Moskevský strážní pes

FCI:

N – FCI neuznaná plemena.

Povaha:

Povahově je to vážný, sebejistý, samostatný, ale kontakt s člověkem vyhledávající a dobře cvičitelný pes, který je od přírody důrazným a nepodplatitelným hlídačem a obranářem. Nikdy není bezdůvodně agresivní a nepočíná si v žádném případě ani uspěchaně, ani sentimentálně. Za jediný důvod svojí existence pokládá ochranu objektu, který mu je svěřen k hlídání, a obranu svého majitele. Je též nadán velkou láskou a oddaností k majiteli a členům jeho rodiny, zejména dětem. K těm je neskonale velkorysý a nechá si od nich líbit takřka cokoli.

Výchova:

Vychovávat tohoto psa je nutné důsledně, nikoli však tvrdě. Jeho tělesný vývoj trvá relativně dlouho a končí ve srovnání s jinými plemeny téže velikosti mnohem později. Není proto třeba, ba dokonce by bylo škodlivé, na něho při výchově i výcviku spěchat, je zapotřebí mu dopřát čas. Je-li držen jako společenské plemeno, je nezbytně nutné počítat s jeho ranou socializací a vlídnou, ale železně důslednou výchovou. Nikdo se nesmí nechat uchlácholit roztomilým a dobráckým vzhledem štěňat a zanedbat ranou fázi výchovy.

I když to milovaného majitele nikdy nenapadne, je zapotřebí mít na paměti, že při jeho fyzickm fondu si s ním v dospělosti, bude-li neovladatelný, ani velmi silný člověk neporadí. Vhodný je pouze pro osoby, které mají předcházející zkušenosti s podobnými plemeny, nikoli pro naprosté začátečníky.

Je mimořádně odolný vůči nepřízni počasí, pracuje stejně spolehlivě za jakýchkoli klimatických podmínek. Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, ale nesmí v něm prožít celý život. Má-li být kromě hlídače také společníkem člověka, nutně potřebuje každodenní a co nejdelší kontakt s lidmi, které bytostně miluje. Není vhodný do měst, nicméně na venkově se znamenitě osvědčuje při hlídání domů a k nim přilehlých pozemků. Hlídání ho nikdo učit nemusí, hlídá sám od sebe a perfektně, proto potřebuje důkladně oplocený areál, na němž může být volně puštěn, aby mohl nejen hlídat, ale aby měl také dostatek pohybu, který nezbytně potřebuje ke svému vývoji.

Pokud je vyváděn na vycházky mimo ohrazený prostor, musí být bezpodmínečně vždy na vodítku a musí s ním jít osoba, která má dostatečný fyzický fond na to, aby ho spolehlivě udržela i v kritických situacích.

Aby byl zvládnutelný za všech situací, potřebuje pouze poslušnost. Učí se rád, rychle a má mimořádně vyvinutou paměť. Kromě důslednosti je však při výchově i výcviku nezbytná také pozitivní motivace, radostné chválení a hmotné odměny při úspěchu, v opačném případě vlídné povzbuzení. Dlouhá srst vyžaduje pravidelné česání kovovými hřebeny.

Stavba těla:

Je to mohutný, aktivní a pohyblivý pes impozantního vzhledu, harmonické, robustní stavby těla, s mocně vyvinutým svalstvem, obdélníkového tělesného rámce. Psi jsou mohutnější než feny a obě pohlaví musejí být na první pohled od sebe snadno rozeznatelná. Kohoutková výška činí u psů min. 68 cm a u fen min. 66 cm, za ideální se pokládá u psů 77 – 78 cm a u fen 72 – 73 cm, horní hranice není omezena. Minimální tělesná hmotnost činí u psů 55 kg a u fen 45 kg, ale má být větší.

Hlava je mohutná, velká, nicméně proporcionální ve vztahu k celkové velikosti. Mozkovna musí být široká a hluboká, čelo je lehce vyklenuté, rozdělené mělkou podélnou brázdičkou na dvě poloviny. Nadočnicové oblouky mají být výrazné, týlní hrbol je mohutný, ale pro mocně vyvinuté osvalení sotva patrný. Čelní sklon (stop) musí být krátký, zřetelně svažitý a dostatečně hluboký.

Čenichová partie by měla být o něco kratší než mozkovna, je objemná, široká a hluboká. Při pohledu z boku je horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení paralelní s linií nosního hřbetu. Nos je velký, široký, černě zbarvený.

Pysky mají být tlusté, masité, nejsou však volně převislé, plandavé. Na okrajích mají být černě pigmentované, horní při zavřených ústech překrývá dolní čelist. Čelisti jsou mohutné, široké, požaduje se úplný chrup sestávající ze 42 zubů. Ty musejí být velké, bílé a mají k sobě těsně přiléhat. Řezáky musejí být uspořádány v jedné linii a skus se požaduje nůžkový. Ty řezáky, které jsou zlomené nebo chybějí, ale neznemožňují určení skusu, neovlivňují výstavní hodnocení. Totéž platí pro špičáky. Jařmové oblouky jsou výrazné.

Oči mají být neveliké, tmavě zbarvené, okrouhlého tvaru, hluboko a daleko od sebe uložené v očnicích. Směřují přímo vpřed, jejich pohled je klidný, sebejistý. Oční víčka by měla být přiměřeně suchá, neuslzená, těsně přiléhají k očním bulvám a jejich okraje musejí být černě pigmentované.

Ušní boltce mají být menší, zavěšené, trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené, nasazené nad úrovní linie očí. Předními okraji by měly přiléhat k lícím, jsou pokryté hedvábnou srstí.

Krk má být středně dlouhý, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru, řádně osvalený, přiměřeně vysoko nesený, v šíji zřetelně klenutý. Neveliký lalok na hrdle je přípustný.

Trup má být masivní, lehce protáhlý, vyvážený, souměrný, objemný a hluboký. Kohoutek je, zejména u samců, výrazný, vysoký, široký a dlouhý, dobře osvalený. Hřbet musí být široký, rovný, pevný, svalnatý. Hrudník je široký, dlouhý a hluboký tak, že dosahuje k loktům nebo ještě o něco níže. Je tvořen dlouhými klenutými žebry, která se směrem k zádi znatelně rozšiřují. Předhrudí je výrazné, zřetelně vystupuje při pohledu ze strany před ramenní klouby. Břicho má být přiměřeně vtažené.

Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné a navzájem rovnoběžné, lopatky mají být dlouhé, šikmo uložené. Ramenní kosti jsou patřičně osvalené, předloktí mají být rovná, přiměřené délky, masivní. Vrcholky loktů směřují přímo vzad, což znamená, že lokty nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Záprstí jsou krátká, široká, pevná, při pohledu z boku lehce zešikmená. Tlapky mají být velké, okrouhlého tvaru, kompaktní, s tlustými a masitými nášlapnými polštářky. Drápy mohou mít jakoukoli barvu.

Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a navzájem rovnoběžné, jejich postoj má být širší než postoj hrudních končetin. Pánev je krátká, mírně svažitá. Stehna jsou téměř stejně dlouhá jako bérce, zaúhlení v kolenou i hleznech je zřetelné a přiměřené. Nárty mají být krátké a široké, kolmé k podkladu. Tlapky jsou oválného tvaru, uzavřené (s pevně sevřenými prsty), s masitými nášlapnými polštářky a drápy libovolné barvy. Paspárky musejí být odstraněny.

Bedra jsou krátká, široká, náležitě osvalená, mírně vyklenutá. Záď je široká, přiměřené délky, svalnatá a mírně svažitá.

Ocas má být silný, nasazený v úrovni linie zádě. V klidu je dolů nesený, a pak dosahuje špičkou k hleznům. Na konci bývá lehce vzhůru zahnutý. V afektu se zvedá nad horní linii těla a je srpovitě prohnutý, má být kolem dokola rovnoměrně osrstěný.

Kůže má být silná, nikoli však příliš volná, lalok na hrdle je ovšem přípustný. Srst má být přilehlá, dlouhá, hustá. Pesíky krycí srsti jsou rovné, ale na hřbetě, bedrech a zádi smějí být mírně zvlněné. Na hlavě, předních stranách a distálních partiích končetin je srst krátká, ale zezadu na předloktích a stehnech má být delší stejně jako na ocase. Podsada je hustá. U samců je osrstění bohatší, což je patrné na krku, kde tvoří „hřívu“, na „praporcích“ hrudních končetin, „kalhotách“ pánevních končetin a na ocase.

Zbarvení srsti je skvrnité, bílé s červenými, červenočernými, černočervenými nebo sobolími skvrnami. Přítomnost červené barvy je nutná. Hrudník musí být zbarven bíle stejně jako hrudní končetiny od podkladu k loktům a pánevní od podkladu po bérce, bílá je i špička ocasu. Na zádi by měly být skvrny kterékoli z uvedených barev, kolem očí mají být tmavé „brýle“, ušní boltce by měly být černé. Žádoucí je celkově převážně tmavě zbarvená hlava díky tmavé masce v obličeji, která však může také chybět, černým „brýlím“ a tmavě zbarveným ušním boltcům. Má kontrastovat s celkově světleji zbarveným trupem a končetinami, kde jsou červené skvrny oddělené od bílého základu ostrými hranicemi sobolí barvy.