Německý ohař ostnosrstý

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři.

Povaha:

Povahově je to klidný rozvážný pes, který je po pracovní stránce spolehlivý. Je milý, tichý, vděčný za trochu vlídné pozornosti. Vychází bez potíží s dětmi. Lovci si u něho cenívali i ostrosti na tzv. škodnou zvěř, to však v žádném případě neznamená, že by byl agresivní.

Výchova:

Je to pes vlídné a mírné povahy, snadno vychovatelný a dobře cvičitelný. Problémy s ním nebude mít žádný majitel, který dokáže být laskavě důsledný. Tvrdé nebo dokonce hrubé výchovné a výcvikové metody přitom nejsou potřebné ani vhodné.

Má všechny předpoklady být výborným všestranným loveckým psem použitelným jak na poli, tak v lese i ve vodě. Je schopen odvádět poctivou práci za každého počasí a v jakémkoli terénu, třeba i velmi křovinatém. Hrubá srst ho spolehlivě chrání jak před zimou a mokrem, tak před trny a ostrými úlomky větévek hustého podrostu.

Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, proti zimě je svým osrstěním, má-li k dispozici bytelnou boudu s předsíní, dobře ochráněn, ale po psychické stránce to pro něho šťastný způsob existence jednoznačně není, protože je rád se svým majitelem nejen při práci, na lovu, ale i při jiných příležitostech.

Stavba těla:

Jde o silného psa střední velikosti, který nesmí být nikdy hrubý nebo těžkopádný. Stavba těla musí být souladná. V klidu nese krk a hlavu středně vysoko a ocas většinou šikmo nahoru. Kohoutková výška psů činí 60 – 66 cm, feny mají být menší.

Hlava je přiměřeně velká, nikdy nesmí být příliš těžká. Mozkovna má být široká a svrchu lehce klenutá, týlní hrbol má být patrný, ne však příliš nápadný. Čelní sklon (stop) nemá být moc srázný. Čenichová partie je hranatá, nikdy nesmí být krátká nebo na konci zašpičatělá. Nosní hřbet musí být dlouhý, široký, rovný, nikdy nesmí být pronesený. Nos nemá směřovat vzhůru. Může být tmavě nebo světle hnědý, podle odstínu zbarvení srsti. Nozdry mají být široce otevřené. Pysky tvoří v ústních koutcích zřetelné záhyby, nesmějí však být převislé.

Oči jsou mírně oválného tvaru, středně velké, jasné. Nikdy nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Mají mít hnědou barvu odstínu odpovídajícího zbarvení srsti, nikdy však nesmějí být žluté. Obočí je výrazné, tvořené hustými obloukovitě zahnutými pesíky směřujícími vzhůru, nepřevislé.

Ušní boltce mají být středně dlouhé a nesmějí být moc široké u základny. Na vrcholcích by měly být zaoblené. Jsou vysoko nasazené, nezasahují však příliš daleko vzad a ploše přiléhají k lícím.

Krk je středně dlouhý, mohutný, v šíji mírně klenutý, s hrdlem bez laloku. Směrem k plecím se výrazně rozšiřuje. Hřbet má být široký a rovný. Hrudník je zepředu dostatečně široký a při pohledu ze strany patřičně hluboký. Žebra mají být náležitě klenutá, nesmějí být plochá.

Hrudní končetiny mají šikmo uložené lopatky. Lokty přiléhají k trupu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené, a jsou správně zaúhlené. Volné části hrudních končetin musejí být rovné a velmi svalnaté. Záprstí nemají být při pohledu ze strany zešikmená. Tlapky musejí být okrouhlé, s klenutými a těsně sevřenými prsty, velkými a pevnými nášlapnými polštářky a zahnutými drápy.

Pánevní končetiny jsou svalnaté a nesmějí být ani málo, ani příliš zaúhlené. Hlezna jsou přiměřeně úhlená, nárty jen mírně zešikmené, ani kolmé k podkladu, ani moc zešikmené. Bedra jsou pokud možno ještě širší a krátká. Záď by měla být lehce protáhlá a mírně svažitá.

Ocas je přiměřeně vysoko nasazený, středně dlouhý, rovný nebo lehce prohnutý, u kořene silný, postupně se zužuje, ale na konci nesmí být příliš tenký, může být kupírovaný.

Srst je na hřbetě dlouhá asi 4 cm, volně přilehlá ke kůži a směřuje výlučně jedním směrem – odpředu dozadu nebo shora dolů. Nesmí být zježená. Je hrubá, bez lesku, drsná a tvrdá, připomíná štětiny z kartáče z přírodních štětin. Na plecích a dolní části trupu bývá poněkud delší, takže přes dolní linii těla přečnívá jako rovné řídké třásnění.

Podsada se vyskytuje na celém těle, v zimě je hustá, v létě řídká, někdy sotva zjistitelná. Na konci čenichové partie tvoří delší srst nepříliš dlouhý vous, srst na nosním hřbetu je tvrdá a kratší, na temeni hlavy má být krátká, hrubá a těsně přilehlá. Nikde na hlavě nemá být měkká, vlnovitá nebo hedvábná. Obočí je výrazné, bohaté, pesíky, které je tvoří, jsou po celé délce od sebe oddělené a trčí vzhůru.

Zepředu na hrudních končetinách je srst krátká, tvrdá, přiléhavá, na zadní straně od loktů po záprstí delší a tvoří neveliké „praporce“. Zezadu na pánevních končetinách téměř až k hleznům je také delší a vytváří náznak „kalhot“. Mezi prsty má být kratší a měkčí a nemá odstávat. Ocas je hustě osrstěný, zespodu bývá srst poněkud delší, ale „kartáč“ netvoří, je ploše přiléhlá, takže dolní linie je rovná. U kořene ocasu jsou pesíky delší, proto vypadá tlustý.

Základní barva srsti může být světlejší nebo tmavší melírovaná stříbřitá nebo ocelově šedá s velkými tmavě hnědými plotnami na trupu nebo bez nich. Na hlavě, ušních boltcích a končetinách má srst hnědou barvu. Často bývají na celém těle rozesety četné půvabné skvrnky.