Azavažský chrt

FCI:

Patří do skupiny X – Chrti, sekce 3 – Krátkosrstí.

Povaha:

Povahově je to živý, pozorný, ostražitý, ale odtažitý pes výrazně introvertního založení. Obzvláště k neznámým osobám je velmi rezervovaný, někdy může být téměř nedůtklivý, ale jinak je klidný a milý. Nevyhledává spory a chce-li s ním někdo navázat kontakt, o který nemá zájem, uchýlí se do ústraní. Získat si ho je pro cizí osobu obtížné, až nemožné. Lidi, se kterými je po čase ochoten se spřátelit, si vybírá výlučně sám.

Výchova:

Potřebuje majitele navýsost klidného, rozvážného, trpělivého, s patřičným nadhledem, který ani v kritických situacích nezvyšuje intenzitu hlasu. Již u nejmenšího štěněte je nezbytně nutné začít s pozvolnou, naprosto nenásilnou, ale systematickou socializací, na kterou musí navazovat stejně nenásilná, postupná, spíše na hře založená výchova. I ta by měla být sice velmi vlídná, ale neústupně důsledná. Není vhodný nejen pro začátečníky, ale ani po osoby, které nemají se psy podobného povahového založení dostatek zkušeností.

Přes všechnu svoji odtažitost potřebuje a musí žít ve stálém kontaktu s člověkem, trvale ubytován ve venkovním kotci být nemůže. Jako každý chrt potřebuje dostatek pohybu. Za předpokladu úspěšné socializace a výchovy se může zúčastňovat chrtích dostihů, a to jak na dráze, tak v terénu.

Stavba těla:

Jde o vysokonohého a mimořádně elegantního, velice ušlechtilého chrta. Stavba těla musí být celkově lehká, pod kůží je dobře patrný nejen reliéf kosterní svaloviny, ale i podstatná část kostry. Formát těla odpovídá obdélníku postavenému na kratší stranu, což znamená, že a. ch. je vyšší než delší. Kohoutková výška činí u psů 64 – 74 cm a u fen 60 – 70 cm, tělesná hmotnost se pohybuje u psů mezi 20 – 25 kg a u fen mezi 15 – 20 kg.

Hlava má být dlouhá, jemně modelovaná, suchá, poměrně úzká a nesmí být příliš velká. Mozkovna se požaduje dlouhá, svrchu téměř plochá. Při pohledu ze strany by měla být horní linie mozkovny v pomyslném prodloužení lehce divergentní (rozbíhavá) s linií nosního hřbetu. Nadočnicové oblouky jsou stejně jako podélná čelní brázdička jen málo patrné, podélný sagitální hřeben probíhá podélně středem mozkovny, zřetelně vystupuje a přechází ve výrazný týlní hrbol. Čelní sklon (stop) je velmi povlovný, nevýrazný. Srázný by byl považován za vadu.

Čenichová partie má být protáhlá a stejně dlouhá jako mozkovna. Směrem k nosu se zužuje, ne však přespříliš. Nos může být černý nebo nahnědlý, nozdry by měly být náležitě otevřené. Čelisti musejí být dlouhé a silné, požaduje se nůžkový skus. Podkus nebo předkus dolní čelisti je vylučující vadou. Líce musejí být ploché.

Oči jsou mandlového tvaru, poměrně velké. Duhovka je tmavá nebo barvy jantaru. Okraje očních víček musejí být plně pigmentované. Ušní boltce mají být dosti vysoko nasazené, tenké, vždy ploše zavěšené a přiléhají k lícím. U základny mají být dosti široké, nikdy nesmějí být dozadu složené. Mají tvar trojúhelníku a na vrcholcích jsou mírně zaoblené. V afektu se u základny nadzvedávají.

Krk musí být zřetelně odsazený od hlavy, je dlouhý, štíhlý, svalnatý, v šíji lehce klenutý. Kůže na něm bývá tenká a nesmí na hrdle tvořit ani náznak laloku. Horní linie těla probíhá vodorovně nebo směrem ke kyčelním hrbolům lehce stoupá. Kohoutek zřetelně vystupuje. Bedra mají být krátká, suše osvalená, často bývají mírně vyklenutá. Hrboly kyčelních kostí zřetelně vystupují a jsou stejně vysoko nebo o něco výš než kohoutek. Záď je svažitá, nikoli však srázná.

Ocas má být nízko nasazený, dlouhý, tenký, suchý a štíhlý po celé délce, pokrytý touž srstí jako trup. Jeho koneček je bíle zbarven. Bývá nesen dolů zavěšený, s lehce vzhůru zahnutým koncem. Je-li pes v afektu, může být nesen výše, až nad horní linií těla.

Hruď při pohledu zepředu nemá být příliš široká, hrudník musí být náležitě dlouhý a hluboký, nedosahuje však úrovně loktů. Směrem k hrudní kosti se nesmí příliš výrazně zužovat. Žebra mají být dlouhá, zevně patrná a směrem k hrudní kosti mírně a rovnoměrně klenutá. Dolní linie těla má pro plemeno typický průběh. Při pohledu z boku se náhle, ale bez ostrého lomu, nápadně  zvedá a elegantně klenutým obloukem přechází do velmi vysoko, nejvýše právě pod bederní partií vtaženého břicha.

Hrudní končetiny jsou dlouhé, velmi štíhlé, v postoji téměř dokonale kolmé k podkladu. Musejí být absolutně rovné. Lopatky mají být dlouhé, suše osvalené, při pohledu z boku jen mírně šikmo uložené, tj. dosti strmé. Tlapky hrudních končetin jsou okrouhlé, s útlými, těsně k sobě přiléhajícími prsty. Nášlapné polštářky mají být plně pigmentované.

Pánevní končetiny musejí být dlouhé, suše osvalené. Je třeba, aby byly naprosto rovné a v  postoji kolmé k podkladu. Stehna mají být dlouhá, se suchou, pod kůží dobře patrnou svalovinou. Nárty jsou rovné, suché, bez paspárků. Tlapky pánevních končetin mají být okrouhlé, s plně pigmentovanými nášlapnými polštářky.

Kůže musí být tenká, na celém těle těsně přilehlá ke kosterní svalovině a podkoží. Srst je krátká, vcelku řídká, na břiše velmi redukovaná, často zde chybí.

Zbarvení srsti má být červené, všechny odstíny od světle červeného přes pískově červený až po tříslově červený jsou přípustné. Černé žíhání není na závadu, bílé znaky na končetinách musejí být ohraničené, což znamená, že nesmějí zasahovat příliš vysoko a splývat např. s bílou náprsenkou. V obličeji může nebo nemusí být černá maska. Bílá „lysina“ na čele se objevuje jen někdy. Zepředu na hrudi je bílá „náprsenka“, která je typickým znakem stejně jako bílá špička ocasu. Na všech čtyřech končetinách musejí být bílé „ponožky“ či „podkolenky“, přinejmenším musejí být bíle zbarvené tlapky.