Korthalsův hrubosrstý ohař

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.

Povaha:

Dobromyslný, citlivý, ale také hrdý pes silně vázaný na majitele a teritorium, které s přehledem, u většiny loveckých psů neobvyklým, hlídá. Vůči dětem je přátelský. Je nejen vynikajícím loveckým psem, všestranným ohařem využitelným i jako barvář, ale také výborným psem společenským. Většinou si zachovává doslova štěněcí hravost až do poměrně vysokého věku, což provází stále veselé, přívětivé, roztomilé a radostné chování. Vychází dobře s jinými psy a rovněž s volně drženými domácími mazlíčky (pets).

Výchova:

Je inteligentní a jeho výchova a výcvik nečiní větší potíže, stačí vlídná důslednost majitele. Jakékoli donucovací metody typu parforsního výcviku nesnese. Od přírody je horlivým aportérem. Znám je tím, že doma si počíná zcela jinak než při práci. Zatímco v domě či bytě se z pohodlného až lenošivého odpočinku nedá hned tak něčím vyrušit, venku si počíná živě, je plný temperamentu a lovecké náruživosti. Při lovu zastane bez ohledu na obtížný terén a náročné počasí veškerou práci, která se po něm žádá.

Jeho vztah k majiteli a rodině je tak těsný, že není v žádném případě plemenem vhodným pro trvalé držení ve venkovním kotci. Psychicky by tím velice strádal, neboť by to pociťoval jako vyvržení ze smečky. Pokud není využíván jako lovecký pes, který se denně dostává do honitby, vyžaduje dostatek pohybu, nutností jsou dlouhé a vydatné vycházky, nejlépe do přírody.

Stavba těla:

Je to středně velký statný odolný pes obdélníkového formátu těla. Kohoutková výška činí u psů asi 55 – 60 cm a u fen asi 50 – 55 cm.

Hlava je velká, dlouhá, pokrytá tvrdou, hustou, ale nepříliš dlouhou srstí, která tvoří vous a výrazné obočí. Mozkovna není příliš široká, při pohledu ze strany má být její horní linie v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu.

Čelní sklon (stop) není srázný, čenichová partie má být dlouhá a hranatá. Její délka se rovná délce mozkovny. Nosní hřbet má být mírně klenutý (má tvořit lehký klabonos). Nos musí být vždy hnědý.

Oči jsou velké, okrouhlé, zastíněné, nikoli však zakryté obočím, inteligentního výrazu, sytě žluté nebo hnědé barvy. Ušní boltce by měly být středně velké, nasazené v úrovni linie očí, nikdy nesmějí být spirálně stočené nebo tvořit nějaké záhyby, musejí ploše přiléhat k hlavě. Jsou pokryté krátkou srstí, která je promíšena větším nebo menším množstvím delších pesíků.

Krk musí být přiměřeně dlouhý, bez laloku na hrdle. Hřbet je silný. Bedra mají být pevná. Ocas musí být porostlý hustou srstí, která však na jeho spodní straně nesmí tvořit „kartáč“. Může být nesen horizontálně nebo s mírně vzhůru směřující špičkou. Krátí se o 1/3 nebo 1/4. 

Hrudník se požaduje hluboký, nepříliš široký. Žebra mají být mírně klenutá. Hrudní končetiny jsou rovné, silné, porostlé hustou srstí, i za pohybu vzájemně rovnoběžné, lopatky těsně přiléhají k hrudnímu koši, mají být spíše dlouhé a velmi šikmo uložené. Pánevní končetiny jsou hustě osrstěné. Stehna musejí být dlouhá a svalnatá, hlezna patřičně zaúhlená. Tlapky by měly být okrouhlé, silné, prsty klenuté a těsně sevřené.

Srst je tvrdá a hrubá, na dotek připomíná srst divokého prasete, nikdy nesmí být kadeřavá nebo vlnovitá. Pod tvrdou krycí srstí je měkká a hustá podsada. Zbarvení je buď ocelově šedé s játrově hnědými plotnami, nebo jednotně játrově hnědé, často také játrově hnědé promísené bílými pesíky nebo hnědě grošované, červenohnědé či stříkané. Přípustné je rovněž zbarvení bílo-hnědé a bílo-oranžové.