Německý dlouhosrstý ohař

FCI:

VII – Ohaři.

Povaha:

Povahově je to vyrovnaný, klidný pes vyváženého temperamentu, vstřícný, živý, k majiteli a jeho rodině přítulný, pokud s nimi je dostatečně v kontaktu. Je velice věrný, vůči dětem vlídný a trpělivý, k neznámým osobám zprvu poněkud odtažitý, později však přátelský. S jinými psy se snáší dobře, agresivita je mu od přírody cizí. Raná socializace je však potřebná. Problémem může být soužití s kočkami.

Výchova:

Je učenlivý a při správném postupu snadno cvičitelný. Dnes se toto plemeno používá v lovecké praxi převážně jako typický všestranný kontinentální ohař, který se uplatní jak při lovu v poli, tak v lese i na vodě.

Dobře snáší celoroční ubytování ve venkovním kotci. Po práci v honitbě vyžaduje srst odpovídající ošetření. Není-li často využíván lovecky, vyžaduje dostatečně dlouhé a vydatné vycházky, nejlépe v přírodě.

Stavba těla:

Je to silný, svalnatý, nepříliš vysokonohý dlouhosrstý pes plynulých obrysových linií. Stavba těla musí být dostatečně statná i u menších jedinců, i ti musejí vykazovat náležitou substanci, nesmějí být slabí. Naopak jedinci celkově příliš mohutní či těžkopádní jsou nežádoucí. Kohoutková výška činí u psů 60 – 70 cm, přičemž za ideální se považuje rozpětí 63 – 66 cm, u fen to je 58 – 66 cm a za ideální se pokládá rozmezí 60 – 63 cm. Tělesná hmotnost se má pohybovat kolem 30 kg.

Hlava musí být krásná, protáhlá, velmi ušlechtilá. Čenichová partie má být stejně dlouhá jako mozkovna. Ta je svrchu mírně klenutá, čelní sklon (stop) má být přiměřeně svažitý, ale nikdy nesmí být srázný.

Nosní hřbet by měl být lehce klenutý a nesmí být příliš úzký. Nos se požaduje hnědý, ale malé depigmentované skvrnky na něm jsou přípustné. Pysky nejsou úplně volně zavěšené. Čelisti nesmějí být příliš jemné. Chrup se požaduje kompletní, žádoucí je nůžkový skus. Jařmové oblouky nejsou zvlášť výrazné.

Oči mají být hnědé, co nejtmavší, a nesmějí být ani zapadlé, ani vypoulené. Oční víčka dobře přiléhají k očním bulvám, třetí víčka (mžurky) nesmějí být patrná. Ušní boltce jsou zavěšené, neměly by být příliš nízko nasazené a mírně se natáčejí směrem kupředu.

Krk je silný, ale elegantní, bez laloku na hrdle. Směrem k plecím se zvolna rozšiřuje a nesmí být moc krátký. Hřbet je rovný, pevný a neměl by být příliš dlouhý. Předhrudí má být zřetelné, při pohledu ze strany by měl být vrchol hrudní kosti před předním okrajem ramenního kloubu.

Hrudník musí být široký a hluboký tak, že dosahuje min. k loktům. Hrudní končetiny mají v  postoji při pohledu zepředu lopatku, ramenní kost, předloktí, zápěstí, záprstí a tlapku téměř na jedné ose kolmé k podkladu. Lopatky pevně přiléhají k hrudnímu koši. Lokty přiléhají k hrudníku, zápěstí jsou lehce prohnutá, záprstí při pohledu ze strany mírně zešikmená.

Pánevní končetiny mají mít při pohledu zezadu sedací hrbol na pánvi, stehenní kost, bérec, hlezno, nárt a tlapku na jedné ose kolmé k podkladu. Hlezna musejí být při pohledu ze strany správně zaúhlená. Paspárky se mají odstraňovat hned po narození. Tvar tlapek by měl být krátce oválný, nášlapné polštářky jsou silné a pevné.

Bedra jsou velice svalnatá, záď je dlouhá, mírně svažitá. Ocas nesmí být vzhůru vztyčený, je nesen horizontálně a v poslední třetině se mírně stáčí vzhůru.

Kůže těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží, netvoří žádné záhyby a vrásky. Srst nesmí být ani příliš dlouhá, ani moc krátká. Na hřbetě a bocích činí její délka asi 3,5 cm. Má být pěkně přilehlá, na hrdle, hrudníku a břiše může být delší, přičemž břicho musí být dobře osrstěné. Na ušních boltcích je zvlněná a tvoří „závěsy“, na ocase má být bohatá a na jeho spodní straně tvoří „vlajku“, která musí dosahovat až ke špičce. Na zadních stranách hrudních končetin jsou „praporce“ a na zadních stranách pánevních končetin „kalhoty“ z delší srsti. Pod hlezny je srst výrazně kratší, delší „třásnění“ je zde nežádoucí. Meziprstní prostory jsou hustě a krátce osrstěné. Na hlavě musí být srst nápadně kratší než jinde na těle, čupřina na temeni je nežádoucí. Srst na trupu má být hladce přilehlá, rovná nebo mírně zvlněná a hustá. Podsada musí být bohatá.

Přípustné je zbarvení jednotně hnědé, hnědé s bílými nebo grošovanými plotnami, tmavě grošované, světle, stříkané a hnědo-bílé. Ojediněle se mohou vyskytovat tříslové odznaky.