Irský vlkodav

FCI:

Patří do skupiny X – Chrti, sekce 2 – Hrubosrstí.

Povaha:

Z někdejšího ostrého loveckého psa je dnes vysloveně mírný společenský pes přívětivého chování, klidný, rozvážný, trpělivý, ale také houževnatý, sebejistý, vědomý si dobře své fyzické převahy a připravený se tvrdě bránit, pokud by byl napaden. V běžných situacích je jeho počínání dokonale vznešené, vyrovnané a vyzařuje z něj vlídné sebevědomí a dobře patrný nadhled. Konfliktní situace sám nikdy nevyvolává, avšak pokud se do nich dostane, dokáže být až nečekaně tvrdý a důrazný. K neznámým lidem, i když si od nich udržuje jistý odstup, a k cizím psům přistupuje vstřícně. Svému majiteli a jeho rodině je plně oddaný a naprosto věrný, má rád děti a zejména k malým je velmi ohleduplný.

Výchova:

Je snadno vychovatelný, při dostatku trpělivosti a důslednosti zvládne výcvik i majitel-začátečník. Nezbytné je naučit psa již v raném věku chodit na vodítku u nohy naprosto klidně a bez tahání. Jako každý chrt vyžaduje dostatek pohybu, ale ve volné přírodě by neměl být pouštěn volně, hluboce zakódované lovecké sklony jsou mu stále vlastní. Nutností jsou dlouhé vydatné vycházky na vodítku, které mohou být i účinným kondičním tréninkem na případné dostihy. Vzhledem ke svému vztahu k rodině by neměl být držen ve venkovním kotci, v domě je ovšem velmi náročný na prostor.

Stavba těla:

Je to velký, dobře osvalený pes mohutné, přesto však elegantní stavby těla, živý v pohybu. V každém případě musí působit majestátním dojmem, nikdy ne těžkopádně či nemotorně. Formát těla má být obdélníkový a kohoutková výška má činit u psů min. 79 cm a u fen min. 71 cm. Žádoucí však je, aby se u psů koh. výška pohybovala v rozpětí 81 – 86 cm, přičemž však mohutnost, celková vyváženost a pohyblivost musí nezbytně zůstat zachována. Feny mají být poněkud menší, ale je žádoucí, aby byly větší než standardem uvedené minimum. Minimální tělesná hmotnost činí u psů asi 54,4 kg a u fen asi 40,5 kg.

Hlava by měla být vysoko horizontálně nesená, dlouhá a přiměřeně, ne však přehnaně široká. Nadočnicové oblouky jsou mírně vyznačené, nikdy nesmějí být příliš výrazné. Mezi očima je mělká podélná čelní brázdička. Čenichová partie má být dlouhá, poněkud zašpičatělá.

Čelisti by měly být silné, žádoucí je nůžkový skus, klešťový je však také přípustný. Pysky nesmějí mít okraje jinak než černě zbarvené, nos musí být velký a vždy černý. Oči by měly být tmavé barvy, nikdy nesmějí být světlé. Růžově nebo játrově hnědě zbarvené okraje očních víček jsou nežádoucí. Ušní boltce musejí být malé, vzad složené, nikdy nesmějí být velké, ploše zavěšené.

Krk má být dosti dlouhý, velmi silný, svalnatý, pěkně v šíji klenutý, vždy bez laloku a jakékoli volné kůže na hrdle. Trup se požaduje dlouhý, horní linie těla při pohledu ze strany nejprve za kohoutkem nepatrně spadá a pak maličko stoupá směrem k bedrům. Hřbet musí být spíše delší než kratší, nesmí být nikdy pronesený nebo naprosto rovný. Bedra jsou mírně klenutá. Záď mezi kyčelními hrboly má být široká. Ocas by měl být dlouhý, mírně prohnutý, patřičně silný a dobře osrstěný. Nikdy nesmí být příliš zakroucený.

Hrudník musí být dostatečně hluboký, poměrně široký, žebra mají být dobře vyvinutá a patřičně klenutá. Předhrudí má být při pohledu zepředu přiměřené šířky. Břicho musí být dosti vtažené.

Hrudní končetiny nesmějí být křivé. Mají šikmo uložené, dobře osvalené lopatky, takže plece zvýrazňují šířku hrudníku. Lokty jsou těsně přimknuté k trupu a nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Předloktí musejí být náležitě osvalená, silných kostí, naprosto rovná. Měkká (tzv. prošláplá) záprstí jsou vadná.

Pánevní končetiny nesmějí být v žádném případě slabé, nedostatečně osvalené. Mají mít dlouhá a velmi svalnatá stehna, kolena musejí být přiměřeně zaúhlená, bérce svalnaté, dlouhé a silné. Hlezna jsou nízko nad podkladem a nesmějí být při pohledu zezadu ani sbíhavá, ani rozbíhavá. Tlapky jsou poměrně velké, okrouhlé, vždy mají směřovat kupředu, nesmějí být ani vybočené, ani vbočené. Prsty musejí být těsně sevřené, kostnaté, se silnými obloukovitými drápy.

Osrstění je hrubé a tvrdé na trupu, končetinách i hlavě, drátovité nad očima a na dolní čelisti. Přípustné je zbarvení srsti šedé, žíhané, červené, černé, čistě bílé, srnčí červené a jakékoli jiné vyskytující se u skotského jeleního psa.