Perský chrt

FCI:

Patří do skupiny X – Chrti, sekce 1 – Dlouhosrstí.

Povaha:

Jeho chování je krajně uměřené, skrz naskrz ušlechtilé, noblesní, jako by se ho běžné okolní dění vůbec netýkalo. Rozhodně se nepřátelí s nikým neznámým na potkání, pozorně si vybírá, se kterými psy a lidmi bude komunikovat. S těmi pak vychází velmi dobře, je k nim vstřícný a je ochotný si s nimi hrát. Toho, kdo mu nevyhovuje, si nevšímá, a pokud by se mu někdo chtěl vetřít do přízně, chová se odmítavě, při neodbytnosti navrhovatele až agresivně.

K vlastním lidem je velmi milý, rád se zúčastňuje jejich života, dovede být něžný, ohleduplný i společenský. Nejspokojenější je, mohou-li být všichni příslušníci „jeho smečky“ pohromadě, neklidný a starostlivý bývá, pokud někdo chybí. Má vřelý vztah k „vlastním“ dětem, vždy je připraven je bránit.

Počíná si nezávisle, je aristokraticky založený a poněkud zahleděný sám do sebe. Původně se používal jako lovecký pes především při lovu lichokopytníků a sudokopytníků obývajících stepní, polopouštní a pouštní biotopy. Silný lovecký pud u něho přetrvává, i když je již po dlouhé generace psem společenským. Jiná zvířata než psy má sklon pokládat za kořist, kterou je třeba ulovit.

Výchova:

Potřebuje majitele, který dokáže jeho povahové založení pochopit a respektovat, člověka od přírody nadaného dostatkem empatie. Jeho výchova není úplně snadná, majitel musí nenásilně proniknout do jeho psychiky, pochopit, že jeho protějšek vyžaduje určitou vážnost, nesnáší tvrdé zacházení a poslouchá potud, pokud to uzná za vhodné. Majitel tedy musí dbát na jeho ranou socializaci a citlivou, po všech stránkách laskavou, ale naprosto důslednou výchovu.

Jako každý chrt potřebuje nezbytně dostatek pohybu. Po patřičné socializaci a přípravě se může zúčastňovat chrtích dostihů. Jako kondiční trénink je pak vhodný např. běh u kola jedoucího vyhovující rychlostí, ale stačí i patřičně dlouhé, ostřejším tempem konané, pravidelné vycházky na vodítku u nohy. Představují větší fyzickou zátěž než mnohem delší volné pobíhání, které navíc bývá spojeno s rizikem útěku za spatřenou zvěří. Běhá-li chrt volně, má při své rychlosti spoustu času čekat na majitele a přitom odpočívat. Sportovně využívaný jedinec vyžaduje kromě kondičního tréninku a tréninku na dráze také odpovídající výživu. Rozhodně nemůže prožít celý život ve venkovním kotci.

Stavba těla:

Je to štíhlý, dokonale vyvážený, půvabný a silný, nikdy však ne hrubý pes, velmi rychlý, s překrásným pohybem. Stavba těla je tak dokonale přizpůsobena k rychlému běhu jako u málokterého jiného plemene. Tělesný formát je krátce obdélníkový. Kostra musí být lehká, ale pevná, svalovina dobře vyvinutá, ale suchá. Kohoutková výška činí 58 – 71 cm, feny mohou být přiměřeně menší.

Hlava musí být celkově dlouhá a úzká, velice ušlechtilá. Při pohledu zepředu a shora má tvar klínu pozvolna a rovnoměrně se zužujícího směrem k nosu. Z profilu je horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení rovnoběžná s linií nosního hřbetu. Mozkovna má být mezi ušními boltci přiměřeně široká, plochá, čelní sklon (stop) povlovný, nevýrazný. Čelisti nesmějí být slabé. Nos může být černý nebo čokoládově hnědý.

Oči mají být velké, oválné, tmavé až oříškově hnědé barvy. Nikdy nesmějí být vypoulené. Pohled je důstojný, měkký, oddaný. Ušní boltce se požadují poměrně vysoko, zhruba v linii vnějších očních koutků nasazené, zavěšené, patřičně dlouhé, těsně k lícím přiléhající, ale pohyblivé a pokryté dlouhou, měkkou a hedvábnou srstí. U krátkosrstého rázu dlouhá srst na ušních boltcích chybí.

Krk je dlouhý, pružný, mocně osvalený, nikdy však hrubý, přechází plynule do plecí. Trup nesmí být nikdy příliš těžký. Hřbet by neměl být přehnaně široký. Hrudník musí být prostorný, hluboký a dlouhý, ne však příliš široký, tvořený přiměřeně klenutými žebry. Břicho by mělo být silně vtažené, neboť perský chrt má být útlý. V úrovni kyčelních hrbolů má být možno obejmout jeho trup oběma rukama tak, že palce se dotýkají svými špičkami nad páteří a prostředníky pod břichem.

Hrudní končetiny mají šikmo uložené lopatky, jejichž vrcholy směřují vzad. Musejí být dobře, ale nikdy hrubě osvalené, protože vyboulené plece jsou nežádoucí. Ramenní kosti mají být téměř stejně dlouhé jako lopatky. Předloktí jsou dlouhá, od loktů po zápěstí úplně rovná, záprstí musejí být silná a pružná, při pohledu ze strany mírně zešikmená. Tlapky mají být přiměřeně dlouhé, s protáhlými klenutými prsty, ani „kočičí“, ani neuzavřené, dva prostřední prsty jsou delší než oba krajní. Celkově musejí být tlapky pevné a pružné.

Požadují se silné pánevní končetiny umožňující psu jak rychlý běh, tak skákání. Kolena mají být mírně zaúhlená, hlezna dosti nízko nad podkladem. Tlapky jsou stejné jako tlapky hrudních končetin, mezi prsty tlapek hrudních i pánevních končetin nesmí chybět delší srst, která je účinně chrání před případnými zraněními (u krátkosrstého rázu delší srst mezi prsty chybí).

Bedra mají být lehce klenutá, svalnatá, záď je mírně svažitá. Hrboly kyčelních kostí by měly být dosti daleko od sebe a dobře patrné. Nízko nasazený ocas má být dlouhý, a pokud je natažen dolů, má špičkou dosahovat nejméně k hleznům. Bývá nesen v lehkém oblouku, u dospělých jedinců nejvýše v úrovni horní linie těla. U dlouhosrstého rázu je na jeho spodní straně dlouhá, hedvábná srst tvořící výrazné „třásnění u krátkosrstého rázu je ocas osrstěn krátce.

Osrstění má být hladké, měkké, hedvábné textury. U dlouhosrstého rázu je nejdelší srst na ušních boltcích, na ocase a na zadních stranách hrudních i pánevních končetin, kde tvoří tzv. třásně. Delší srst na hrdle, běžná u mladých jedinců, je přípustná i u dospělých. Srst krátkosrstého rázu je poněkud tvrdší než srst dlouhosrstého, není tak měkká a hedvábná. Všechny barvy srsti a kombinace barev jsou přípustné s výjimkou žíhaného zbarvení, to je nežádoucí.