Catahoulský levhartí pes

FCI:

N – FCI neuznaná plemena.

Povaha:

Je to samostatný, zcela neohrožený, pracovitý, inteligentní, ale také velice dominantní pes, k jehož typickým vlastnostem patří síla, odvaha, vytrvalost a odolnost. Má dobré předpoklady stát se při správném vedení výborným společníkem člověka. Při práci je nesmírně zodpovědný a spolehlivý, mimo ni veselý, s klaunskými sklony. K neznámým osobám je nevšímavý, nikdy nesmí být ani agresivní, ani bázlivý. Je samostatný, sebevědomý a má silně vyvinutý obranářský a teritoriální instinkt, důsledně chrání území mu svěřené před všemi nepovolanými.

V současnosti jde o všestranné pracovní plemeno, které se příležitostně uplatňuje lovecky, zejména při lovu medvídků mývalů, hlavně ale pracuje u stád dobytka, především v jižních státech USA. Jeho úkolem byla a je ochrana dobytka před šelmami, ale především majetku vlastníka před zloději.

Výchova:

Vzhledem k jeho vrozené sebejistotě je třeba, aby měl vždy jednoznačně vymezené postavení v hierarchickém žebříčku rodiny majitele-„smečce“. Potřebná je raná socializace. Výchova musí být vždy a za všech okolností vlídná, nenásilná, ale naprosto důsledná.

Při vycházce na vodítku je potřeba, aby nikdy nešel vepředu před majitelem, vždy musí být alespoň o půl metru za ním, nejvýše s hlavou v úrovni jeho nohou. K zákonům psí smečky totiž patří, že vepředu jde vždy vůdčí jedinec.

Je velmi náročný na pohyb, dlouhé vycházky mu nestačí, potřebuje nějaké zaměstnání, které mu umožní vybít všechnu energii a aktivitu. Může být cvičen jako plemeno služební, úspěšný je i v různých psích sportech, exceluje např. v agility. Bývá považován za plemeno nevhodné do městského bytu, záleží však i na dalších okolnostech. Pravda je, že ani několik vydatných procházek za den v rozlehlých městských parcích nebo v příměstských lesoparcích ho přes veškerou fyzickou náročnost neuspokojí. Nestačí mu ani celodenní možnost volného pohybu v rozlehlé zahradě. Je ale šťastným a spokojeným průvodcem majitele jedoucího na koni, kole nebo kolečkových bruslích.

Stavba těla:

Je to středně velký, svalnatý, vždy hbitý a velmi vytrvalý krátkosrstý pes mírně obdélníkového tělesného rámce a silné stavby těla, nikdy však hrubý. Ideální kohoutková výška činí u dospělých psů 61 cm a u dospělých fen 56 cm při toleranci ±5 cm u obou pohlaví. Tělesná hmotnost se pohybuje v rozmezí 23 – 43 kg a má odpovídat koh. výšce. Absolutní hodnoty tělesné hmotnosti a koh. výšky jsou méně významné než vzájemná vyváženost obou těchto veličin. Na výstavách musí být předváděn vždy v ryze pracovní kondici.

Hlava má být mohutná, nikoli však příliš velká, při pohledu ze strany je délka mozkovny zhruba stejná jako délka čenichové partie. Horní linie mozkovny musí být při pohledu ze strany v pomyslném prodloužení téměř rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Mozkovna je široká, svrchu plochá. Uprostřed čela může být mělká podélná čelní brázdička ubíhající k týlnímu hrbolu. Lícní svalovina by měla být výrazná, čelní sklon (stop) má být zřetelný, svažitý, přiměřeně dlouhý.

Čenichová partie musí být silná, hluboká a její délka je téměř rovna délce mozkovny. Při pohledu shora má být u základny široká a směrem k nosu se zužuje. Nos může mít jakoukoli barvu a může být i barevně kombinovaný.

Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, anebo jsou mírně převislé, jejich okraje mohou být jakékoli barvy nebo různobarevné. Chrup má být úplný (což je velmi žádoucí), zuby jsou bílé, pravidelně uspořádané, skus by měl být nůžkový, ale klešťový je přípustný též. Opotřebované nebo zlomené zuby nejsou (při výstavním hodnocení) důvodem k diskvalifikaci.

Oči mají být středně velké, spíše okrouhlé, hlouběji a dosti daleko od sebe uložené. Mohou mít jakoukoli barvu, možné jsou i kombinace různých barev, žádné se nedává přednost. Okraje očních víček těsně přiléhají k očním bulvám a mohou být jakékoli barvy nebo různobarevné.

Ušní boltce mají být zavěšené, krátké až středně dlouhé, střední velikosti, tvaru trojúhelníku postupně se zužujícího k lehce zaobleným vrcholům. U základen jsou přiměřeně široké, překlopené. Přípustné jsou i ušní boltce dozadu složené, ale nedává se jim přednost. Krk je svalnatý, patřičné délky, ani tzv. přesvalený, ani slabý, plynule přechází do plecí. Jeho obvod se od týlní partie hlavy směrem k plecím zvětšuje.

Horní linie těla lehce klesá směrem od výrazného kohoutku k rovnému hřbetu. Ten je široký, velmi svalnatý. Hrudník má být hluboký tak, že dosahuje pod lokty, je přiměřeně široký, tvořený náležitě klenutými žebry. Poslední z nich zasahují daleko vzad a jsou zejména v horní partii (u páteře) výrazně klenutá. Při pohledu zepředu je patrné předhrudí mělce oválného tvaru. To při pohledu ze strany vystupuje před přední okraj ramenního kloubu. Dolní linie těla je v partii břicha (pod bedry) vtažená, nikoli však příliš, slabiny jsou vykasané.

Hrudní končetiny mají být rovné, středně silných kostí. Lopatky se požadují dlouhé, široké, ploše osvalené a přiměřeně šikmo uložené. Ramenní kosti jsou zhruba stejně dlouhé jako lopatky. Lokty přiléhají k trupu a nesmějí být vybočené, předloktí jsou rovná, přiměřeně silná, nikoli však přehnaně tlustá. Záprstí by měla být silná, krátká a při pohledu ze strany mírně zešikmená.

Pánevní končetiny jsou silné, ploše osvalené, silou i úhlením odpovídají hrudním končetinám. Mají dlouhá, široká, pevná, svalnatá stehna, přiměřeně zaúhlená kolena a hlezna nízko nad podkladem. Nárty jsou krátké, silné, při pohledu ze strany v postoji kolmé k podkladu, při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné. Tlapky mají být oválného tvaru, s dlouhými, klenutými a kožními duplikaturami spojenými prsty, silnými a tuhými nášlapnými polštářky a silnými drápy. Paspárky mohou být odstraněny.

Bedra jsou krátká, silná, mírně klenutá, u fen mohou být poněkud delší. Záď je středně dlouhá, lehce svažitá.

Ocas tvoří plynulé pokračování horní linie těla. U kořene je silnější, směrem ke špičce se zužuje. Vrozeně krátký ocas je přípustný, přednost se mu ale nedává. Bez ohledu na délku má být silnější u kořene a směrem ke konci se zužuje. Je-li normálně dlouhý, má být za pohybu nebo v afektu vztyčený, rovný nebo se špičkou zahnutou dopředu. V klidu je zavěšený a dosahuje k hleznům, při předvádění ve výstavním kruhu musí být nesen vzhůru, vystavovatel jej však nesmí rukou přidržovat ve vzpřímené poloze.

Srst má být bez podsady, krátká až středně dlouhá, ploše přilehlá (tzv. uzavřená). Může být hladká až hrubá, ani jedné z nich se nedává přednost. Zbarvení srsti může být jakékoli, jednotné i skvrnité. U všech kombinací barev a skvrn mohou být jinobarevné odznaky zepředu na hrudi, na lících, nad očima, na končetinách, spodní straně těla a kolem řitního otvoru.