Kangalský pastevecký pes

FCI:

N – FCI neuznaná plemena.

Povaha:

Povahově je to vyrovnaný a odvážný pes, který nikdy není bezdůvodně ani náznakem agresivní. Je samostatný, nezávislý, inteligentní, důvěryhodný a hrdý s vůdcovskými sklony. Ke svému majiteli se chová velmi příchylně a loajálně. Má-li být držen jako společenský pes, vyžaduje od nejútlejšího mládí vlídnou, leč důslednou výchovu a co nejširší ranou socializaci. Má totiž tendenci chovat se k jiným psům dominantně. Dospělí jedinci jsou k cizím osobám nedůvěřiví, ale nejsou-li vyprovokováni, neútočí na ně.

Výchova:

Se socializací a výchovou se musí začít včas, v den převzetí štěněte. V žádném případě však nepatří toto plemeno do rukou začátečníků. Jeho majitel musí mít přirozenou autoritu a určité předcházející zkušenosti s vedením psů podobného povahového založení. Musí s ním vždy jednat naprosto konzistentně. Je nutno mít stále na paměti, že i v dospělosti musí být takový pes při svém fyzickém fondu a povahovém založení vždy dokonale za všech situací ovladatelný. Toho se nikdy nedosáhne, jestliže se s výchovou začne pozdě. Povelům se dokáže naučit rychle, ale otrockou poslušnost od něho očekávat nebo vyžadovat nelze. Je sebevědomý a vždy si uchovává jistou míru nezávislosti.

Vyžaduje hodně pohybu, ale volně vypouštěn by měl být pouze na oploceném pozemku. Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, ale nesmí v něm prožít celý život, potřebuje kontakt s majitelem a členy jeho rodiny, a to co nejčastější a co možná nejdelší. K běžnému výcviku (sportovnímu podle některého ze zkušebních řádů) se nehodí, je důrazným obranářem od přírody, ale nikdy si nebude počínat při obranném zákroku podle požadavků majitele-cvičitele, vždy se zachová podle svého uvážení, v každém případě účinně, s plným využitím své rychlosti, hbitosti a fyzického fondu.

Stavba těla:

Kohoutková výška činí u psů 76 – 81 cm, u fen 71 – 76 cm (měří se v dospělosti, minimálně ve věku 2 let), tělesná hmotnost se pohybuje mezi 50 – 70 kg u psů a mezi 41 – 54,5 kg u fen. Psi bývají výrazně větší než feny.

Hlava je velká, musí však svojí velikostí odpovídat celkové velikosti jedince, nesmí být příliš těžká, hrubá. U fen je zřetelně jemněji modelovaná. Mozkovna má být svrchu lehce klenutá, mezi ušními boltci široká, směrem k čelnímu sklonu (stopu) se nepatrně zužuje. Také čenichová partie se od stopu směrem k nosu mírně zužuje, při pohledu z boku je však stále vysoká a musí být tupě zakončená (nikdy ostře zašpičatělá).

Čelisti jsou stejně dlouhé, pysky mají být úzké, na okrajích černě zbarvené. Horní jsou zejména u psů těžší, masitější. Zuby musejí být silné, bílé, skus se požaduje nůžkový nebo klešťový. Délka čenichové partie je poněkud menší než délka mozkovny. Stop je svažitý, nikoli však srázný. Nos se požaduje velký, černý.

Oči jsou střední velikosti, spíše okrouhlé, barvy jantarové až tmavě hnědé. Řasy mají mít černou barvu.

Ušní boltce musejí být zavěšené, středně velké, přibližně trojúhelníkového tvaru, na vrcholcích zaoblené. Jsou nasazeny v úrovni horní linie mozkovny. V afektu jsou dost vysoko nesené a předními okraji přiléhají k lícím. Nataženy dopředu překrývají oči. U štěňat mohou vypadat nepřiměřeně velké.

Krk je silný, svalnatý, přiměřené délky, v šíji lehce klenutý, s menším lalokem na hrdle. Trup má být statný, svalnatý. Horní linie těla je od kohoutku směrem k zádi trošku svažitá, rovná, pouze v oblasti krátkých, silně osvalených beder maličko vyklenutá. Hrudník musí být přiměřeně široký a hluboký tak, že dosahuje k loktům. Žebra jsou patřičně klenutá. Břicho má být jen lehce vtažené.

Hrudní končetiny jsou svalnaté, přiměřeně zaúhlené, dlouhé, mocných kostí, poněkud silnější než pánevní. Lokty těsně přiléhají k trupu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené.

Pánevní končetiny mají mít patřičnou sílu a jsou řádně osvalené, ale přece jen o něco slabší než hrudní. Jejich kosti musejí být pevné, náležitě zaúhlené v kolenou i hleznech. Obojí končetiny mají být při pohledu zepředu resp. zezadu rovné. Tlapky jsou velké, u hrudních končetin větší než u pánevních. Mají buď okrouhlý, nebo oválný tvar a mezi prsty kožní duplikatury. Drápy jsou tupé, mohou být bílé, černé nebo i různě zbarvené. Paspárky na pánevních končetinách jsou buď jednoduché, nebo zdvojené, mohou též chybět a být odstraněny.

Záď by měla být poměrně krátká, lehce spáditá. Ocas má být nasazen v úrovni horní linie těla a nekrátí se. V klidu bývá nesen zavěšený, a pak dosahuje nejméně k hleznům. Při vzrušení je nesen vysoko, zatočený nad zádí a bedry. Zatočení může být těsné nebo volné, je-li těsné, může špička ocasu směřovat k jedné nebo druhé straně zádě. Osrstění je na něm delší než jinde na těle.

Osrstění sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst má být krátká (nikoli však příliš, nesmí jít o tzv. hladké osrstění), spíše tvrdší, nikdy nesmí být zvlněná. Na krku, na plecích a na ocase je poněkud delší než jinde na těle, na hlavě, v obličeji i na ušních boltcích je naopak velmi krátká. U většiny jedinců je uprostřed hřbetu nad páteří podélný pruh ploše přiléhající srsti. Podsada je velmi měkká, hustá, někdy šedě zbarvená.

Zbarvení krycí srsti je jednotné, plavé nebo světle šedé, matně zlaté až ocelově šedé, a to podle podílu černých a šedých chlupů v krycí srsti a podle zbarvení podsady. Nezbytná je černá maska v obličeji, která přechází až na temeno hlavy a ušní boltce. Bílé znaky jsou povoleny na tlapkách, zepředu na hrudi a na bradě. Na končetinách mohou zasahovat nejvýše do poloviny předloktí, malý bílý znak na hrudi táhnoucí se jako úzký proužek na spodní straně hrudníku, je přípustný. Na bradě může být pouze malá bílá skvrnka. Špička ocasu je obvykle černá a často se vyskytuje černá skvrna také uprostřed ocasu.