Německý krátkosrstý ohař

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.

Povaha:

Majiteli a členům jeho rodiny je věrný, s ostatními zvířaty, psy i kočkami aj. vychází dobře, přestože lovci po něm požadují mimo jiné tzv. ostrost na škodnou. I k cizím osobám je přátelský. Přestože je stále v naprosté většině případů výhradně loveckým psem, dokáže být milým, vnímavým a vždy přívětivým společníkem.

Výchova:

Je velice inteligentní, učenlivý, hravý a přátelský, zaslouží si jak při výchově, tak při výcviku sice důsledné, ale veskrze laskavé zacházení respektující jeho individualitu a nároky. Jde o všestranně lovecky upotřebitelného ohaře schopného plnit veškeré požadavky kladené na něho při lovu, a to až do vysokého věku. Má vynikající čich a musí být povahově pevný, což znamená odolný.

Stavba těla:

Je to pes ušlechtilého zjevu a harmonické stavby těla, která je zárukou síly, vytrvalosti a rychlosti. Dojem ušlechtilosti zdůrazňuje vzpřímené držení těla a jeho plynulé obrysové linie, suchá hlava, správně nesený ocas, přilehlá lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Žádoucí je krátce obdélníkový tělesný rámec. Kohoutková výška činí u psů 62 – 66 cm a u fen 58 – 63 cm.

Hlava má být suchá, výrazná, ani příliš lehká, ani příliš těžká. Mohutností a délkou musí odpovídat velikosti těla a příslušnosti jedince k jednomu nebo druhému pohlaví. Mozkovna má být dostatečně široká, svrchu ploše klenutá, s nevysokým týlním hrbolem. Podélná čelní brázdička nesmí být příliš hluboká. Nadočnicové oblouky jsou dobře zřetelné, čelní sklon (stop) je povlovný.

Čenichová partie má být dlouhá, široká, hluboká (při pohledu ze strany vysoká) a silná, aby psu umožňovala snadné přinášení zvěře. Nosní hřbet by měl být při pohledu z boku lehce vyklenutý. Klenutí může být různého rozsahu, od ušlechtilého klabonosu až po její celkový lehce konvexní průběh. U psů-samců bývá výraznější. Zcela rovná linie nosního hřbetu je přípustná, avšak z hlediska hodnocení ušlechtilosti hlavy nežádoucí. Pronesený hřbet nosu je pokládán za těžkou vadu. Nos při pohledu z boku poněkud vyčnívá před vrcholy čelistí.

U hnědě zbarvených jedinců je nos hnědý, u černých černý. Masově (růžovočerveně) zbarvený nebo skvrnitý nos se připouští pouze u jedinců s bílou základní barvou srsti. Nozdry musejí být dostatečně velké, široké a patřičně pohyblivé.

Pysky přiléhají k čelistem a zubům, nesmějí být nadměrně převislé. Na okrajích musejí být sytě pigmentované. Horní spadá od nosu až k místu rozdělení svislou brázdičkou, téměř svisle a po obou stranách probíhá mírným obloukem k poněkud výraznějším ústním koutkům. Čelisti musejí být silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Požaduje se úplný chrup se 42 zuby přesně odpovídajícími zubnímu vzorci. Líce jsou patřičně mocně osvalené.

Oči mají být středně velké a nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé. Za ideální barvu oční duhovky se pokládá tmavě hnědá. Víčka těsně přiléhají k očním bulvám. Ušní boltce jsou zavěšené, středně dlouhé, vysoko nasazené, u základen široké, hladké. Nestáčejí se vývrtkovitě, ale přiléhají ploše k lícím a na vrcholcích jsou tupě zaoblené. Nemají být ani příliš tlusté, ani moc tenké, nataženy bez násilí kupředu by měly dosahovat zhruba k ústním koutkům.

Krk odpovídá délkou celkovému vzhledu jedince a směrem k plecím se mírně rozšiřuje. Šíje má být silně osvalená a mírně klenutá. Kůže na hrdle musí pevně přiléhat ke kosterní svalovině a podkoží, lalok je nežádoucí. Horní linie těla musí být při pohledu ze strany rovná a směrem k zádi se lehce svažuje. Kohoutek má být zřetelný, hřbet pevný, dobře osvalený, tak aby trnové výběžky hrudních obratlů byly překryty svalovinou. Přechod mezi hřbetem a bedry musí být pevný, tzv. dobře svázaný. Bedra jsou krátká, široká, svalnatá, rovná nebo lehce klenutá. Záď má být široká a dostatečně dlouhá, nesmí být ani příliš krátká, ani sražená, směrem ke kořeni ocasu se jen lehce svažuje a je dobře osvalená.

Ocas je vysoko nasazený, u kořene silný, pak se zužuje a celkově má být středně dlouhý. Pro „lovecké účely“ se krátí zhruba o polovinu. V klidu bývá zavěšený, za pohybu je nesen vodorovně, nikdy příliš vysoko nad horní linií těla. Nesmí být výrazně zahnutý. Přirozeně dlouhý by měl dosahovat k hleznům a měl by být nesen rovně nebo lehce šavlovitě prohnutý v úrovni horní linie těla.

Hrudník má být spíš hluboký než široký, s výrazným předhrudím a pokud možno daleko dozadu zasahující hrudní kostí. Má dosahovat při pohledu z boku k loktům. Žebra mají být dobře klenutá, nesmějí být ani příliš plochá, ani sudovitá, poslední zasahují daleko vzad, takže vzdálenost mezi nimi a předním okrajem stehna by neměla být moc dlouhá. Dolní linie těla stoupá při pohledu ze strany od hrudníku plynulým elegantním obloukem směrem k zádi do lehce vtaženého, suchého břicha.

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany musejí být jejich volné části právě pod trupem, jejich postoj nesmí být ani rozbíhavý, ani sbíhavý. Ramenní kosti mají být pokud možno dlouhé, náležitě suše osvalené. Předloktí jsou rovná, dostatečně svalnatá, silných, nikoli však hrubých kostí. Zápěstí musejí být silná, záprstí svírají při pohledu z boku jen minimální úhly s osami předloktí, mají být pouze mírně zešikmená, nesmějí však být kolmá k podkladu. Tlapky hrudních končetin jsou okrouhlého až lžícovitého tvaru, s dostatečně klenutými a k sobě přiléhajícími prsty, silnými drápy a pevnými a odolnými nášlapnými polštářky. Neměly by být ani vybočené, ani vbočené.

Pánevní končetiny musejí být při pohledu zezadu rovné a vzájemně rovnoběžné a při pohledu z boku náležitě zaúhlené, silných kostí. Kolena mají být silná, přiměřeně zaúhlená, bérce jsou dlouhé, svalnaté a šlachovité. Hlezna musejí být pevná, patřičně zaúhlená, nárty jsou silné a kolmé k podkladu. Tlapky pánevních končetin mají být stejné jako tlapky hrudních končetin.

Kůže pevně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží, nikde netvoří volné záhyby. Srst je krátká a hustá, na pohmat drsná a tvrdá, na hlavě a ušních boltcích má být měkčí a kratší, na spodní straně ocasu nesmí být nápadně delší.

Zbarvení smí být jednotně hnědé bez odznaků, hnědé s malými bílými nebo tečkovanými odznaky zepředu na hrudi a končetinách, tmavě grošované s hnědě zbarvenou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami, světle grošované s hnědě zbarvenou hlavou, hnědými plotnami a tečkami nebo bez ploten, bílé s hnědou kresbou na hlavě a hnědými plotnami nebo tečkami jinde na těle. Žluté „pálení“ je přípustné, vadou není ani bílá lysina na hlavě a drobné skvrnky a tečky kolem nosu a na horním pysku.