Bourbonský krátkosrstý ohař

FCI:

Patří do skupiny VII – Ohaři, sekce 1 – Kontinentální.

Povaha:

Je velice klidný, mírné povahy, naprosto oddaný svému majiteli a tudíž vhodný i pro začátečníky. Dobře vychází s jinými psy a s dětmi, volně drženým drobným domácím zvířatům, je vhodné ho navykat od raného mládí.

Potřebuje hodně pohybu. Přestože je ve své vlasti chápán většinou jako plemeno výhradně lovecké, může být současně i milým, mírným a vstřícným společenským psem. Potěšením je pro něho možnost dostat se alespoň jednou za čas k hledání drobné pernaté zvěře v poli.

Výchova:

Pracovní schopnosti z něho činí výborného loveckého psa. Při lovu projevuje náruživost a inteligenci. Hodí se k lovu různých druhů zvěře v honitbách rozmanitého charakteru. Hledá, jak je pro krátkosrsté ohaře typické, s vysokým nosem a perfektně vystavuje.

Stavba těla:

Je to robustní, kompaktní krátkosrstý ohař honičského typu, bez náznaků zavalitosti. Má být středně velký, silný a svalnatý. Působí dojmem síly, přesto však mu nechybí potřebný švih. Feny jsou poněkud méně podsadité, elegantnější. Délka těla je stejná nebo poněkud větší než koh. výš., takže tělesný rámec je max. krátce obdélníkový. Koh. výš. činí u psů 51 – 57 cm, u fen 48 – 55 cm (s tolerancí + / –1 cm).

Hlava má typický hruškovitý tvar a velikostí odpovídá velikosti těla. Nesmí být ani příliš těžká (hrubá), ani nadměrně lehká (jemná). Mozkovna je zaoblená při pohledu z kterékoli strany, i z boků. Svrchu má být klenutá. Při pohledu ze strany je její horní linie v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu, anebo s ní může být lehce divergentní (rozbíhavá). Čelní sklon (stop) má být povlovný. Čenichová partie musí být silná a u základny široká. Směrem k nosu se mírně zužuje, takže má tvar komolého kuželu. Její délka je nepatrně menší než délka mozkovny.

Nosní hřbet může být rovný nebo lehce konvexní (klenutý, s náznakem klabonosu). Nos má být velký, s široce otevřenými nozdrami. Čelisti mají být silné, stejně dlouhé, zuby velké, s úplným nůžkovým skusem, klešťový skus se však také toleruje.

Oči jsou velké, oříškově hnědé nebo tmavě jantarové barvy. Ušní boltce mají být nasazené v úrovni linie očí nebo o trochu níž, zavěšené, středně dlouhé, takže svými vrcholy dosahují k hrdlu nebo, což je žádoucí, o něco níže. U základen jsou dosti široké, přiléhají k hlavě a jsou ploché nebo lehce dovnitř vývrtkovitě stočené. Čelní stop má být povlovný.

Krk není příliš dlouhý, má být svalnatý a plynule přechází do plecí. Neveliký lalok na hrdle se toleruje. Horní linie těla je rovná, pevná, s výrazným kohoutkem. Hřbet musí být silný, mocně osvalený, bedra jsou krátká, široká a svalnatá, pevně spojená se hřbetem.

Ocas je spíše nízko nasazený. Někteří jedinci se rodí se zkráceným ocasem (brachyurie), vyskytují se i vrozeně bezocasí (anurie).

Hrudník je široký, dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům nebo o něco níže. Hrudní kost má zasahovat pokud možno co nejdále dozadu. Žebra jsou patřičně klenutá. Dolní linie těla směrem k zádi stoupá. Slabiny nejsou propadlé a měly by být jen málo vykasané.

Hrudní končetiny musejí být mohutně osvalené a při pohledu zepředu kolmé k podkladu. Lokty přiléhají k hrudníku, nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Předloktí jsou rovná, svalnatá, silných, nikoli však hrubých kostí. Tlapky směřují přímo vpřed, nejsou ani vybočené, ani vbočené. Mají okrouhlý nebo mírně protáhlý (lžícovitý) tvar a těsně sevřené, klenuté prsty se silnými, tuhými nášlapnými polštářky a pevnými drápy.

Pánevní končetiny jsou silných kostí, výrazně osvalené, při pohledu zezadu kolmé k podkladu, navzájem rovnoběžné. Hlezna jsou nízko nad podkladem, pevná, patřičně zaúhlená, tlapky stejné jako tlapky hrudních končetin. Krok má být přiměřeně prostorný. Při lovu je nejčastějším druhem pohybu vytrvalý, rovnoměrný, pružný cval.

Srst je krátká, hustá, jemná, na hřbetě trochu delší a hrubší, na hlavě a ušních boltcích jemnější a kratší. Zbarvení má být převážně bílé s drobnými tečkami kaštanově hnědé, nebo světle šeříkové barvy různé sytosti.