Jezevčík hladkosrstý

FCI:

Jezevčík patří do skupiny IV. – Jezevčíci.

Povaha:

Je to lovecky náruživý, odvážný, tvrdý, vytrvalý a hbitý pes s jemným čichem, povahově přátelský a nikdy ani bázlivý, ani agresivní, vždy vyrovnaného temperamentu. Pověstná je jeho inteligence, vynalézavost a chytrost či mazanost, kteréžto vlastnosti dokáže v každodenním životě uplatňovat bohatě ve svůj prospěch. Vyniká také nevšední houževnatostí a neústupností. Je prý poněkud umíněný a jeho poslušnost má údajně své meze, jenže to je dáno dílem jeho přirozenou samostatností (musí schopen se při lovu rozhodovat sám) a dílem jeho vztahem k majiteli.

Výchova:

Při výchově a výcviku se ho nesmí majitel nikdy snažit zlomit. Špatně snáší vyhubování, natož jiné tresty, „urazí se“ a přestane komunikovat. Protože je velice vnímavý a chytrý, rozumí dobře intonaci hlasu. Při jeho výchově je nezbytný klid, trpělivost, rozvážnost a vlídná, ale železná důslednost.

Je společenský a fixovaný na svého majitele a jeho rodinu, není rád sám, a proto nepatří natrvalo do venkovního kotce. K cizím osobám však bývá rezervovaný a často na ně štěká, protože se snaží hlídat. Nezbytná je raná socializace. S dětmi vychází dobře, ale nesmějí s ním zacházet jako s živou hračkou, má svoji důstojnost. S domácími mazlíčky může žít „ve společné domácnosti“, jestliže je na ně zvyklý od raného mládí.

Pokud není využíván lovecky, bude vděčný za delší vycházky, ale je přizpůsobivý, nemusejí být každodenní. Lovecké vlohy má zakódované tak hluboce, že rozhodne-li se na vycházce v přírodě lovit, na přivolání obvykle neposlechne, a proto tam, kde takové riziko hrozí, je lépe ho vést na vodítku. Každý jezevčík miluje pohodlí a má-li možnost, užívá si jej. Zejména mladší jedinci, bývají značně činorodí, pak je vhodnější jim obstarat nějaké zaměstnání, např. trénink agility.

Stavba těla:

Stavba těla je kompaktní, osvalení má být pevné, tělesný rámec vzhledem ke krátkonohosti je protáhle obdélníkový. V členských zemích FCI se chová v 9 rázech (3 srstí odlišné ve 3 velikostech). Největší je standardní, je základním velikostním rázem, z něhož jsou odvozeny miniaturizací oba rázy menší, trpasličí a králičí. Velikostní rázy se rozlišují podle obvodu hrudníku. U standardního činí více než 35 cm, u trpasličího činí obvod hrudníku 30 – 35 cm a u králičího má obnášet max. 30 cm. Typické je pro něj hrdé držení hlavy a pozorný výraz v obličeji. Každý jedinec musí typem odpovídat svému pohlaví. Je velmi pohyblivý a hbitý.

Hlava je protáhlá a stejnoměrně se zužuje od týlní krajiny k nosu. Nadočnicové oblouky jsou výrazné. Mozkovna je spíš plochá, čelní sklon má být jen naznačený a pozvolna přechází v lehce klenutý nosní hřbet. Nos je velký, dlouhý a úzký, čenichová partie musí být protáhlá, dostatečně široká a silná.

Ústa se musejí dát doširoka otevřít, čelisti jsou relativně mohutné, skus se požaduje nůžkový, pravidelný, chrup úplný, se silnými, přesně do sebe zapadajícími špičáky. Pysky těsně přiléhají k čelistem a zubům, horní zcela zakrývá dolní čelist.

Oči jsou středně velké, oválné, patřičně daleko od sebe uložené, s jasným, energickým a přece přátelským, nikdy nepříjemně pichlavým pohledem. Barva duhovek je zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá bez ohledu na zbarvení srsti. Tzv. skelné, rybí nebo perlově zbarvené oči jsou nežádoucí, tolerují se pouze u jedinců merle zbarvení. Ušní boltce mají být vysoko, dostatečně dlouhé. Na vrcholcích jsou zaoblené a mají být pohyblivé. Předním okrajem přiléhají těsně k lícím.

Krk je dostatečně dlouhý, volně a vysoko nesený, svalnatý. Šíje má být lehce klenutá, horní linie těla při pohledu ze strany probíhá plynule od šíje až po lehce svažitou záď. Kohoutek má být výrazný, vysoký, hřbet je rovný nebo slabě svažitý, pevný a dobře osvalený. Bedra jsou patřičně svalnatá, dostatečně dlouhá. Záď má být široká, náležité délky, lehce svažitá. Ocas nesmí být nasazen příliš vysoko, je nesen v prodloužení horní linie těla a v poslední třetině může být mírně zahnutý směrem vzhůru.

Předhrudí je výrazné, hrudník oválného tvaru, prostorný. Břicho je lehce vtažené. Hrudní končetiny jsou osvalené, náležitě zaúhlené, suché, rovné, silných kostí, s tlapkami směřujícími přímo vpřed. Lopatky jsou plasticky osvalené, dlouhé a šikmo uložené. Ramenní kosti jsou silné a řádně osvalené, volně pohyblivé. Předloktí mají být krátká, rovná.

Tlapky s těsně sevřenými prsty jsou náležitě klenuté, se silnými, odolnými a pružnými nášlapnými polštářky a krátkými, silnými drápy. První prsty („palce“) jsou nefunkční, avšak nesmějí být odstraněny. Pánevní končetiny jsou silně osvalené, rovnoběžné. Stehna jsou pevně osvalená a dostatečně dlouhá, kolena široká a silná, výrazně zaúhlená, bérce krátké, řádně svalnaté. Hlezna mají být výrazně zaúhlená, šlachovitá, suchá. Nárty jsou poměrně dlouhé, hlezna pohyblivě spojená s bérci. Tlapky tvoří čtyři těsně k sobě přiléhající, patřičně klenuté prsty, které se dotýkají podkladu vysokými nášlapnými polštářky. Pohyb má být prostorný, plynulý, lehký.

U hladkosrstého rázu je srst krátká, lesklá, hladce přilehlá a tvrdá, kdekoli na těle hustá. Ocas musí být jemně a po celé délce, ne však příliš bohatě osrstěný. Zbarvení srsti může být jednotné, dvojí nebo tzv. skvrnité (tygrované a žíhané). Jednotné zbarvení srsti může být červené, červenožluté, žluté. Dvojí zbarvení srsti může být černo-tříslové nebo hnědo-tříslové.

U drsnosrstého rázu je krycí srst s výjimkou čenichové partie, obočí a ušních boltců prostoupená podsadou a musí být (na trupu) dokonale přilehlá, hustá, drátovitá. Na čenichové partii tvoří zřetelný vous a nad očima husté obočí. Zbarvení srsti je převážně odstínu světlého až tmavého divočáka, suchého listí a přípustné jsou tytéž barvy jako u hladkosrstého.

U dlouhosrstého rázu je srst měkká, lesklá, promíšená s podsadou, přilehlá, delší pod krkem a na spodní straně těla, na ušních boltcích, jejichž okraje přesahuje, a na zadních stranách hrudních i pánevních končetin (kde tvoří „praporce“ a „kalhoty“). Nejdelší je na spodní straně ocasu, kde tvoří tzv. vlajku. Zbarvení je stejné jako u hladkosrstého. Dlouhá srst vyžaduje pravidelnou péči.

Všechny odchylky od požadavků standardu je třeba pokládat za vady a hodnotit přesně podle jejich závažnosti s ohledem na zdraví a pohodu psa nebo feny. K vylučujícím vadám se počítá značná bázlivost nebo agresivita, předkus nebo podkus dolní čelisti, zkřížený skus, vadné postavení dolnočelistních špičáků, absence jednoho či více špičáků, jednoho či více řezáků, jiných premolárů a stoliček, odsazený hrudník (při pohledu ze strany ostře zalomený přechod dolní linie hrudníku do linie břicha), veškeré vady utváření a nesení ocasu, velmi volné lopatky, opačným směrem (kupředu) se prohýbající (prolamující) zápěstí, jednotně černá barva srsti bez pálení, bílá barva srsti s pálením nebo bez něj, jiné zbarvení srsti než uvedené ve standardu.