Dlouhosrstý vipet

FCI:

N – FCI neuznaná plemena

Povaha:

Povahově je to milý, přátelský, majiteli oddaný pes, který se zřejmým potěšením tráví co nejvíce času v jeho společnosti. Dobře vychází s dětmi, s cizími psy se také snáší bez problémů. Konflikty nevyhledává, spíš má sklon se jich stranit. Rád si hraje se psy, které zná. Je čilý a ochotně se nechá ke hře vyzvat jak dětmi, tak dospělými. Jde o sportovně založeného, rychlého a hbitého chrta, který není, podobně jako vipet s normálním osrstěním, zdaleka tak introvertní jako jiná chrtí plemena, v žádném případě však není hyperaktivní.

Byl-li náležitě široce a v raném věku socializován, může žít spolu s různými malými volně drženými domácími miláčky. Jako pravý chrt si prakticky stále počíná důstojně, i když rozhodně není lhostejný k okolnímu dění. K cizím osobám je rezervovaný, k majiteli a členům jeho rodiny milý, přítulný a dokáže ocenit, oplácí-li se mu stejnou mincí. Jeho vztah k nim je potom o to těsnější.

Výchova:

Výchova nečiní zvláštní potíže, i když někdy má jako pravý chrt na to, co se po něm požaduje, poněkud jiný názor. Pozitivní stimulace (pamlsek) ho v takovém případě dokáže přesvědčit. Výchova musí být v každém případě nenásilná, vlídná, ale samozřejmě důsledná. Je velmi vnímavý a též učenlivý, slepě otrockou poslušnost od něho však očekávat nelze. Jde o inteligentního psa, na kterého není radno křičet, špatně to snáší, pozorně však reaguje na intonaci hlasu. Velký rozdíl je v jeho chování doma, když např. odpočívá, a při nějaké činnosti, ať už to jsou dostihy, soutěže ve psích sportech vyžadující rychlost a hbitost, anebo lov. Při jakékoli činnosti je aktivní, horlivý ba nadšený.

Potřebuje hodně pohybu jako všichni chrti, nejpříhodnější sportovní činností jsou pro něho bezesporu dostihy. Jeho doménou jsou především terénní dostihy. Kvalitní výkony jsou samozřejmě podmíněny odpovídajícím kondičním tréninkem. K němu se jako u dalších plemen chrtů nejlépe hodí dlouhé vydatné procházky konané ostrým tempem se psem na vodítku u nohy. Je-li pes puštěn volně, není pro něho vycházka zdaleka takovou zátěží, jakou být má. Kromě toho není bez rizika ho pouštět volně v přírodě a tam, kde se může vyskytnout zvěř. Do venkovního kotce rozhodně nepatří. Hodí se do sportovně založené rodiny, jejímž zdatným průvodcem může být i na dlouhých turistických túrách.

Stavba těla:

Jde o malého chrta totožného s vipetem až na dlouhé osrstění, které ho chrání před nepřízní počasí, a silnější kůži. Stavba těla má být atletická, ale elegantní, obrysové linie těla jsou ladné a plynulé stejně jako u vipeta s krátkou srstí. Hlava musí být ušlechtilá, horní linie těla začíná pěkně klenutou šíjí a pokračuje přes kohoutek a hřbet k mírně vyklenutým bedrům a dlouhé, svažité, nikoli však srázné zádi.

Spodní linie těla začíná těsně za lokty, kde je hrudník nejhlubší. Potom zpočátku lehce, pak však výrazně stoupá do vtaženého břicha. Odpovídá tak horní linii a doplňuje ji. Obraz plemene dokreslují náležitě zaúhlené relativně dlouhé pánevní končetiny a dolů nesený, hezky prohnutý ocas. Při pohledu shora je za hrudníkem patrný úzký „pas“. Požaduje se stejná kohoutková výška jako u vipeta s krátkým osrstěním, tj. 47 – 51 cm u psů a 46 – 50 cm u fen (při toleranci ± 2 cm u obou pohlaví). Při měření koh. výš. je třeba zohlednit množství srsti na kohoutku.

Hlava je dlouhá, v mozkovně přiměřeně široká. Při pohledu shora se směrem k očím postupně zužuje a přechází do náležitě silné čenichové partie zakončené nosem. Při pohledu ze strany je horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Čenichová partie nesmí vykazovat ani sebemenší náznaky hrubosti a musí velikostí odpovídat velikosti mozkovny. Nos by měl být černý. Světlejší, ale vždy jednotné barvy, může být u jedinců se světle zbarvenou srstí. Čelisti mají být osazeny na plemeno této velikosti relativně mohutnými zuby. Požaduje se nůžkový skus.

Oči jsou velké, zvídavého výrazu, s co nejtmavšími duhovkami, světle hnědá barva očí je nežádoucí. Okraje očních víček musejí být plně tmavě zbarvené. Ušní boltce mají být vzad složené. Jinak nesené jsou nežádoucí. Mají být velmi měkké, u základen pevnější. V afektu, kdy se u bází poněkud nadzvedávají a jsou klopené do stran, nesmějí být nikdy natočené kupředu. Vrcholy přiléhají v klidu k šíji.

Krk má být silný, suše osvalený. Od hlavy směrem k plecím se postupně rozšiřuje a plynule do nich přechází. Nikdy nesmí být tlustý. Šíje je nejvýrazněji, ale ladně klenutá za hlavou, nežádoucí je volná kůže na hrdle.

Hřbet má být široký, mocně osvalený, pružný a dlouhý. Hrudník je velmi hluboký, předhrudí není při pohledu ze strany patrné. Svalovina tvořící břišní stěnu je pevná, slabiny jsou vykasané.

Hrudní končetiny jsou pevné, při pohledu zepředu rovné, stejně od sebe vzdálené v úrovni loktů i zápěstí. Lopatky mají být dlouhé, hladce a ploše osvalené, plece nesmějí být do stran vyboulené. Vzdálenost jejich vrcholů v kohoutku odpovídá šířce hrudníku. Ani lokty, ani tlapky nesmějí být vybočené nebo vbočené. Lopatky jsou šikmo uložené, jejich vrcholy směřují nahoru a vzad. Ramenní kosti mohou být poněkud delší než lopatky, je-li potom dolní okraj hrudníku v úrovni loktů, je patřičně hluboký. Při pohledu z boku nesmějí být záprstí příliš zešikmená směrem vpřed, mohou být jen mírně zešikmená, aby byla dostatečně pevná a zároveň pružná.

Pánevní končetiny musejí být při pohledu ze strany náležitě zaúhlené, patřičně dlouhé a osvalené. Při pohledu zezadu mají být dostatečně široké, svalnaté. Hlezna nesmějí vykazovat ani náznak sbíhavosti. Tlapky mají klenuté kloubnaté prsty s tuhými nášlapnými polštářky a přiměřeně dlouhými zahnutými drápy. Na hrudních i pánevních končetinách by měly mít „zaječí“ tvar, tzv. kočičí tlapky (okrouhlého tvaru) jsou však přípustné.

Ocas má být dlouhý, pružný. Protažen mezi pánevními končetinami slabinou na jedné či druhé straně směrem vzhůru musí svým vlastním koncem (bez chlupů) dosahovat ke kyčelnímu hrbolu téže strany trupu. Srst na něm je pěkně zvlněná, nikoli však kadeřavá.

Srst má být měkká, na pohmat hedvábná, dlouhá. Podsady musí být přiměřené množství, které ještě ochrání psa před chladem, osrstění nesmí být příliš objemné. Krycí srst tvoří měkké, mírně zvlněné nebo až kučeravé pesíky. Na zadních stranách volných částí hrudních končetin (od loktů k podkladu) jsou tzv. praporce, na zadní straně stehen „kalhoty“, na spodní straně ocasu je tzv. vlajka a na spodní straně hrudníku „třásnění“. Žádoucí osrstění zvyšuje eleganci psa za pohybu. Na krku tvoří delší srst výrazný „límec“. Na hlavě, distálních partiích obojích končetin a zepředu na předloktích je srst krátká.

Úprava srsti je nežádoucí, nicméně je možno opatrným zkrácením přečnívajících pesíků začistit obrysové linie těla tak, aby byly výrazné a jednotné. Je přípustné jakékoli zbarvení srsti.