Istrijský hrubosrstý honič

FCI:

Istrijský hrubosrstý honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Honiči.

Povaha:

Povahově je to mírný, poslušný a klidný pes, doma mírný, při lovu však aktivní, samostatný, náruživý až vášnivý. Jeho temperament je středně živý, výraz svědčí o klidné a vyrovnané povaze, pohled bývá poněkud zasmušilý. Hlas má zvučný, středně až velmi hluboký.

Vyniká nesmírnou pracovitostí, je otužilý a vytrvalý. Dokáže odvést špičkový výkon i v těch nejobtížnějších terénních a klimatických podmínkách. Ze stopy nikdy nesejde. Používá se především k lovu divokých prasat, vysoké zvěře, lišek a zajíců.

Výchova:

Jeho výchova není úplně jednoduchá. Protože při lovu byl vždy odkázán sám na sebe a nemohl čekat na pokyny lovce, je mu vlastní značná samostatnost a nelze od něho ani očekávat, ani vyžadovat otrockou poslušnost. Potřebuje v tomto směru trochu pochopení od majitele či cvičitele.

Žádné tvrdé výcvikové metody nepomohou, pouze by narušily jeho vztah s člověkem, což by byla oboustranná škoda. Vyžaduje jistou dávku trpělivosti a empatie, vlídný, nicméně zcela důsledný přístup jak při výchově, tak při výcviku. Víc než trestání pomůže pozitivní stimulace hlasová (pochvala, povzbuzení) i hmotná (pamlsek).

Stavba těla:

Jde o psa obdélníkového tělesného rámce, délka těla smí být max. o 10 % větší než koh. výška. Ta činí 46 – 58 cm, za ideální se považuje u psů 52 cm a u fen 50 cm. Těl. hmotnost dospělého jedince v normální kondici se pohybuje mezi 16 – 24 kg, žádoucí je hodnota kolem 20 kg.

Hlava má být protáhlá s výrazným obočím, správných proporcí v poměru k tělu, dlouhá 20 – 24 cm. Nesmí být příliš lehká. Viditelné sliznice jsou tmavě pigmentované. Mozkovna musí být svrchu mírně klenutá.

Nos by měl být velký, sytě černé barvy, s široce otevřenými nozdrami. Zuby jsou silné, skus se požaduje nůžkový. Chrup má být kompletní.

Oči mají být velké, nevystupují však z očnic. Duhovky jsou tmavě pigmentované. Pohled bývá zasmušilý, obočí je výrazné a husté.

Ušní boltce mají být zavěšené, nasazené nedaleko od očí, ale dosti vysoko (blíže temeni). Nejsou nijak zvlášť silné a pokrývá je krátká srst. Rozšiřují se směrem ke středu a dobře přiléhají k lícím. Mají být dostatečně dlouhé, na koncích jemnější a zaoblené. Jsou-li nataženy směrem dopředu a dosahují-li až téměř k nosu, považují se za velmi dlouhé. Za dlouhé se pokládají, pokud dosahují ke špičákům. Min. musejí být alespoň středně dlouhé a dosahovat k nadočnicovým obloukům.

Ocas by neměl být nasazen příliš vysoko, u kořene má být silný, směrem ke konci se zužuje a dosahuje k hleznům nebo o něco níže. Je nesen nízko, mírně zahnutý směrem vzhůru.

Hrudník musí být široký a hluboký, s dolním okrajem v úrovni loktů. Jeho obvod by měl být zhruba o 12 – 15 cm větší než koh. výška. Hrudní končetiny mají lopatky šikmo uložené, svalnaté, těsně přilehlé k hrudníku. Úhel skapulo-humerální, který svírá v ramenním kloubu podélná osa lopatky s pažní (ramenní) kostí, se blíží 90 °. Tlapky mají být „kočičí“, poměrně drobné, se sevřenými prsty, nášlapné polštářky plné a odolné, drápy silné.

Pánevní končetiny mají krátká, široká a svalnatá stehna, bérce šikmé, náležitě osvalené, delší než stehna, hlezna silná a široká, nárty krátké a v zootechnickém postoji kolmé k podkladu. Pokud se vyskytnou paspárky, musejí být odstraněny. Tlapky jsou podobné jako tlapky hrudních končetin, jen poněkud oválnějšího tvaru.

Krycí srst musí být tvrdá, dlouhá 5 – 10 cm, rozježená a matná. Nesmí být přilehlá, ale ani kudrnatá nebo zvlněná. Pod krycí srstí se nachází, především v zimním období, krátká a hustá podsada. Krycí srst nesmí plstnatět a tvořit provazce. Délka a hustota osrstění je na různých částech těla odlišná.

Zbarvení musí být sněhobílé se žlutooranžovými znaky. Ušní boltce jsou obvykle žlutooranžově zbarvené, mohou být také žlutooranžově stříkané, což se pokládá za znak čistokrevnosti. Na čele se často objevuje skvrna stejné barvy zvaná „hvězda“. Různě velké oranžové skvrny nebo tečky se mohou vyskytovat také na trupu, nejčastěji bývají u kořene ocasu.

Barevné znaky nesmějí být příliš četné a rozsáhlé a není přípustné, aby převažovaly nad bílou základní barvou. Jejich odstín musí být jasný, nikoli nevýrazný, ani příliš světlý, ani moc tmavý a rozhodně nesmí být játrově hnědý. Ten by byl důkazem křížení s jinými plemeny. Jiná barva, ani ve formě pouhých několika pesíků, není přípustná.