Černohorský planinský honič

FCI:

Černohorský planinský honič patří do skupiny VI. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce – Střední honiči.

Povaha:

Povahově je to vyrovnaný, sebevědomý, svému majiteli oddaný, důvěryhodný a učenlivý pes. Používá se především k lovu lišek a zajíců v hornatých oblastech Černé Hory, ale uplatní se i při lovu jiné zvěře. Vyniká mimořádnou vytrvalostí, je doslova neúnavný.  V obtížném terénu dokáže pracovat bez přestávky po celý den.

Lovci u něho oceňují vynikající čich a příjemný hlas. Zatímco při lovu si počíná velice aktivně až náruživě, doma je velmi klidný, přátelský a mírný. Vyniká inteligencí a učenlivostí. Podobně jako u jiných honičů však u něho nelze počítat s absolutní bezmyšlenkovitou poslušností. Při lovu se totiž musí rozhodovat samostatně, je zvyklý spoléhat sám a sebe a nečekat na pokyn lovce.

Výchova:

Potřebná je raná socializace a v útlém věku zahájená hravě vedená výchova prostá jakéhokoli nátlaku.

Stavba těla:

Jde o středně velkého, statného a hbitého psa obdélníkového tělesného rámce. Délka těla měřená od vrcholů lopatek (kohoutku) po sedací hrbol na pánvi je stejně jako obvod hrudníku měřený hned za lokty o 10 % větší než koh. výška. Ta činí 44 – 54 cm, v ideálním případě by se měla pohybovat u psů v rozmezí 49 – 50 cm a u fen v rozpětí 48 – 49 cm. Hlava má být protáhlá, její délka odpovídá 45 % koh. výšky.

Nos je vždy černý, dosti velký. Pysky mají být středně hluboké, na okrajích černě pigmentované. Přiléhají těsně k čelistem a zubům. Horní poněkud překrývá dolní. Ústní koutky musejí být uzavřené. Čelisti jsou silné. Skus se požaduje pravidelný, úplný nůžkový, ale klešťový je také přípustný. Zuby jsou velké, rovnoměrně rozmístěné v čelistech.

Oči by měly být oválného tvaru, mírně šikmé, světle až tmavě hnědé. Okraje očních víček jsou černě pigmentované. Ušní boltce mají být zavěšené, vysoko nasazené, středně dlouhé, tenké až středně silné. Ploše přiléhají k hlavě a netvoří záhyby. Na vrcholcích jsou více nebo méně oválného tvaru.

Ocas tvoří plynulé prodloužení linie zádě a zužuje se postupně od kořene ke špičce. Dosahuje k hlezenním kloubům. Je šavlovitě vzhůru prohnutý, nesený pod úrovní horní linie těla, dobře osrstěný.

Hrudní končetiny mají být silné, pevné, svalnaté, navzájem rovnoběžné. Tlapky by měly být „kočičí“, pevné, s klenutými, těsně sevřenými prsty a s pružnými, černě zbarvenými nášlapnými polštářky odolnými vůči poraněním. Drápy musejí být černé. Pánevní končetiny jsou silné, svalnaté, navzájem rovnoběžné, silných kostí. Stehna by měla být statná, řádně osvalená, nikoli však tzv. přesvalená (do stran vyboulená).

Kůže má být pružná, ale těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží. Pokožka musí být tmavě pigmentovaná. Krycí srst je krátká, hrubá, lesklá, přilehlá, hladká. Nikdy nemá být huňatá. Podsada se požaduje bohatá.

Zbarvení musí být černo-tříslové. Tříslové odznaky jsou nad očima (mají velikost lískového ořechu), na čenichové partii (mohou se táhnout maximálně k ústním koutkům) a na distálních částech končetin. Jejich odstín může být světle až sytě červený nebo červenohnědý (tříslový). Bílá skvrna zepředu na hrudi se toleruje, je však nežádoucí. Její největší průměr nesmí přesáhnout 3 cm.

K vylučujícím vadám patří bázlivost nebo agresivita, předkus nebo podkus dolní čelisti, zkřížený skus, chybění zubů (ale absence dvou 1. premolárů, P1, je přípustná), oči velmi světlé, porcelánové (bělavé) nebo různé barvy (každé jiné), entropium, ektropium, ocas zakroucený, zatočený nad hřbet nebo ke straně nesený, jiné zbarvení srsti než uvádí standard.