Maďarský chrt

FCI:

Patří do skupiny X – Chrti, sekce 3 – Krátkosrstí.

Povaha:

Je to klidný, rozumný, inteligentní a věrný pes, poněkud odtažitý až rezervovaný, nikoli však plachý. Majiteli je naprosto oddaný a má sklon být „psem jednoho pána“. Nikdy nesmí projevovat bázlivost. Vyniká mimořádnou bdělostí, nikdy však není ani agresivní, ani kousavý, nicméně je na chrta až nečekaně dobrým obranářem, a dokonce i ostražitě hlídá. Kdykoli je připraven bránit majitele i jeho majetek.

Je vytrvalý, doslova neúnavný, rychlý, odolný a otužilý, ale především je to tělem i duší sportovec. Uplatní se při dostizích na dráze i v terénu, přičemž zdaleka nejúspěšnější je na delších distancích. Výborný je také při překážkových bězích, neboť znamenitě skáče.

Výchova:

Vyniká nevšední vitalitou a hodí se nejlépe pro sportovně založené majitele. Vyžaduje každodenní fyzickou aktivitu, kterou je mu možno poskytnout formou dlouhých a svižným tempem absolvovaných vycházek na vodítku u nohy. Ty jsou současně ideálním kondičním tréninkem pro dostihy. Možný je rovněž trénink u kola jedoucího přiměřenou rychlostí.

Majitel, který se chce vážně věnovat chrtímu dostihovému sportu, musí samozřejmě počítat i s tréninky na dráze nebo v terénu, které vyžadují určitý čas a náklady. U jedince, od něhož se očekávají špičkové výkony, je nezbytně nutná také kvalitní výživa.

Stavba těla:

Celkový zjev svědčí o mimořádné síle, ale přes silnou kostru a mohutně vyvinutou svalovinu musí být stavba jeho těla elegantní. Délka těla musí být poněkud větší než kohoutková výška, která činí v ideálním případě u psů 65 – 70 cm, u fen 62 – 67 cm.

Hlava má být při pohledu shora i ze strany klínovitého tvaru, u základny, tj. v týlní krajině, dosti široká. Mozkovna musí být dostatečně velká, široká, prostorná, čelní sklon (stop) svažitý. Čenichová partie musí být silná, protáhlá, přibližně tak dlouhá jako mozkovna a nesmí být na konci nápadně zašpičatělá. Nos by měl být poměrně velký, plně pigmentovaný, s rozměrnými, široce otevřenými nozdrami.

Pysky musejí být tzv. uzavřené, těsně přiléhají k čelistem a zubům, jejich okraje mají být plně pigmentované. Čelisti musejí být mohutné a silné. Požadují se silné zuby, chrup má být úplný, skus nůžkový. Předkus a podkus dolní čelisti nebo nepravidelný či zkřížený skus je vadou. Líce mají být dobře osvalené, takže vystupují do stran a rozšiřují hlavu v mozkovně.

Oči jsou středně velké, tmavě zbarvené, ani zapadlé, ani vypoulené. Jejich výraz má být pozorný, poněkud chladný, rozhodně však inteligentní. Okraje očních víček musejí být plně pigmentované, jejich případné vychlípení nebo vchlípení je vážnou vadou. Ušní boltce mají být poměrně dosti velké, na omak zřetelně silné, pohyblivé, nasazené ve střední výšce, dozadu složené tvaru písmene „V“, přikládají se ke svrchní straně krku.

Krk má být středně dlouhý, suchý, svalnatý, bez laloku. Přes všechnu sílu musí být elegantní a plynule přechází do plecí. Trup je svalnatý, protáhlý, pevný. Kohoutek by měl být dobře patrný, osvalený a dlouhý. Hřbet má být široký, rovný, pevný, ale pružný, velmi svalnatý. Bedra musejí být poměrně široká, jsou buď rovná, nebo častěji mírně vyklenutá, vždy mohutně osvalená. Záď se požaduje široká, lehce svažitá, velice svalnatá.

Ocas musí být středně vysoko nasazený, silný, u kořene tlustý, směrem ke konci se mírně zužuje a je lehce vzhůru zahnutý. Špičkou dosahuje k hleznům, na spodní straně je pokryt tvrdou srstí. V klidu bývá svisle dolů zavěšený, v afektu a v pohybu může být nesen výše, ne však nad úrovní horní linie těla.

Hrudník musí být hluboký, dobře klenutý, aby poskytoval dostatek prostoru k činnosti jak plícím, tak srdci. Žebra mají být náležitě klenutá a poslední by měla zasahovat daleko vzad. Břicho je mírně vtažené.

Hrudní končetiny musejí být silné, šlachovité, mocně, ale suše osvalené, pevných kostí, jak při pohledu zepředu, tak ze strany rovné a vzájemně rovnoběžné. Lopatky mají být dlouhé, mírně šikmo uložené, patřičně osvalené a volně pohyblivé, přiléhají k hrudníku. Ramenní kosti jsou dlouhé, poněkud zešikmené a dostatečně osvalené. Lokty mají být těsně, ale pružně přiložené k hrudníku, musejí být pohyblivé a nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí by měla být dlouhá, rovná, silných kostí, suše osvalená. Zápěstí se požadují široká a pevná, záprstí krátká, kolmá k podkladu.

Tlapky hrudních končetin mají být poměrně velké, protáhlé, uzavřené, což znamená, že prsty jsou těsně sevřené. Nášlapné polštářky by měly být tuhé, drápy silné a krátké.

Pánevní končetiny mají být mocné, přiměřeně, nikoli však přehnaně zaúhlené, náležitě svalnaté, silných a pevných kostí. Při pohledu zezadu jsou vzájemně rovnoběžné. Stehna musejí být mocně osvalená, svaly na nich jsou výrazně protáhlé. Kolena by měla být přiměřeně zaúhlená, silná, ani vybočená, ani vbočená. Bérce jsou dlouhé, suše osvalené, hlezna pevná, silná, nízko nad podkladem. Nárty musejí být v postoji i za pohybu vzájemně rovnoběžné, nesmějí být ani rozbíhavé, ani sbíhavé. Tlapky pánevních končetin mají být poměrně velké, poněkud protáhlé, s pevnými nášlapnými polštářky a silnými drápy.

Kůže má být poměrně silná, na celém těle těsně přiléhá ke kosterní svalovině a podkoží, nikde není ani volná, ani netvoří záhyby či vrásky. Srst je krátká, hustá, tvrdá, hladce přilehlá. Podsada bývá v zimě vysloveně bohatá, hustá. Všechny barvy srsti a kombinace barev vyskytující se u chrtů jsou standardní, výjimkou je pouze modré, modro–bílé, čokoládově (játrově) hnědé, vlkošedé, černo-tříslové a trikolorní zbarvení – tyto barvy jsou nežádoucí.