Český strakatý pes

FCI:

N – FCI neuznaná plemena

Povaha:

Je milý, svému majiteli naprosto oddaný, přizpůsobivý a velmi snášenlivý, přátelský k lidem i zvířatům. Konflikty s jinými psy ani nevyvolává, ani nevyhledává. Zvykne-li jim už v raném věku, může žít i ve společnosti volně držených potkanů, morčat, zakrslých králíků, fretek, papoušků aj. Je společenský, bez obtíží se začlení i do početné rodiny, dokáže však také být ideálním kamarádem starších osamělých osob, mimořádně k nim přilne a je jim opravdu tím nejlepším, nejvěrnějším a nejspolehlivějším přítelem jakého mohou mít.

Díky přirozené schopnosti empatie se osvědčil jako ideální plemeno pro canisterapii. Je také ostražitý hlídač, který bystře sleduje své okolí, nikdy však není útočný, neznámou osobu ohlásí štěkotem.

Výchova:

Díky povahovému založení i původnímu určení je velmi dobře ovladatelný a jeho výchova nečiní žádné problémy, pokud majitel respektuje zásadu laskavé, leč absolutní důslednosti. Je vynikajícím plemenem i pro úplné začátečníky.

Je nesmírně adaptabilní, může žít ve městě i na venkově, v žádném případě si však nezaslouží, aby byl držen trvale ve venkovním kotci. Bez jakéhokoli speciálního výcviku si počíná přiměřeně v autokempu i v mnohahvězdičkovém hotelu. Spokojí se i s velmi krátkými vycházkami a je schopen téměř celý den prospat a prolenošit, ale má-li sportovně založeného majitele, bez potíží se zúčastňuje díky své až obdivuhodné neúnavnosti i velmi dlouhých turistických vycházek. Miluje honičky s jinými psy. Jako aktivní, vytrvalý a učenlivý pes se znamenitě uplatňuje v agility a všech jiných psích sportech, na které stačí svojí velikostí.

Stavba těla:

Jde o středně velkého tříbarevného strakatého psa bez extrémních anatomických znaků, mírně obdélníkového tělesného rámce s dopředu klopenými ušními boltci, pevné konstituce, beze známek lymfatičnosti nebo hrubosti. Kohoutková výška činí u psů 45 – 53 cm a u fen 43 – 51 cm.

Hlava je lehká, suchá, mírně klínovitého tvaru s nevýrazným, povlovným čelním sklonem (stopem). Mozkovna je svrchu plochá, čenichová partie má být stejně dlouhá jako mozkovna a na konci není příliš zašpičatělá.

Hřbet nosu je rovný, nos musí být u černých jedinců černý, u hnědých hnědý, vždy sytě pigmentovaný a při pohledu ze strany lehce vystupuje před přední okraj pysků. Ty přiléhají těsně k čelistem a zubům.

Kůže na hlavě má být jemná, bez vrásek, krátce osrstěná i u dlouhosrstých jedinců. Hlava by měla na první pohled odpovídat pohlaví jedince, u fen musí být jemnější, u psů robustnější. Požaduje se pravidelný nůžkový skus, v obou čelistech musí být po šesti řezácích a dvou špičácích. Zuby jsou silné, velké, zasazené kolmo do čelistí. Typická je absence některých premolárů a stoliček, není vylučující vadou, plnochrupost je však předností.

Oči jsou mandlového tvaru, tmavohnědé barvy u černo-žluto-bílých jedinců, světlejší u hnědo-žluto-bílých. Nikdy nesmějí být vypoulené. Pigmentované okraje víček dobře přiléhají k očním bulvám, těžká, volná víčka jsou vadou. Ušní boltce mají být dopředu klopené, poměrně malé, tvaru písmene „V“. Přiléhají těsně k lícím a natažené dopředu dosahují svými vrcholky k ústním koutkům.

Krk není příliš dlouhý, má být šikmo vzhůru nesený, přiměřeně silný, s volnější kůží na hrdle, která však nesmí tvořit výrazný lalok. Zužuje se od plecí k hlavě. Kohoutek je výrazný, hřbet rovný, pevný, směrem dozadu se mírně svažuje. Hrudník má být náležitě utvářený, ne však přehnaně hluboký. Je prostorný, nikoli však sudovitý, při pohledu shora se mírně zužuje směrem k zádi. Jeho hloubka je větší než jeho šířka. Dolním okrajem dosahuje k loktům. Břicho musí být pevné, vtažené.

Hrudní končetiny jsou přiměřeně zaúhlené, navzájem rovnoběžné, středně silných kostí. Lokty směřují přímo vzad, přiléhají k hrudníku – nesmějí být ani vbočené, ani vybočené. Předloktí jsou při pohledu z kterékoli strany rovná, se silným, ale suchým osvalením.

Pánevní končetiny mají být při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné a při pohledu ze strany správě zaúhlené, se středně silnými kostmi, přiměřeně svalnaté. Nárty jsou pevné a při pohledu zezadu rovné. Tlapky nejsou příliš velké, mají být spíše „kočičí“ (krátce okrouhlého tvaru), s náležitě klenutými prsty a silnými drápy. Ty nemusejí být pigmentované.

Bedra jsou poněkud delší, rovná. Záď může být rovná nebo mírně svažitá, nikdy nesmí být tzv. přestavěná, vyšší v úrovni kyčelních hrbolů než kohoutek. Ocas není příliš vysoko nasazený a od kořene ke špičce se zužuje. Natažený dolů dosahuje nejméně k hleznům. Může být nesen šavlovitě vzhůru zahnutý i nad horní linií těla, přípustné je i zakroucení nad zádí a bedry, zakroucení do strany je však nežádoucí.

Vyskytuje se ráz krátkosrstý a dlouhosrstý. Krátká srst sestává z krycí srsti a podsady. Krycí srst je poněkud delší na hrdle, zadní straně stehen a spodní straně ocasu, vždy však přilehlá stejně jako na celém těle. Podsada je patrná především v zimě. Dlouhá srst je jen nepatrně zvlněná, splývající, rovněž s podsadou. Kratší je na hlavě a přední straně končetin, naopak výrazně delší je okolo ušních boltců, na krku, kde tvoří neveliký límec, zepředu na hrudi, na hrudníku a na břiše, zde splývá. Na hrudních končetinách tvoří zezadu „praporce“, na pánevních „kalhoty“, na spodní straně ocasu „vlajku“. Ani jednomu, ani druhému typu osrstění se nedává přednost. Výskyt tzv. přechodného osrstění není důvodem k penalizaci.

Zbarvení je vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy, a to černo-žluto-bílé a hnědo-žluto-bílé. Žádnému z typů zbarvení se nedává přednost, oba jsou rovnocenné. Základní zbarvení je tmavé (černé nebo hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Velikost nebo hustota teček není rozhodující, ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem grošovaného zbarvení.