak vodní psy. Srst na trupu je hustá, kučeravá s mírným sklonem k plstnatění, dobře chrání psa vůči jakékoli nepřízni počasí. Zbarvení musí být kaštanově hnědé, převážně prostoupené šedě zbarvenými chlupy, s barevným odleskem uvadajícího listí.