Hannoverský barvář

FCI:

Hannoverský barvář patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Barváři.

Povaha:

Povahově je to pes klidný, spolehlivý, velmi citlivý. Absolutně nesnáší žádné donucovací metody výchovy a výcviku. Vůči majiteli si počíná vstřícně, k neznámým osobám je zdrženlivý, sám si vybírá komu věnuje svoji přízeň. Ceněná je jeho schopnost mimořádné koncentrace na výkon a spolupráce s lovcem.

Jako ostatní honiči se chová h. b. jinak doma a jinak při lovu. Doma je mírný a přítulný, poslušný a snadno ovladatelný, až trochu pohodlný ba lenivý. V revíru si počíná velice samostatně, je vytrvalý, houževnatý, pracovně náruživý.

Bývá téměř výhradně v rukou lovců, chovatelé-lovci také přenechávají štěňata obvykle jen jiným lovcům. Přesto může být i výborným společníkem člověka. Nemiluje příliš vzruchu. I když je k dětem snášenlivý, nebývá nadšeným společníkem jejich her, zvláště jsou-li divočejší.

Výchova:

Na rozdíl od jiných honičů obvykle na vycházkách neutíká, přesto však, nebyl-li již co štěně spolehlivě naučen přivolání vlídně důsledným výcvikem, je lépe ho v přírodě vodit na vodítku, jakmile totiž ucítí pach krve, vydá se po stopě. Vzdor svojí těžší konstituci vyžaduje hodně pohybu, dlouhé vycházky jsou nezbytné.

Stavba těla:

Je to středně velký, silný, proporcionálně stavěný pes s pevnými a osvalenými hrudními i pánevními končetinami, které jsou předpokladem mimořádné vytrvalosti při práci. Široký a hluboký hrudník poskytuje dostatek prostoru plícím, což je podmínkou nezbytné neúnavnosti a vytrvalosti. Délka těla se má ke koh. výšce jako 1,4 : 1.

Koh. výš. činí u psů 50 – 55 cm a u fen 48 – 53 cm. Těl. hmotnost se pohybuje v rozmezí 30 – 40 kg u psů a 25 – 35 kg u fen.

Nos je velký, široký, většinou černý, zřídka tmavě hnědý. Nosní křidélka jsou široce rozevřená. Čelisti musejí být patřičně mohutné, velmi silné, rovné. Poskytují dostatek prostoru 42 zubům. Požaduje se úplný chrup, skus může být nůžkový nebo klešťový.

Oči nesmějí být ani vypoulené, ani zapadlé a jejich duhovka je tmavě hnědě zbarvená. Oční víčka přiléhají těsně k očním bulvám. Nepřípustné je ektropium i entropium. Ušní boltce jsou vysoko nasazené, u základen široké, zavěšené, na vrcholcích tupě zaoblené. Těsně a hladce přiléhají k hlavě.

Krk je dlouhý a silný, směrem k plecím se postupně rozšiřuje. Kůže na hrdle je volná, neveliký lalok je přípustný. Hřbet je silný, bedra jsou mírně klenutá, široká a pružná, záď má mít patřičnou šířku i délku a směrem ke kořeni ocasu se mírně svažuje.

Ocas je vysoko nasazený, dlouhý a lehce obloukovitě prohnutý. Směrem ke špičce se pozvolna zužuje.

Hrudní končetiny jsou při pohledu ze strany kolmé k podkladu, rovné. V normálním (zootechnickém) postoji jsou přímo pod trupem. Při pohledu zepředu mají být také rovné a v postoji jsou poměrně blízko u sebe. Silou odpovídají mohutnosti trupu. Tlapky mají být silné, okrouhlého tvaru, s patřičně klenutými, těsně sevřenými prsty a pevnými a velkými nášlapnými polštářky. Drápy jsou pevné.

Pánevní končetiny musejí být při pohledu ze strany v postoji poněkud podstavené nebo posunuté vzad, přiměřeně zaúhlené, při pohledu zezadu rovné. Silou odpovídají mohutnosti trupu.

Srst musí být krátká, hustá, drsná až hrubá. Na zadní straně stehen je poněkud delší a hrubší. Osrstění ocasu má být husté a drsné, zespoda o něco delší a hrubší.

Zbarvení srsti je světle až tmavě červené (odstín jelení červeně), řidčeji nebo hustěji žíhané, s „maskou“ (tmavě zbarvenou čenichovou partií a obličejem) nebo bez ní. Bílé odznaky zepředu na hrudi jsou nepřípustné.

K vadám patří čtvercový formát těla, lehké (tenké) kosti, chybění 1. premolárů (P1) nebo jiných zubů, podkus nebo předkus dolní čelisti, malé nebo vývrtkovitě stočené ušní boltce, nadměrná přestavěnost, pronesený nebo tzv. kapří hřbet (vyklenutý jako u kaprovité ryby plotice obecné, Rutilus rutilus), sudovitý hrudník, ocas silně zakřivený nebo tenký, lopatky strmé nebo volné.