Anglický setr

FCI:

Patří do skupiny VII. Ohaři, sekce 1 – Ostrovní.

Povaha:

Je to aktivní a vzhledově atraktivní pes obdařený mimořádnými loveckými schopnostmi, nesmírně přátelský a dobromyslný. Při lovu si počíná rychle a klidně, pracuje stejně dobře jak za velmi vysokých, tak i značně nízkých teplot. Má vynikající čich a pevné vystavování. I jako specialista na práci v poli je použitelný jako všestranný ohař.

Donucovacími výcvikovými metodami ho lze nejspíš zradit a zkazit. Hodí se pro osoby schopné vlídné důslednosti, klidné, rozvážné, beze sklonu k cholerickému jednání, nadané přirozenou autoritou, které se dokážou vcítit do jeho povahového založení a respektovat je. Polní zkoušky (Field Trials) anglických ohařů, kdy k lovu zvěře nedochází, jsou pro něho tou nejpřirozenější fyzickou i mentální aktivitou.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa, čistých obrysových linií, nesmírně ušlechtilého, elegantního zjevu v postoji i za pohybu. Kohoutková výška činí u psů 65 – 68 cm, u fen 61 – 65 cm.

Hlava je vysoko nesená, dlouhá, poměrně suchá. Mozkovna má být mezi ušními boltci oválná, přiměřeně prostorná. Týlní hrbol je zřetelně patrný, čelní sklon výrazný. Čenichová partie by měla být při pohledu ze strany náležitě hluboká (vysoká), pěkně hranatá, nikoli na konci zašpičatělá.

Nos má být černý nebo játrově hnědý, podle zbarvení srsti. Nozdry jsou široce otevřené, pysky nesmějí být příliš volné. Čelisti jsou stejně dlouhé, silné. Požaduje se dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus. Žádoucí je plnochrupost.

Oči jsou oválného tvaru, výrazné, nikoli však vypoulené. Jejich pohled má být inteligentní, milý a mírný. Mají barvu lískového oříšku až tmavě játrově hnědou. Čím jsou tmavší, tím lépe. U játrově hnědo-bílých jedinců se připouštějí oči světlejší barvy. Ušní boltce jsou zavěšené, přiměřeně dlouhé, nízko nasazené. Úhledným záhybem těsně přiléhají k lícím. Jejich konce jsou krátce osrstěné, sametové, v horních částech pokryté delší jemnou, hedvábnou srstí.

Krk má být spíše dlouhý, svalnatý a suchý, elegantní, při pohledu z profilu v šíji lehce klenutý a od hlavy zřetelně odsazený. Na hrdle nesmí být nikdy lalok nebo volná kůže. Trup je patřičně dlouhý, hřbet krátký a rovný. Bedra mají být široká, lehce klenutá, silná a svalnatá.

Ocas je nasazen téměř v úrovni horní linie těla a má být přiměřeně dlouhý, aby nedosahoval až pod hlezna. Nesmí být zakroucený, ale může být lehce obloukovitě nebo šavlovitě prohnutý.

Hrudník se požaduje hluboký a mezi lopatkami musí být náležitě široký. Žebra jsou pěkně klenutá a velmi pružná. I zadní volná žebra mají být dosti dlouhá a zasahují daleko vzad.

Hrudní končetiny musejí mít správně šikmo uložené lopatky. Lokty těsně přiléhají k tělu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí jsou rovná a svalnatá. Pánevní končetiny mají být velmi svalnaté, od kyčlí až po hlezna náležitě dlouhé. Hlezna jsou nízko nad podkladem a nesmějí být ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Tlapky obojích končetin mají těsně sevřené a správně klenuté prsty. Pohyb je lehký a elegantní, rychlý a vytrvalý.

Od týlní partie hlavy, počínaje linií ušních boltců, je celé tělo pokryto mírně ploše zvlněnou (nikoli však kučeravou) dlouhou a hedvábnou srstí, která na zadní straně hrudních končetin tvoří tzv. praporce a na zadní straně stehen „kalhoty“.

Zbarvení může být černo-bílé (blue belton), oranžovo-bílé (orange belton), citronově žluto-bílé (lemon belton), játrově hnědo-bílé (liver belton) nebo trikolorní, tj. černo-bílé s pálením nebo játrově hnědo-bílé s pálením. Na těle nemají být velké barevné skvrny (plotny), přednost se dává drobným skvrnkám, tzv. tečkovaní.