Chodský pes

FCI:

Neuznaná plemena.

Historie:

Chodové byli etnickou skupinou česko-polského původu přesídlenou za knížete Břetislava I. (asi 1005 – 1055, kníže od 1034). Do oblasti Českého lesa s úkolem strážit hranici táhnoucí se středem pohraničního hvozdu. K strážní službě, kterou konali a za níž jim oproti ostatnímu obyvatelstvu náležela jistá privilegia, patřili nezbytně psi.

Byli to původně psi hlídací, kteří díky své bystrosti a ostražitosti se k této práci velmi dobře hodili. Vývojově byli blízcí předkům starého německého ovčáka a jiným západoevropským ovčákům okcidentálního typu. Na rozlehlém areálu rozšíření populace těchto vývojově starobylých, pracovně všestranných psů blízkých špicům, používaných především k hlídání, vznikaly procesem reproduktivní izolace v jednotlivých zeměpisných oblastech převážně lesy pokrytého kontinentu různé lokální formy odlišné od jiných podobných místních variet i od nediferencovaného zbytku výchozí populace.

Oblast Čech byla pro své poměrně striktní geografické vymezení pohraničními horstvy ke vzniku takové svébytné lokální formy přímo předurčena. Zdejší místní varieta byla spíše menší, s delší, velmi hustou srstí, pevné konstituce, odolná a vytrvalá. Psi konající spolu s Chody strážní službu byli díky určitému výsadnímu postavení svých majitelů známí a vyskytovali se i mimo Chodsko.

Povaha:

Je to temperamentní pes rychlých, ne však překotných reakcí, učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný, poddajný, ale také náležitě sebevědomý a houževnatý. Vyniká nebojácností, pevnými nervy a mimořádnou ostražitostí. Je to příjemný společník rodiny, ale děti je ovšem třeba poučit, že není živou hračkou, a že mu nesmějí ubližovat. Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být dostatečně ostrý a důrazný.

Jeho čichové schopnosti jsou znamenité, na stopách pracuje s lehkostí a zaujetím. Hodí se k mnohým psím sportům, je hbitý a šikovný, ale úspěšně skládá i zkoušky z výkonu podle různých zkušebních řádů. Může být dokonce použit do zápřahu jako tažný saňový pes. Jeho nevšední všestrannost je důkazem jeho vývojového stáří.

Stavba těla:

Jde o středně velkého psa obdélníkového tělesného rámce s dlouhou srstí a bohatou podsadou. Kohoutková výška činí u psů 52 – 55 cm a u fen 49 – 52 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 18 – 25 kg.

Hlava má být celkově úměrná velikosti těla, ušlechtilá. Nesmí působit masivně, ani příliš jemně. Mozkovna je svrchu plochá a zvolna se zužuje směrem k očím. Stop má být povlovný. Týlní hrbol je hmatný, avšak na pohled nevýrazný. Nosní hřbet má být rovný, při pohledu ze strany téměř rovnoběžný s pomyslným prodloužením horní linie mozkovny.

Nos je středně velký, plný, černě pigmentovaný, nozdry musejí být otevřené. Pysky jsou pevné, suché, těsně přilehlé k čelistem a zubům, s uzavřenými ústními koutky. Skus má být pravidelný nůžkový. Řezáky se navzájem dotýkají, stoličky na sebe přesně dosedají. Žádoucí je úplný chrup.

Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé. Nemají být ani vypoulené, ani zapadlé, jsou lesklé, energického, avšak příjemného výrazu, barvy tmavě hnědé.

Ušní boltce jsou vysoko a blízko u sebe nasazené, krátké, vzpřímené, tvaru trojúhelníku, se širší základnou, na vrcholcích buď zašpičatělé, nebo lehce zaoblené, pokryté delší hustou srstí, která zejména u kořene a na okrajích tvoří štětky.

Krk je ladně nesený, delší, velmi pružný, směrem k plecím se mírně rozšiřuje. Bedra jsou krátká, pružná, pevná a tvoří plynulé pokračování hřbetu. Záď začíná v jejich úrovni a povlovně se svažuje k nasazení ocasu, který má být bohatě osrstěný. Dosahuje k hleznům. V klidu i v pohybu je zavěšený, směrem ke konci lehce obloukovitě vzhůru prohnutý. Při vzrušení se zvedá do úrovně horní linie těla.