Český horský pes

FCI:

N – FCI neuznaná plemena.

Povaha:

Povahově je přátelský, sebevědomý, nebojácný, živého temperamentu, dobře ovladatelný, schopný všestranného výcviku, snášenlivý i k cizím lidem včetně dětí, ale též k neznámým psům aj. domácím zvířatům. Byl-li řádně v raném věku socializován, vychází dobře i s volně drženými domácími miláčky od koček přes fretky až po příslušníky řádu zajíců (zakrslé králíky) nebo hlodavců (morčata, potkany). Nikdy není agresivní.

I když byl vytvořen jako saňový pes, může pracovat, jak bylo ověřeno v praxi, také jako pes pastevecký, záchranářský, lavinový a společenský. Uplatnění však nachází též jako stopař, při různých psích sportech (např. agility) a při canisterapii. Rovněž je ostražitým hlídačem.

Výchova:

Při výchově je nutná, jako u každého jiného psa, naprostá, ale vlídná důslednost. Potřebuje majitele rozvážné, trpělivé, klidné, nadané přirozenou autoritou.
Je odolný vůči nepříznivému počasí, dokáže se adaptovat i na ty nejnepříznivější klimatické podmínky. Vhodný je především pro sportovně založené majitele. Potřebuje hodně pohybu a vítá možnost jakékoli činnosti. Je vynikajícím společníkem turistů, osob věnujících se joggingu, běžkařů. Vyniká nesmírnou vytrvalostí, odolností a otužilostí. Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, což ovšem neznamená, že by v něm měl prožít celý život.

Stavba těla:

Je pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti, dlouhosrstý, strakatě zbarvený a má zavěšené ušní boltce. Formát těla má být díky vyšším končetinám mírně obdélníkový až téměř kvadratický. Kohoutková výška činí u psů 60 – 70 cm, u fen 56 – 66 cm. Tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 30 – 40 kg u psů a 26 – 36 kg u fen.

Hlava je úměrná velikosti těla, výrazu odpovídajícího pohlaví jedince. Mozkovna má být poměrně široká, ale její šířka je vždy o něco menší než délka. Svrchu musí být spíš plochá, nepříliš klenutá. Při pohledu ze strany je její horní linie v pomyslném prodloužení divergentní s linií nosního hřbetu. Čelní sklon (stop) má být zřetelný, ale jen povlovný.

Čenichová partie by měla být o něco kratší než mozkovna, nepříliš hluboká a tupě zakončená. Nosní hřbet musí být rovný, široký. Nos je černý, pysky jsou silné, ale přiléhají k čelistem a zubům, nesmějí být volné, převislé. Na okrajích mají být sytě pigmentované. Ústní koutky musejí být uzavřené. Zuby jsou velké, skus se požaduje pravidelný, nůžkový, ale klešťový je také přípustný.

Oči jsou středně velké, oválného tvaru, vodorovné, hnědé až tmavohnědé, mírného výrazu. Okraje očních víček mají být sytě pigmentované. Ušní boltce jsou vysoko, ale dost daleko od sebe nasazené, se širokými základnami, zavěšené, trojúhelníkového tvaru, poměrně velké, takže nataženy dopředu dosahují k ústním koutkům. Jejich přední okraje přiléhají k lícím, zadní, zejména v afektu, odstávají.

Krk je středně dlouhý, poměrně silný, dobře osvalený, nesený šikmo. Kůže na něm je silná, ale na hrdle netvoří lalok. Jeho osrstění má být velmi husté.

Kohoutek je zřetelný, hřbet rovný, pevný. Předhrudí by mělo být při pohledu z boku výrazné, vystupuje před přední okraj ramenního kloubu, ale při pohledu zepředu nesmí být přehnaně široké. Hrudník musí být dlouhý, na pomyslném příčném řezu oválného tvaru. Spodním okrajem dosahuje k loktům, ne však níže. Břicho má být mírně vtažené.

Hrudní končetiny jsou rovné a silné, vzájemně rovnoběžné. V postoji mají být od sebe středně daleko, ani příliš blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe. Lokty směřují přímo vzad, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Záprstí jsou pružná, ne však měkká. Tlapky mají být oválného tvaru, velké, uzavřené, prsty silné, klenuté.

Pánevní končetiny musejí být silné, dobře osvalené, při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné. V postoji jsou od sebe středně daleko a při pohledu ze strany by měly být patřičně zaúhlené. Nárty jsou silné, krátké, kolmé k podkladu. Tlapky mají být stejného tvaru jako tlapky hrudních končetin a směřují přímo vpřed. Nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Přítomnost prvních prstů (palců, paspárků), případně i zdvojených, není vadou.

Bedra jsou silná, svalnatá, krátká, záď má být zaoblená. Ocas má být nasazen v linii zádě a dosahuje k hleznům. Je bohatě osrstěný, v klidu dolů zavěšený, rovný nebo mírně vzhůru prohnutý, za pohybu a v afektu bývá nesen vysoko, nad horní linií těla, srpovitě zahnutý.

Kůže má být silná, ale pružná, netvoří však záhyby nebo vrásky. Srst je dlouhá, její délka na hřbetě nepřesahuje 10 cm, na zadní straně stehen a na ocase je poněkud delší. Musí být rovná, hustá, uzavřená, v zimě s bohatou podsadou. Také břicho by mělo být dobře osrstěné. Na hlavě a předních stranách končetin je srst krátká.

Zbarvení se požaduje strakaté, na čistě bílém podkladě jsou barevné skvrny („plotny“). Jejich barva může být jakákoli. Hlava je celá zbarvená, anebo na ní může být uprostřed bílá „lysina“. Plotny na trupu mohou být rozmístěny jakkoli nepravidelně, ale vždy alespoň jedna malá na něm být musí. Plášťové zbarvení je méně žádoucí, ale přípustné, pokud je tzv. plášť zřetelně přerušen bílou barvou na krku (tzv. límcem) nebo na bedrech. Na bílém podkladu se někdy objevuje tečkování, které lze tolerovat, pokud neruší celkový dojem kontrastu ploten a základní barvy.